Historie, osobnosti, Starověk, Středověk, Novověk

E-dejiny.cz

Události 16.století

| 1 Comment

3.4.1500 Vladislavův rozvod
Papež Alexandr VI. vyhověl Vladislavově prosbě a rozvedl jeho manželství s Beatricí Aragonskou.


24.2.1502 Vladislavské zřízení zemské bylo zapsáno
Vladislavské zřízení zemské bylo zapsáno do zemských desek a rovněž schváleno králem.

23.3.1502 Podepsána svatební smlouva
Podepsána svatební smlouva šestačtyřicetiletého krále Vladislava s Annou z Foix (řečenou Candale), sestřenicí francouzského krále, která se v květnu t. r. vydala z Francie do Budína; sňatek a korunovace se konala 29. 9. 1502 ve Stoličném Bělehradě.

25.7.1502 Královská města vytvořila obranný spolek
Královská města vytvořila obranný spolek (městský svaz) proti šlechtě; spolek tvořilo 32 měst, která veřejně prohlásila, že neuznávají regentskou zemskou vládu panských hejtmanů ani rozhodnutí zemského soudu a odmítají účast na zemském sněmu. Současně si opatřila vojenskou hotovost o síle 8 tisíc mužů a slíbila si svornost a jednotu „až do těchto hrdel a statků“.


15.11.1502 Uzavřena jednota panského a rytířského stavu
Uzavřena jednota (spolek) panského a rytířského stavu.

5.7.1503 Vydán Vladislavův mandát
Vydán Vladislavův mandát proti jednotě bratrské (týkal se však jen obsazování královské komory výlučně katolíky); nový útlak bratří vyvolala manželka krále Vladislava Anna, nepřítelkyně všeho kacířství.

1508 Svatojakubský zemský sněm přijal svatojakubský mandát
Svatojakubský zemský sněm přijal pověstný svatojakubský mandát namířený proti jednotě bratrské; bratrské sbory měly být zavřeny, knihy spáleny a lid hlásící se k jednotě napraven. Podobný zákon byl přijat v Olomouci pro Moravu na sv. Bartoloměje. Mandát zůstal nástrojem rekatolizačních opatření až do počátku 17. století, i když bratři nacházeli ochranu u mnohých feudálů a jejich pronásledování bylo povrchní. Mandát nebyl plněn (chyběla moc, která by jeho závěry mohla vykonat); jako mandát jej vyhlásil Vladislav II. 10. 8. t. r.

10.8.1503 Král Vladislav potvrdil usnesení svatojakubského sněmu
Král Vladislav potvrdil usnesení svatojakubského sněmu z 25. 7. t. r., jímž byl katolický pán Zdeněk Lev z Rožmitálu (nejvyšší purkrabí) a členové zemského soudu ustanoveni regenty (místodržícími) Království českého. Podobně byla zřízena regentská vláda i na Moravě. Současně svatojakubský sněm značně omezil pravomoc krále, když rozhodl, že jakékoli změny v zemské správě se mohou stát jen se souhlasem sněmu; roku 1512 byl pak Lev z Rožmitálu potvrzen králem za nejvyššího správce země.

11.3.1509 Korunovace Vladislavova syna Ludvíka
V Praze se konala korunovace Vladislavova syna Ludvíka (narozen 1. 7. 1506) za českého krále; Vladislav ujistil české stavy, že vedlejší země Koruny (Morava, Lužice a Slezsko) zůstávají i nadále trvalou součástí Českého království.

21.3.1509 Do zemských desek vložen Vladislavův závazek
Do zemských desek vložen Vladislavův závazek, jímž přiznal právo sněmu volit krále.

12.1509 V Praze se konaly okázalé slavnosti
V Praze se konaly okázalé slavnosti při udílení českých lén v Bavořích falckraběti Ludvíkovi.

11.1.1510 Na Pražském hradě vydal král Vladislav majestát
Na Pražském hradě vydal král Vladislav majestát, v němž slíbil českým stavům, že žádné odumřelé slezské knížectví ani statky nemají už být propůjčovány v léno, ale že jich má užívat výlučně sám český král ke své Koruně, a současně Vladislav upravoval nástupnické poměry: kdyby jeho syn Ludvík zemřel bez dědiců, má po něm nastoupit jeho sestra Anna (narozena 13. 7. 1503).

