Historie, osobnosti, Starověk, Středověk, Novověk

18. února 1900 pořádal dámský odbor píseckého Sokola veřejnou přednášku k uctění památky Karoliny Světlé. Přednášející, pí. Vilma Seidlová, se mimo jiné dotkla i její záslužné a významné spolkové činnosti a poukázala na její boj o pokrokové snahy žen. Na přítomné se obrátila s vyzváním, aby se paní a dívky z Písku sdružily ve spolek, jehož činnost by byla podle vzoru Karoliny Světlé. Zřízení ženského spolku brala jako nutnost, proto vybízela k horlivé a vzájemné činnosti.
Hned po přednášce se zapsalo 91 žen a dívek k schůzce, na které se mělo rokovat o založení spolku. Schůzka byla stanovena na 10. května 1900, byly sem přineseny i stanovy spolku, vypracované učitelkami Husovou, Pirchanovou, Rieglovou a svolavatelkou pí. Seidlovou podle stanov různých ženských spolků.
Pí. Vilma Seidlová byla spisovatelka, žena profesora, která dříve působila jako učitelka při Státním ústavu učitelek v Praze. Sama byla spolkovou pracovnicí v okruhu následnic Karoliny Světlé. Na zmíněnou přednášku byla pozvána nově utvořeným ženským odborem Sokola.
Spolek byl ustanoven na první valné hromadě 10. května 1900 a byl činný až do svého zániku v roce 1948. Název byl „Světlá“ (jako neustálá připomínka na průkopnici ušlechtilých ženských snah, v jejichž šlépějích chtěl spolek jít), sídlem se stalo město Písek a jednací řečí byla čeština. Zde byly navrženy stanovy spolku, o každém paragrafu se vedla debata  a hlasovalo se. Byl odhlasován a přijat například návrh sl. Rieglové, aby výbor byl oprávněn přijmout nebo vyloučit člena spolku, aniž by uvedl důvody, proč tak učinil. K tomu je však zapotřebí dvě třetiny hlasů; vyloučený má možnost se odvolat do příští valné hromady.
Spolek měl mít vzdělávací a dobročinný účel, české dívky a paní z různých společenských vrstev měly být vedeny a vést ostatní k opravdové vzdělanosti, ušlechtilé zábavě a měly budit a udržovat si vědomí národní hrdosti a češství.  Členky měly mít ve vřelé lásce i samotný spolek a o rozkvět a zdar jeho i jejich členů se měl přičinit každý člen spolku. „Světlá“ se chtěla také podle svých sil a finančních možností ujímat i utiskovaných menšin, a proto za členy byly přijímány pouze osoby české národnosti. Toto všechno byl skutečně odvážný úkol za Rakouska – Uherska, kde bylo každé hnutí vymykající se rakouskému rámci trpěno nerado a všeslovanské smýšlení bylo považováno za velezradu.
Dalším bodem jednání bylo zvolení výboru, který celkem čítal patnáct členek a čtyři náhradnice. První zvolený výbor spolku měl následující složení: pí. Emilie Heyduková – předsedkyně, pí. Vilma Seidlová – místopředsedkyně, sl. Marie Rieglová – jednatelka, sl. Milka Havelková – knihovní, pí. Karla Baudysová – pokladní, pí. Ludmila Danešová – ředitelka kuchyně, sl. Růžena Matoušová – zapisovatelka, pí. Anna Malkovská – správcová domu. Dále to byly pí. Johanna Cumpfová, Antonie Kopecká, Marie Mašková, Marie Pichová a sl. Anna Husová. Náhradnice byly pí. Holkupová, Rissingrová a sl. Patočková,  Seelichová. Zvoleny byly tento den také revizorky účtů: pí. Lucie Kavalírová a Růžena Burianová. Na první schůzi bylo celkem 64 členů, koncem prvního správního roku (červen 1901) to už bylo 159 činných členů, 10 zakládajících a 20 přispívajících. Správní rok vždy začínal začátkem října a končil v polovině června.
Chod spolku a jeho fungování
Stanovy spolku byly formulovány a přijaty na první schůzi. K dosažení svých cílů pořádal spolek spolkové i veřejné přednášky, na kterých se rokovalo o otázkách týkajících se výchovného, hospodářského, občanského a národního oboru a ženské otázky. Na schůzích se četly vybrané vhodné spisy, zpívaly se národní písně, členky hrály na hudební nástroje  a velmi často zazněla recitace. Pro seznámení s činností spolku byly pořádány „dýchánky“, kde se konala tatáž činnost.
