Historie, osobnosti, Starověk, Středověk, Novověk

E-dejiny.cz

Vratislav II. a cesta za královskou korunou

| 1 Comment

Snahu o získání královské koruny pro Čechy lze spatřovat již za Spytihněva II., který však svého cíle nedosáhl.Vysněná koruna připadla do rukou až jeho mladšího bratra Vratislava II.

Vratislav II. a cesta za královskou korunou
Ještě před tím, než-li se začneme zabývat osobou Vratislava II., prvního českého krále, musíme si nutně ještě připomenout jeho staršího bratra, Spytihněva II. Neboť to byl právě on, kdo se jako první pokusil získat královskou korunu a pozvednout tak Čechy knížecí na Čechy královské. Bohužel nepohánělo Spytihněva v této touze vlastenectví, ale pouhý strach ze svých bratrů.

Vratislav II.

Vratislav II.


Spytihněv byl totiž jedním z pěti synů Břetislava I. a tudíž si velice dobře uvědomoval svou konkurenci. Kdykoliv se mohl jeden, nebo snad více z jeho bratrů proti němu spiknout. Moc na to jako údělná knížata měli. Aby tedy Spytihněv potlačil aspirace ostatních Přemyslovců a svých bratrů, přijal v roce 1055 Čechy od císaře v léno. To mu ovšem k utužení jistoty nepostačovalo, a tak žádal na císaři rovnou královskou korunu. Tu se mu získat ale nepodařilo. A proto se v 50.tých letech obrací s žádostí k papežské kurii. Nutno dodat, že vztahy mezi papežem a císařem v této době nebyly zrovna nejlepší. A když papež Michal II. propůjčil Spytihněvovi právo nosit biskupskou mitru v roce 1055, vztahy se tím ještě zhoršily.

Tím, že bylo dovoleno Spytihněvovi nosit biskupskou mitru, jej neustanovovalo králem, jen mu propůjčovalo jistá privilegia. Znamenalo to, že v dobách určitých slavností, při zasedání kolokvií, církevních slavností, mohl užívat insignie, které patřili pouze biskupům. Dával tím najevo, že on je výše než ostatní Přemyslovci, že on má styky se zahraničím.

Tady ale jeho snahy končí. Umírá roku 1061 a na knížecí stolec usedá jeho mladší bratr Vratislav II.


O panování knížete Vratislava nutno říci, že byl jistě mírnější povahy, než-li Spytihněv. Možná právě díky tomu měl takové problémy se svým mladším bratrem Jaromírem. Když byl otec pěti synů Břetislav I. na smrtelné posteli a rozděloval svou zemi pro své syny, na Jaromíra jako by zapomněl. Čtyři bratři dostali území, jen Jaromírovi byla přiřknuto mnišské roucho. S tím se ale bujný Jaromír nehodlal smířit, a tak prchl ze země. Neodvážil se vrátit za tvrdé vlády Spytihněva, ale za mírrného Vratislava brzy změnil názor a vrátil ze zpět do Čech. Nechal se vysvětit a stal se pražským biskupem. Velice dobře si byl totiž vědom toho, že bude moci díky své funkci zasahovat do vlády země. A nepletl se.

Mezi ním a Vratislavem vzešlo mnoho svárů, které se rozhodl Vratislav ukončit odchodem z Pražského hradu. Pro dva soky začal být totiž hrad malý a vzhledem k tomu, že Vratislavovu kancelář ovládali osoby církevní, spojené s pražskou kapitulou, tak tam docházelo k výraznému vměšování. Spory velice dobře popisuje Kosmova kronika. Nepopisuje nám situaci bohužel objektivně, neboť Kosmas, jakož to podřízený Jaromíra proti němu nemohl napsat ni žádného špatného slova. A proto je v Kosmově kronice za špatného Vratislav II. Kníže vyčerpaný neustálými spory se svým bratrem odchází na Vyšehrad, kde zakládá kolegiální kapitulu a baziliku sv. Petra a Pavla. Nechává zde zřídit také královskou kancelář, kam odsunul veškeré vyhotovování diplomatických listin. Nejdůležitějším ale je, že zde nechal vybudovat první královskou rezidenci v Čechách. Nejen že byla první, dokonce se mohla svým leskem rovnat rezidencím Západu. Vznikl zde například korunovační lustr ve tvaru koruny, který se bohužel nedochoval. Víme ale, že podobné lustry se zachovaly např. v Cáchách, Remeši, či v Hildesheimu.

Doba panování Vratislava II. úzce souvisí se sporem o investituru, který zmítal Evropou ve druhé polovině 11. a první polovině 12. století. Tohoto sporu využila řada států (středoevropských) ke svému prospěchu, mezi nimiž byly samozřejmě i Čechy. Mimo ty tam patřilo také Polsko a Uhry. Zrovna Uhry v čele s Ladislavem využily říšských sporů k tomu, aby mohly expandovat na Balkán a do oblasti Chorvatska. Nástupce Ladislava Koloman pak vytvořil personální unii Maďarů a Chorvatů a silně tím upevnil Uherský stát.

Korunovace Vratislava II.

Korunovace Vratislava II.

Polsko se pak ubírá trochu jiným směrem. Jelikož mezi Polskem a císařem tradičně nepanovaly příliš dobré vztahy, připojil se Boleslav Smělý na stranu Říma. Za svou věrnost byl pak v roce 1076 odměněn královskou korunou.
Vratislav II. se přidává naopak na stranu císaře. Roku 1075 se české oddíly podílí na vojenských taženích do Saska ve prospěch císaře, což bylo pochopitelně z pohledu Vratislava II. zištné. Sasko měl „za humny“ a mohl tak se souhlasem císaře kontrolovat Východní marku. Za tuto výpomoc očekával také královskou korunu, jíž se dočkal v roce 1085 v Mohuči. Získal zde titul nejen českého, ale i polského krále. Titul polského krále ale berme s rezervou, neboť to byla titulatura spíše formální. Ve skutečnosti vyjadřovala nárok na poplatky ze slezských oblastí. V souvislosti s Vratislavovou korunovací vznikl Kodex vyšehradský ( iluminovaný rukopis; z rukopisů nejzdobnější, nejznámější; věnovaný vyšehradské kapitule; nazývaný také Kodex korunovační).

Po korunovaci vyvstaly Vratislavovi problémy v podobě druhé generace pětice Břetislavových synů. Ti se snažili prosadit všemi možnými způsoby, čímž znatelně narušili centrální politiku. Navíc zde ještě stále byly spory s Jaromírem. Vratislav musel už podruhé razantně jednat. Aby aspoň částečně omezil Jaromírův vliv, nechal založit na Moravě roku 1063 v Olomouci biskupství, které mělo tomu pražskému konkurovat. Jaromír na tento akt reaguje velmi násilnicky, když přepadne svého olomouckého konkurenta a fyzicky jej napadne. Spory s Jaromírem končí až smrtí Vratislava II., prvního českého krále roku 1092.

One Comment

  1. Pingback: Čeští panovníci a prezidenti

Napsat komentář

Required fields are marked *.


6 − = 2