10.3.1510 Vladislav potvrdil všechna starodávná práva
V Olomouci potvrdil Moravanům král Vladislav (jménem svého syna) všechna jejich starodávná práva a svobody a rovněž celistvost Koruny české.

2.,3.1511 Vladislav slib nežádal
Za svého pobytu ve Vratislavi hodlal král Vladislav II. Jagellonský (na nátlak uherských pánů) přijmout slib věrnosti od slezských stavů jako král uherský. Proti tomu se však rázně ohradily české stavy, takže nakonec Vladislav takový slib nežádal. Spor mezi Čechy a Uhry o příslušnost Slezska zůstal prozatím nevyřešen.

8.1511 Kolísavý král Vladislav vydal v Budíně list
Kolísavý král Vladislav vydal v Budíně list, v němž znovu prohlásil Moravu, Slezsko a Lužice za nezaplacenou uherskou zástavu.

12.1512 Došlo k uzavření landfrýdu proti „lupičům a jiným opovědníkům“
Na generálním sněmu v Kladsku došlo k uzavření landfrýdu proti „lupičům a jiným opovědníkům“ (i za účasti měst).

20.6.1513 V Praze došlo k volbě stálého výboru ochranného spolku
V Praze došlo k volbě stálého výboru ochranného spolku královských měst (složen ze 13 Pražanů a 15 zástupců ostatních měst); do čela byl postaven kníže Bartoloměj Münsterberský, vnuk Jiřího z Poděbrad, za roční plat 500 kop českých. Bartoloměj hledal v českých zemích oporu pro svůj spor se slezskou Vratislaví.

7.,8.1514 Vysláno české vojsko vedené Bartolomějem Münsterberským
Na pomoc králi Vladislavovi (obleženému v Budíně vojskem povstalého Jiřího Dóži) vysláno české vojsko vedené Bartolomějem Münsterberským; dorazilo k budínskému hradu v době, kdy bylo povstání potlačeno.

20.7.1515 Král Vladislav uzavřel dynastickou smlouvu
Ve Vídni uzavřel král Vladislav s císařem Maxmiliánem Habsburským dynastickou smlouvu o vzájemném nástupnictví a sňatku jejich dětí; Vladislavova dcera Anna se měla stát manželkou jednoho z vnuků Maxmiliánových (Karla nebo mladšího Ferdinanda) a Ludvíkovi byla určena za manželku Marie Habsburská, dcera španělského krále Filipa I. (22. 7. 1515 byli oddáni). Ujednání se konalo za účasti českých stavů (v čele s kancléřem Ladislavem ze Šternberka), zástupci stavů však neměli možnost se k němu vyjádřit (formálně neuznávali dědické nároky Ferdinanda I.).

13.3.1516 Zemřel král Vladislav Jagellonský
Zemřel král Vladislav Jagellonský (vládl pětačtyřicet let, po přesídlení do Budína se o český stát prakticky nestaral, a tak se moci ve státě chopila šlechtická oligarchie). Nástupcem se stal jeho desetiletý syn LUDVÍK [1516-1526]. Vrchní poručnictví svěřil Vladislav v závěti z 11. 3. císaři Maxmiliánovi a polskému králi Zikmundovi (svému bratrovi); poručnickou vládu v českých zemích předal Karlu Münsterberskému, Zdeňkovi Lvu z Rožmitálu, nejvyššímu českému purkrabímu, a Břetislavu Švihovskému z Riesenburka, nejvyššímu hofmistrovi. Ludvík sídlil v Budíně (jako Ludvík II.), Čechy jako panovník navštívil jedenkrát (roku 1522, kdy v Budíně vypukl mor).

1516 V Jáchymově zahájeno dolování stříbra
V Jáchymově zahájeno dolování stříbra (na šlikovském panství u vsi Konradsgrünu); vrcholu dosáhlo v letech 1521-1544.

8.1517 Na Křivoklátsku vypuklo nevolnické povstání
Na Křivoklátsku vypuklo nevolnické povstání proti vymáhání nových dávek vrchností a omezování osobní svobody poddaných. Proti vzbouřencům bylo vysláno vojsko (i s děly) v čele se Zdeňkem Lvem z Rožmitálu. Povstalci byli rozehnáni do okolních lesů.