Pro členy spolku byla vždy v první středu v měsíci přednáška a každou třetí středu zábavný program. Pro veřejnost byly (hlavně v prvních letech činnosti) pořádány recitační večery, spolková divadla, koncerty, plesy, atd. Namátkou uvádím některá témata přednášek spolku: „O velikém našem epickém básníku Svatopluku Čechovi“ přednášel učitel Jaroslav Kypta, „O čistotě potravin“ odborná učitelka rodinné školy Marie Výšková, „O Sliači  a středním Slovensku“ odborná učitelka střední školy Františka Řeřichová, „O ženské otázce“ Marie Pešinová, „O životě Otakara Ševčíka“ profesor lesnické školy Cyril Vymetal, „Moderní bydlení“ odborná učitelka rodinné školy Marie Výšková, „O společenském postavení žen řeckých a římských ve starověku“ ředitel c.k. gymnázia Dr. Karel Cumpfe, „Pojednání  o staročeských ženských jménech a o osazování města Písku“ školní rada August Sedláček a mnoho dalších příspěvků.
Hrála se i divadelní představení, hlavně jednoaktovky, například „Holčička“ od Boženy Vikové – Kunětické nebo „Půlnoční host“ od Růženy Míškovské. Do roku 1914 spolek zorganizoval na 150 představení.
Dalšími činnostmi spolku „Světlá“ bylo každoroční vydávání brožur a „Výroční zprávy“, pořádání peněžitých sbírek, přijímání dobrovolných darů, pořádání bazarů, výletů, tombol  a jiných společensky prospěšných aktivit. Potřebná oznámení byla zveřejňována v novinách  a časopisech. O dobročinných aktivitách prozatím pomlčím, podrobnější informace jsou obsaženy v kapitole „Dobrodinní a charita“.
Zajímavé bylo rozdělení členů spolku, a to sice na členy činné (mohla se jím stát každá paní a dívka z Písku a okolí „mravů bezúhonných“), přispívající (stát se jím mohla každá právnická osoba, tedy spolky a ústavy, i fyzická osoba, i muž, která spolek podporuje), zakládající (totožné s podmínkami pro přispívající členy) a nakonec to byly členové čestní (stát se jím mohl každý, kdo se zvlášť zasloužil o národ, popřípadě kdo se významně zasloužil o spolek).
Pro každého člena platily určité povinnosti. Činní členové platili při vstupu 1,- K a měsíční poplatek činil 20 – 60 haléřů. Přispívající člen platil ročně 2,- K. Činní a přispívající členové mohli být zároveň zakládajícími členy, pokud při vstupu zaplatili 10,- K. Žádné závazky neměli čestní členové.
„Světlá“ měla i svou spolkovou knihovnu, která na svém počátku čítala 300 titulů, neustále se však rozrůstala. Knihy se půjčovaly vždy dvakrát do měsíce, před členskou schůzí v době od 16.00 do 17.00 hodin.
Spolkový výbor
Správu spolku vedl patnáctičlenný výbor, který volila valná schůze většinou hlasů činných členů. Volba se konala pomocí hlasovacích lístků a platila vždy jeden rok. 16)  Výbor volil předsedkyni (reprezentuje spolek navenek, zastupuje jej při jednáních s úřady, předsedá výboru, valným i spolkovým schůzím, zahajuje i řídí rokování), místopředsedkyni (zastupuje předsedkyni v době její nepřítomnosti nebo je-li o to požádána předsedkyní), jednatelku (vede správu spolku, přijímá a zasílá dopisy, připravuje všechny schůze spolku a zapisuje o nich protokoly s přispěním zapisovatelky, podává zprávy o stavu a řízení spolku, vede seznam členů, archivuje u sebe spisy a knihy, vede inventář), pokladní (přijímá peněžní příspěvky členů, dary a veškeré finance plynoucí do pokladny, spravuje spolkové jmění), zapisovatelku (vede s jednatelkou protokol o každém jednání, pomáhá jednatelce v dopisování a ve všech
písemných pracích), správcovou domu (dbá o pořádek a útulnost místnosti, kde se odbývají schůze a spolkové zábavy, vítá hosty), knihovní (vede dozor nad knihovnou, navrhuje výboru
knihy k zakoupení a půjčuje členům knihy). Protože spolek neměl žádnou vlastní místnost, konaly se výborové schůze v síni domu Ochrany matek a dětí a členské schůze v hotelu U zlatého kola, kde však „Světlá“ platila nájem za každou schůzi.
Spolkový výbor také odhlasoval podmínky zániku „Světlé“. Spolek lze zrušit jen tehdy, kdyby nemohl dostát svému účelu – o tom rozhoduje valná hromada (musí být přítomna nadpoloviční většina a z toho dvě třetiny přítomných musí souhlasit se zrušením). Rozpadne-li se spolek, přejde jeho veškeré jmění do správy města, které ho odevzdá spolku, jenž by se zřídil do tří let za účelem příbuzným spolku „Světlá“. Pokud by se nezřídil, připadne všechno Pošumavské jednotě, jestliže však tato neexistuje, pak Ústřední Matici Školské.
Dobrodinní a charita
Kromě osvětové činnosti věnoval spolek svou práci dobročinným akcím na poli sociálním a národním.

Polévková kuchyně
Již na první členské schůzi 6. června 1900 bylo rozhodnuto o zbudování polévkové kuchyně pro chudou školní místní i přespolní mládež, která navštěvovala píseckou měšťanskou školu. Kuchyně byla otevřena v listopadu 1900, v tomto měsíci obvykle začínala svůj provoz a končila koncem března. Výdej polévek byl vždy čtyřikrát týdně.
Kuchyně byla udržována v chodu spolkem i obcí – spolek dával potraviny a práci, město místnost a palivo. Práci obstarávali členové spolku, k těžší práci byla najata žena. Později se obstarávání polévkové kuchyně svěřilo jedné člence z výboru, která poté obdržela titul
„ředitelka kuchyně“. Měla na starosti obstarávání potřeb pro kuchyni a vedla účty. Finanční prostředky, materiál, proviant a zařízení se získávaly jednak z milodarů od členů „Světlé“ a jiných osob a spolků a také pořádáním veřejných zábav, akademii a divadel.
V prvním roce činnosti se v polévkové kuchyni stravovalo cca. 200 dětí, roku 1912 jich bylo již přes 400.
Vánoční nadílky
Další dobročinnou aktivitou „Světlé“ byla vánoční nadílka pro menšiny na našem území. Spolku bylo vždy přiděleno Ústřední Maticí Školskou několik škol a tam byly dary zasílány.Většinou se jednalo o školy v šumavských obcích a severních Čechách. Například roku 1932 se nadílka obuvi a šatstva posílala do Vimperka, Rejštejna a Strkova, do Svrčinovsi na Slovensku a Dubové v Podkarpatské Rusi. Konkrétně do vimperské školy bylo posláno 185 ks oděvů, 13 párů obuvi, 10 ks mýdel, krabice se šicími potřebami, 20 knih a ilustrovaný časopis.
Kam nebyla možnost zaslat dárky, zaslaly se peníze, aby z nich bylo zakoupeno to, co bylo potřebné. Roku 1935 tak bylo zasláno po 100,- Kč do Jestřebí, Buškovic, Mikulašovic, Filipova, Suniperku, Borovnice, Mladých Svatoňovic, Černovíru, slepcům a Bakulovým zpěváčkům po 50,- Kč a na vánoční nadílku Okresní péči v Písku 200,- Kč.
„Světlá“ byla jedním ze spolků, který pravidelně a výrazně přispíval finančními obnosy národním institucím, což je patrné při podrobnějším prozkoumávání finančních zpráv.
Odměňování „věrných služebných“
Spolek pečoval i o dospělé – jednou z každoročních akcí bylo odměňování obvykle dvou až čtyř „věrných služebných“. Byly to pomocnice v domácnosti, dívky nebo ženy, které setrvaly v jedné rodině nepřetržitě nejméně deset let. Za tuto věrnost obdržela vyznamenaná finanční částku, na které se podílel z poloviny spolek a z poloviny město. Částka byla vždy předávána veřejně na radnici a činila 100,- Kč. Spolek pak ještě zvlášť odevzdával vyznamenané diplom, který sám zhotovil.
Roku 1922 byly na písecké radnici odměněny: Anna Marešová (sloužila 28 let  u důchodního Pixy), Ida Reimanová (sloužila 25 let u lesního rady Brzoráda) a Rosálie Maříková (sloužící v rodině obchodníka Mautnera). Každá z odměněných dostala od spolku diplom a 100,- Kč.

Fondy
Jedním z dalších počinů spolku v oblasti dobročinnosti bylo zřízení fondu pro zchudlou inteligenci, z jehož úroků dostávalo deset i více osamocených a nedostatkem trpících inteligentek (vdovy a osamocené dcery po úřednících) na Vánoce 50,- až 100,- Kč.
Za první světové války byl zřízen také fond pro chudou a pilnou žákyni rodinné školy, za níž spolek platil část školného a potřeby k práci.