24.10.1517 Došlo k uzavření tzv. smlouvy svatováclavské
V Praze došlo na sněmu (zahájen 28. 9., na den sv. Václava) k uzavření tzv. smlouvy svatováclavské, jíž měly být ukončeny rozbroje mezi městy a šlechtou a nastolen mezi nimi dočasný mír. Smlouva: 1. stanovila zásadu, že měšťané mají být souzeni městskými soudy, šlechtici soudem zemským (právo vlastní jurisdikce); 2. přiznala městům právo třetího hlasu na zemském sněmu; 3. prohlásila všechny trhy ve městech za svobodné (otevřená zůstala otázka vaření piva mimo královská města).

1518 Došlo k sjednocení Starého a Nového Města pražského
Bez králova povolení došlo k sjednocení Starého a Nového Města pražského v jednu obec; do čela postaven purkmistr Jan Pašek z Vratu (podporován Lvem z Rožmitálu). Mladoboleslavský lékař Mikuláš Klaudián vydal tiskem první samostatnou mapu Čech.

28.6.1519 Kancléř Ladislav ze Šternberka odevzdal český kurfiřtský hlas
Kancléř Ladislav ze Šternberka odevzdal český kurfiřtský hlas při volbě nového císaře (Maxmilián 12. 1. 1519 zemřel) Karlovi, králi španělskému. Podle vídeňských úmluv z roku 1515 se nástupcem Maxmiliána měl stát král Ludvík Jagellonský, manžel jeho vnučky Marie. Ústupek krále Ludvíka měl být vyvážen Karlovým slibem, že pojme za manželku královu sestru Annu (slib nedodržel).

8.1519 V Praze se konala synoda utrakvistického kněžstva
V Praze se konala synoda utrakvistického kněžstva, která byla prvním příznakem nastávajícího boje mezi konzervativním a radikálním směrem v utrakvismu.

1519 Do Čech přicházejí první zprávy o kázání německého reformátora Martina Luthera
Do Čech přicházejí první zprávy o kázání německého reformátora Martina Luthera; do Prahy přinesl informace z lipské disputace varhaník Jakub, písemný styk s Lutherem navázal týnský farář Jan Poduška a jeho střídník (pomocník) M. Václav Rožďalovský. Velmi brzy proniklo luterství mezi německé obyvatelstvo v českých zemích (Blatná, Kadaň, Trutnov, Děčínsko, Žatecko, na Moravě v Brně, Znojmě, Olomouci a Opavě) a také do Slezska (Vratislav) a Lužice (Žitava). Hrabě Štěpán Šlik začal v Jáchymově razit proslulý stříbrný tolar (Joachimsthaler, rovnající se deseti grošům); od roku 1520 právo ražby přiznáno i zemským sněmem.

1520 V Čechách vypukla (po velikonocích) epidemie moru
V Čechách vypukla (po velikonocích) epidemie moru (nejvíce zasáhla střední Čechy a Prahu v srpnu a 9.). V Praze jí podlehl (21. 9.) český humanista a právník Viktorin Kornel ze Všehrd, autor rozsáhlého právnického díla O práviech, súdiech i dskách země české knihy devatery, podávající obraz českého zemského zřízení. Na mnoha místech jižních a západních Čech probíhaly mocné boje mezi městy a feudály motivované zejména hospodářskými rozpory. V Praze se konala 9. 10. t. r. společná porada královských měst, po ní následovaly vojenské akce (například městská vojska oblehla na podzim hrad Janovice u Klatov a ležela přes měsíc před touto pevností).

5.1521 Tomáš Müntzer přijel do Čech
Vůdce německé plebejské (radikální) reformace Tomáš Müntzer přijel do Čech (na pozvání univerzity), kde hodlal vybudovat „říši bratrské rovnosti“, jak o ní kdysi snili táborští chiliasté. Kázal v Betlémské kapli a jeho Výzva k Pražanům vyvolala útoky proti klášterům; nakonec byl nucen Prahu opustit (byl pro české kališníky příliš „buřičský“).

1521 Na šest tisíc uhlířů a poddaných na Kutnohorsku vtrhlo do okolních lesů
Na šest tisíc uhlířů a poddaných na Kutnohorsku vtrhlo do okolních lesů, kde rozkopalo a zničilo všechny milíře.

28.3.1522 Příjezd krále Ludvíka Jagellonského s královnou Marií Habsburskou
Příjezd krále Ludvíka Jagellonského s královnou Marií Habsburskou (nedlouho po svatbě jeho sestry Anny s Ferdinandem) do Prahy (přes Moravu), aby: 1. urovnal spory mezi stavy; 2. pokusil se o obnovu královské autority a zabezpečení rozchváceného zboží komory (donutil některé věřitele k navrácení zastavených majetků a panství); 3. propustil ze služeb Zdeňka Lva z Rožmitálu a ostatní zemské úředníky (nejvyšším správcem České koruny jmenoval Karla Münsterberského, vnuka Jiřího z Poděbrad); 4. získal na sněmu přiznání berně (mj. i na válku s Turky).

1523 Majitelem Krnovska se stal Jiří Ansbach Hohenzollern
Majitelem Krnovska se stal Jiří Ansbach Hohenzollern; země získala titul knížectví krnovské.

16.3.1523 Král Ludvík byl donucen k odjezdu z Prahy
Král Ludvík byl donucen k odjezdu z Prahy (šlo o jediný jeho pobyt v Čechách za desetileté vlády) do Uher, kde začalo sílit nebezpečí tureckého vpádu. Zakrátko po králově odjezdu se Zdeněk Lev opět zmocnil vlády v zemi.

9.4.1523 Král Ludvík se při návratu do Uher zastavil v Olomouci
Král Ludvík se při návratu do Uher zastavil v Olomouci, zde na žádost moravských stavů potvrdil jejich privilegia a urovnal spory mezi pány a rytíři o obsazování městských úřadů; pánům připadly funkce maršálka (společného s Čechami), komorníka a sudího, rytířům pak úřady podkomořího, písaře a hofrychtáře (obdoba českého dvorského sudího). Moravští stavové naopak povolili králi mimořádnou berni na úhradu králových dluhů a na vojenskou výpravu proti Turkům.

1523 Vyhrotil se spor o dědictví rožmberské
Po smrti Petra z Rožmberka (9. 10.) se vyhrotil spor o dědictví rožmberské (Petr ustanovil v závěti za dědice velké části panství Zdeňka Lva z Rožmitálu). Tomu se vzepřeli jeho synovci, spor se rozrostl v politický boj, Čechy se znovu octly na samém pokraji občanské války.

1523-1543 Ctiborem Drnovským z Drnovic sepsáno nové zemské zřízení
Ctiborem Drnovským z Drnovic sepsáno nové zemské zřízení Moravského markrabství – Kniha Drnovská.

9.8.1524 Násilný převrat v Praze
Násilný převrat v Praze, kdy se vlády ve městě zmocnil za pomoci Zdeňka Lva z Rožmitálu horlivý staroutrakvista Jan Pašek z Vratu (od 14. 3. t. r. byl primátorem městské rady). Přívrženci luterství byli z města vypuzeni, všichni měšťané museli přísahat na staroutrakvistické články (koncem 10. t. r. přijaty tzv. nové články, které odstraňovaly závěry hromničního sjezdu z konce 1. 1524, výrazně novoutrakvistického a v luteránském stylu). Zahájena čtyřletá diktatura starokališnického patriciátu a perzekuce luteránů v Praze.

3.2.1525 Zdeněk Lev z Rožmitálu byl na sněmu českém
Zdeněk Lev z Rožmitálu byl na sněmu českém opět uveden do funkce nejvyššího purkrabího (úřady byly vráceny i jeho stoupencům, kteří byli propuštěni roku 1522).

10.2.1525 Na sněmu v Praze přijato ujednání o srovnání víry
Na sněmu v Praze přijato ujednání o srovnání víry (sjednocení) mezi katolíky a utrakvisty; dohoda nalezla příznivý ohlas u královského dvora v Budíně.

20.5.1525 Německá selská válka v sousedním Sasku zasáhla i Jáchymov
Německá selská válka v sousedním Sasku zasáhla i Jáchymov, kde tisíce horníků zaplavily náměstí, zmocnily se radnice i Šlikova zámku nad městem. Povstání se rozšířilo i do dalších horních měst Slavkova a Krupky, k horníkům se připojili i sedláci ze širokého okolí. Hrabě Štěpán Šlik musel přistoupit na některé podmínky horníků a uznat jejich požadavky, vyjádřené v 35 bodech. Lidová povstání vzplála v roce 1525 i na jiných panstvích (sokolovském, kláštereckém, tepelském). Za malé ústupky se podařilo horníky uklidnit. Povstalí venkované byli krutě potrestáni.