Školské aktivity
8. srpna 1906 se obecní výbor města Písku usnesl, že bude zvláštním kuratoriem zřízena a spravována Průmyslová a obchodní škola pro dívky. Bylo tím tak vyslyšeno naléhání ze strany „Světlé“, která o to již delší dobu usilovala. 31)  Bylo ustanoveno, že učitelé nebudou v žádném poměru k obci, ale budou zřízenci kuratoria. Jedno místo v tomto kuratoriu bylo vyčleněno spolku. 10. září 1906 se členkou kuratoria stala pí. Vilma Seidlová, poté co byla zvolena na výborové schůzi spolku. Tato škola byla dvouletá a vyučovalo se následujícímu: kurz pro německou konverzaci (vyučovala Češka vystudovaná na německých školách), kurz
pro francouzštinu (učitelem byl Francouz umějící česky), ruský kroužek (vyučovala Češka narozená v Rusku), kurz pro vyšívání (vyučovala absolventka umělecko-průmyslové školy), výroba klobouků a učební kurzy pro tovární dělnice a nezámožné ženy.
„Světlá“ se snažila i o zřízení lycea pro vyšší dívčí vzdělání, dívčí Besídky a jesle pro malé děti pracujících matek. Bohužel ani jednoho z těchto cílů nebylo dosaženo pro nedostatek finančních prostředků. Ačkoliv se podařilo shromáždit od jednotlivců i různých korporací značnou finanční částku, nestačilo to k založení a následnému udržování. Například pro zřízení a vedení jeslí bylo k roku 1912 shromážděno 3 674 K 44 hal., což bylo málo a spolek neustále, ale marně, čekal na svého mecenáše.

Rozrůstání spolku
Jak bylo již na počátku uvedeno, spolek čítal ke dni založení 64 členů a koncem prvního správního roku to již bylo skoro 200 členů celkem. Spolek se samozřejmě neustále měnil, což dokazují následující údaje: roku 1905 měla „Světlá“ 368 členů  34), roku 1912  283 členů  a roku 1932  377 členů  . V tomto správním roce (1932 – 1933) 4 členové zemřeli, 14 se odstěhovalo a 12 nových přibylo, což znamená, že ke konci správního roku (červen 1933) měla „Světlá“ 361 členů.
A jak na tom bylo město Písek s obyvateli? Roku 1900 mělo město 13 608 obyvatel (v českých zemích stálo na 26. místě podle počtu obyvatel) , roku 1910 to už bylo 15 499 obyvatel, roku 1920  15 691 obyvatel, v roce 1930 bylo dosaženo 16 993 obyvatel, roku 1940  19 753 obyvatel a roku 1950, tedy dva roky po zániku „Světlé“, měl Písek 18 129 obyvatel.
Členská schůze
Nyní si ukažme, jak vypadala běžná členská schůze spolku  „Světlá“. Psaná rekonstrukce vychází ze zápisu  o 8. členské schůzi činných členů konané 4. února 1902.   Schůzi zahájila předsedkyně pí. Emilie Heyduková uvítacím proslovem a poté byl čten protokol o minulé členské schůzi konané 28. ledna 1902. Následovala přednáška MUDr. Jaroslava Máchy na téma „Veselé a vážné povídání o bolení hlavy vůbec a migréně zvlášť“. Přednášející chtěl tuto nemoc dotvrdit svědectvím přítomných žen a dívek, proto vyzval k přihlášení ty, které ještě nikdy nebolela hlava. Přihlásily se pouze dvě, čímž pan doktor přítomným dámám poukázal na značné rozšíření migrény. Dále upozornil na vážnosti této nemoci a uvedl vlivy, které bolení hlavy způsobují. Přednáška byla odměněna bouřlivým potleskem a vřelými díky.
Potom pí. předsedkyně oznámila jména 26 členek, které přistoupily do spolku od srpna 1901. Uvedla, že spolek má již 190 členů dílem činných a dílem přispívajících.
Dále sdělila, že výbor pro zřízení Zeyerova pomníku děkuje spolku za obnos 141,- K, který byl na stavbu pomníku zaslán.
Na konci schůze pí. předsedkyně připomněla, že obvyklý dýchánek bude 26. února 1902 v 17.00 hodin. Bude zde hovořit sl. učitelka Antonie Jandová o činnosti Svatopluka Čecha a některé členky budou recitovat jeho básně.

Spolek „Světlá“ byl členem mnoha kulturních státních i regionálních spolků jako například Svatobor, spolek spisovatelů Máj, Družstvo pro postavení divadla v Písku, Masarykova liga, Husovo dědictví, Jednota československých žen v Praze, Ústřední Matice Školská a spolupracoval například s Červeným křížem, Československou obcí legionářskou, se spolkem Komenský a s mnoha dalšími.
Činnost spolku byla ukončena v roce 1948, kdy mnoho spolků mělo stejný osud – jejich činnost byla zrušena. Za svou dobu existence docílil spolek výsledků přímých i nepřímých. Svým dobrým vlivem vyvolal jakousi řevnivost ve všech vrstvách píseckého obyvatelstva a na samém počátku své existence byl jakýmsi zakladatelem a vzpruhou dalšího spolkového rozvoje v Písku.

Filed under: Nezařazené |