29.8.1526 Bitva u Moháče
Bitva u Moháče, v níž asi dvacetitisícová (uherská) armáda Ludvíka Jagellonského (české kontingenty i vojsko Jana Zápolského se zpozdily) byla po necelých dvou hodinách poražena zhruba padesátitisícovou tureckou armádou sultána Sulejmana I. Král Ludvík zde při útěku zahynul, aniž zanechal po sobě dědice trůnu. Turci měli otevřenou cestu do Uher, poplenili kraj až k Pešti a Ostřihomi (11. 9. vstoupili do Budína, město vypálili). Bitva znamenala konec vlády jagellonské dynastie a nástup Habsburků na český trůn. Rozpadla se česko-uherská personální unie (existovala od roku 1490).

23.10.1526 FERDINAND I. HABSBURSKÝ českým králem
Na českém sněmu (sešel se 8. 10.) ve Svatováclavské kapli Svatovítského chrámu byl jednomyslně zvolen českým králem manžel princezny Anny (sestry krále Ludvíka) FERDINAND I. HABSBURSKÝ [1526-1564], arcikníže rakouský (od 28. 4. 1521 regentem v Rakousích), mladší bratr španělského krále a římskoněmeckého císaře Karla V.; částí uherské šlechty byl také zvolen v Prešpurku 16. 12. t. r. uherským králem (měsíc předtím zvolen rovněž uherským králem sedmihradský vévoda Jan Zápolský). Uprostřed Evropy se zrodilo mohutné soustátí.


25.10.1526 Otevřena první poštovní trať v Čechách
Otevřena první poštovní trať v Čechách; spojovala Prahu s Vídní přes Benešov a Tábor a cesta trvala 36 hodin. Poštovní spojení obstarávala rodina Taxisů (původem ze severní Itálie) a sloužila výhradně panovníkovi.

28.10.1526 Jan z Pernštejna svolal sněm Moravanů
Nový moravský hejtman Jan z Pernštejna svolal sněm Moravanů do Olomouce, který odmítl (18. 11.) způsob volby Ferdinanda I. (k „pražské“ volbě nebyly pozvány stavovské obce vedlejších zemí Koruny české – moravské, lužické a slezské, český sněm se „pasoval“ za reprezentanta celé Koruny české). Volbu odmítli i stavové ve Slezsku (5. 12.), v Horní Lužici (listopad), v Dolní Lužici (17. 12.).

15.12.1526 Ferdinand I. pronesl volební slib
Ferdinand I. pronesl volební slib, v němž se zavázal jako volený český král zachovávat zemská privilegia.

1526-1536 Probíhalo masové přistěhovalectví novokřtěnců
Probíhalo masové přistěhovalectví novokřtěnců (anabaptistů – habánů, toufarů) na Moravu; z jižního Německa (po porážce selské války) a z Rakous našlo zde azyl před perzekucí na 15 tisíc osob. První skupinu exulantů z Německa a Nizozemí přivedl na Moravu Baltasar Hubmaier (1526) a soustředil je v Mikulově. Další skupiny se usadily ve Slavkově a v Hustopečích. Přispívali k hospodářskému rozvoji země (vinařství, keramika – fajáns). Na konci 16. století vlastnili na jižní Moravě 57 dvorů na 25 panstvích (zejména u Žerotínů). Po roce 1622 museli opustit zemi, uchýlili se do Uher.

1527 V Jáchymově se usadil Agricola
V Jáchymově, proslulém těžbou stříbra a ražbou tolarů, se načas usadil německý humanista a lékař Agricola (Georg Bauer). Na základě tohoto pobytu se z něj stal uznávaný odborník-montanista a jeho dílo Dvanáct knih o hornictví a hutnictví (De re metallica libri XII., posmrtně 1556) sloužilo po staletí jako základní příručka v celé Evropě.

1.1.1527 Ferdinand I. vydal tzv. dvorský řád
Ferdinand I. vydal tzv. dvorský řád (Hofstaatsordnung), který se stal zárodkem pro vytvoření centrálních úřadů ve Vídni (protiváha zemských úřadů). Vznikla tajná rada (zahraniční politika), dvorská komora (finance) a v 11. 1556 vojenská rada. Narazil na odpor stavů v jednotlivých zemích.

24.2.1527 Na Pražském hradě se konala slavnostní korunovace Ferdinanda I.
Na Pražském hradě se konala slavnostní korunovace Ferdinanda I. a o den později Anny Jagellonské na české vladaře; svatováclavskou korunu jim vložil na hlavu olomoucký biskup Stanislav Thurzo.

25.3.1527 V Praze zřízena Česká komora
V Praze zřízena Česká komora (oficiálně „rada komory královské“), nový ústřední finanční orgán; v čele stál prezident jmenovaný z panského stavu a 4 radové. Působila jako ústřední vrchnostenský úřad (sledovala poplatky z cel, mýt, ungeltu apod.). Od roku 1548 byly zavedeny česká a německá expedice, které se lišily předmětem činnosti. Česká expedice vyřizovala záležitosti královských a věnných měst, hospodářské poplatky a příjmy, kdežto německá obhospodařovala horní a mincovní agendu, domovní daň, hraniční cla apod.

7.4.1527 Ferdinand I. byl na zemském sněmu v Brně
Ferdinand I. byl na zemském sněmu v Brně (podle starobylého obyčeje) přijat za markraběte a pána země (s odvoláním na dědičná práva Anny Jagellonské); současně Ferdinand potvrdil Moravanům všechna privilegia a svobody Moravského markrabství. Moravští stavové odmítli vyslance Jana Zápolského a postavili se za nového českého krále. Podobně byl přijat i stavy slezskými a lužickými (z titulu jeho dědičných práv – manžel Anny Jagellonské). Na Moravě zřízeny čtyři kraje jako obranné jednotky (Olomoucko, Brněnsko, Hradišťsko, Novojičínsko).

6.1527 Vpád Ferdinandova vojska do Uher
Vpád Ferdinandova vojska do Uher proti Janu Zápolskému; nedaleko Tokaje došlo 27. 9. 1527 k bitvě, v níž Ferdinand zvítězil.

3.11.1527 Korunovace Ferdinanda I. uherským králem
Korunovace Ferdinanda I. uherským králem ve Stoličném Bělehradě. Jan Zápolský požádal o pomoc Turky.

1527 Povstání poddaných na Lounsku
Povstání poddaných na Lounsku, Sušicku, Příbramsku, Chrudimsku a Litoměřicku proti novým robotám a zvýšeným dávkám.

1528 Král Ferdinand I. vydal dvě centralizační nařízení
Král Ferdinand I. vydal dvě centralizační nařízení: 1. konání krajských sněmů – sněmíků (sjezdů) vázal na rozhodnutí krále (omezení moci stavu rytířského); 2. zakázal svolávání velkých obcí bez králova souhlasu (toto nařízení doprovázelo zrušení jednoty Starého a Nového Města pražského z roku 1518). Ferdinand zakázal rodovou ražbu jáchymovského tolaru (Šlikům) a převzal ji sám. Nakonec v 9. t. r. uzavřena dohoda mezi císařem a Šliky – jáchymovská mincovna se stala mincovnou královskou a Šlikové ji převzali jako provozovatelé (až do roku 1545). Vydány tzv. instrukce, podle nichž byli jmenováni dva zemští hejtmané s 12 pomocníky, kteří měli pečovat o zemský mír; podléhali jim krajští hejtmani a rady měst.

21.9.1529 Obklíčení Vídně Turky
Obklíčení Vídně Turky; pod velením zemského hejtmana Jana z Pernštejna a osmičlenné vojenské rady postavili Moravané do boje proti nim 20 tisíc pěšáků a 1600 jezdců. Turecké oddíly upustily od obléhání 14. 10..

1530 Generální sněm Koruny české v Českých Budějovicích
Na (prvním) generálním sněmu Koruny české v Českých Budějovicích přednesli zástupci Moravského markrabství stížnost na falešný výklad pražské volby Ferdinanda I. a žádali přísné dodržování buly Karla IV.

3.1530 Ferdinand zbavil úřadu nejvyššího purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu
Ferdinand zbavil úřadu nejvyššího purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu, do čela zemské správy se dostal Jan z Vartemberka.

5.1.1531 Římskoněmeckým králem byl zvolen Ferdinand I.
Římskoněmeckým králem byl zvolen Ferdinand I. (stal se spoluvladařem – nástupcem svého staršího bratra Karla V. – ten od roku 1530 císařem); korunován 11. 1. v Cáchách.

1532 Nová výprava tureckého sultána Sulejmana I.
Nová výprava tureckého sultána Sulejmana I. proti Vídni; ve Ferdinandově vojsku, které zastavilo Turky u pomezního města Kysaku, bojovaly české i moravské oddíly. Karel V. vydal hrdelní řád, který se týkal čarodějnictví. Stanovil trest smrti za čáry, způsobující nějaké „škody anebo újmy“. Trestní soustava této tzv. Caroliny byla velmi krutá (setkáváme se zde s tresty jako čtvrcení, pohřbení za živa, narážení na kůl, upálení, utonutí apod.).

30.3.1534 Uzavřeno tzv. narovnání o kovy
Mezi králem Ferdinandem a českými stavy uzavřeno tzv. narovnání o kovy; šlo o kompromis v otázce horního práva. Král si vyhradil regál na drahé kovy, šlechtě a Pražanům ponechal právo na polovinu horního desátku a na obecné kovy. K novému vydání došlo roku 1575. K obdobné úpravě se přistoupilo roku 1562 na Moravě a roku 1577 ve Slezsku.

1534 Ferdinand dal vybírat ve městech novou nepřímou daň
Ferdinand dal vybírat ve městech novou nepřímou daň – z prodávaného zboží; tím stouply ceny, zboží nenašlo na trhu kupce a měšťané strádali. Proti nové tzv. třicátkové dani (asi 3 % z ceny) vystoupila řada měst (Praha, Hradec Králové, Tábor). Daň byla odvolána, klid však nenastal – povstání v Kutné Hoře (1539), v Praze (1543).

1535 Na zemském sněmu ve Znojmě bylo přijato Zřízení zemské Markrabství
Na zemském sněmu ve Znojmě bylo přijato Zřízení zemské Markrabství moravského, na jehož zpracování měl velký podíl Ctibor Drnovský z Drnovic (autor ústavního svodu, Knihy Drnovské); toto zřízení je pokládáno za první moravskou ústavu schválenou stavy i panovníkem.

24.2.1538 Byl uzavřen mír mezi Ferdinandem a Janem Zápolským
Ve Velkém Varadíně (nyní rumunském Oradeu) byl uzavřen mír mezi Ferdinandem a Janem Zápolským; došlo k potvrzení mírových podmínek cařihradského míru (1533). Habsburci jimi ovládli Slovensko (s výjimkou Košicka), západní Uhry a Chorvatsko. Po smrti Zápolského (pokud by zemřel bez dědice) měly Ferdinandovi připadnout i tzv. východní Uhry (Sedmihradsko).

1538-1536 V Praze byl vybudován Královský letohrádek
V Praze byl vybudován Královský letohrádek (zvaný též Belvedér), nejčistší renesanční stavba v Čechách.

1540 Zřízena královská mincovna ve Vratislavi
Zřízena královská mincovna ve Vratislavi. Třetí vpád Turků do Uher; obsadili střední část země a vytvořili z ní tzv. budínský pašalík (boje trvaly dalších sedm let).

2.6.1541 Na Malé Straně v Praze vypukl požár
Na Malé Straně v Praze vypukl požár, který se rozšířil i na Pražský hrad a Hradčany; tehdy shořely zemské desky, zničeno bylo na 200 domů.

1541 Vyšla tiskem v Praze Kronika česká
Vyšla tiskem v Praze Kronika česká Václava Hájka z Libočan; čtivě psaná kronika, slučující vlasteneckou tendenci a katolický názor v dílo, které proslulo velkou popularitou mezi čtenáři.

1542-1543 Neúspěšný pokus novoutrakvistů o reformu českého kališnictví
Neúspěšný pokus novoutrakvistů o reformu českého kališnictví a o zřízení zemské církevní organizace luteránského typu.

1543 Vyšel jeho epochální spis O pohybu těles nebeských
Nedlouho před smrtí astronoma Mikuláše Koperníka (1473-1543) vyšel jeho epochální spis O pohybu těles nebeských, bořící představu o Zemi jako středu vesmíru.

9.1534 Král Ferdinand I. shromáždil u Znojma asi padesátitisícové vojsko
Král Ferdinand I. shromáždil u Znojma asi padesátitisícové vojsko, s nímž pak táhl do Uher (k Prešpurku); turecká armáda nastoupila zpáteční pochod do Cařihradu. Ferdinandovo vojsko se vrátilo domů.

1544 Na generálním sněmu Koruny české v Praze byla schválena nová válečná berně
Na generálním sněmu Koruny české v Praze byla schválena nová válečná berně. Polními hejtmany byli ustanoveni Karel ze Žerotína a Otík z Bubna. Moravané pod vedením Žerotína svedli vítěznou bitvu s Turky u Ostřihomi.

1545 Připravena nová redakce moravského zemského zřízení
Připravena nová redakce moravského zemského zřízení (bez povolení krále Ferdinanda I.), v níž byl vytištěn článek zdůrazňující suverenitu zemského práva a také nezávislost Moravy na České koruně i na monarchii (odmítnuto podrobení země lennímu způsobu, tj. přísahou). K dalšímu vydání tiskem došlo v roce 1562 (tentokrát s královým svolením), kdy článek o svobodách a suverenitě země byl vypuštěn.

10.9.1546 Ferdinand I. povolal vojenskou hotovost ke Kadani
Ferdinand I. povolal vojenskou hotovost ke Kadani a žádal od stavů finanční pomoc ve válce proti protestantským stavům v Německu; někteří stavové neposlali své oddíly, jiní se vzepřeli královskému rozkazu k pochodu do Saska proti saskému kurfiřtovi (hlavě protestantů). Jednalo se o bezprostřední podnět k otevřenému konfliktu českých stavů s Habsburky (1546-1547), který souvisel s tzv. šmalkaldskou válkou mezi císařem Karlem V. a protestantskou opozicí v Říši (šmalkaldským spolkem).

31.10.-5.11.1546 Neúspěšné tažení části zemské hotovosti do Saska
Neúspěšné tažení části zemské hotovosti do Saska (do oblasti českých lén mezi Adorfem a Plavnem).

12.1.1547 Ferdinand I. vydal mandát
Ferdinand I. vydal mandát (bez souhlasu sněmu) povolávající zemskou hotovost „do pole“ (pod záminkou vpádu saského kurfiřta Jana Fridricha na území České koruny – do Lužice). Na shromaždiště vojska u Litoměřic se dostavily pouze oddíly několika šlechticů a tří měst.

12.-15.2.1547 V Praze se sešel sjezd opoziční stavovské obce
V Praze se sešel sjezd opoziční stavovské obce (zejména nižší šlechty v čele s bratrskou šlechtou), který protestoval proti královu mandátu; tímto prohlášením vznikl stavovský spolek (za účasti měst) namířený proti Ferdinandovi. V čele odboje stála Praha.

18.-21.3.1547 Konal se v Praze sněm opozičních stavů
Přes králův zákaz se konal v Praze sněm opozičních stavů, který přijal tzv. přátelské snesení (57 článků), v němž formuloval svůj program: 1. králi odejmout výhradní právo svolávat sněm, povolovat krajské sjezdy a velké obce; 2. zemské úředníky jmenovat podle návrhu stavů; 3. rozšířit pravomoc zemského soudu; 4. náboženské otázky řešit zvláštním sněmem. Současně sněm svolal zemskou hotovost na obranu proti Habsburkům a pro období mezi zasedáními sněmu jmenoval zvláštní stavovský výbor, který začal jednat se saským kurfiřtem Janem Fridrichem o vzájemné pomoci; do výboru byli zvoleni čtyři páni a čtyři rytíři (z nich bylo šest příslušníků jednoty bratrské) a konšelé pražských měst. Odboj odmítla „vždy věrná města“ Plzeň, Budějovice, Ústí nad Labem, Rokycany a také moravská města (s výjimkou Jihlavy), Slezsko a Lužice (jen Budyšín a Žitava se přimkly k odboji). Čechové, rozdělení a nerozhodní, zůstali v pokusu o otevřený odboj proti Ferdinandovi izolováni.

3.1547 Stavovský výbor dal příkaz ke svolání zemské hotovosti
Stavovský výbor dal příkaz ke svolání zemské hotovosti k Bečovu; ta se sešla s průtahy a neúplně. Výbor váhal s pomocí saskému kurfiřtovi.

24.4.1547 U Mühlberku došlo k bitvě
U Mühlberku došlo k bitvě, v níž protestantské vojsko Jana Fridricha bylo poraženo císařskými oddíly Karla V.; zpráva o výsledku bitvy způsobila rozklad českého odboje.

31.5.1547 Král Ferdinand vydal mandát
Král Ferdinand vydal mandát, v němž vyzval účastníky odboje, aby se dostavili do Litoměřic a ujistili ho zde o své věrnosti; odmítl přijmout původce povstání (zejména delegaci Prahy).

6.1547 Ferdinand přijímal v Litoměřicích „provinilce“
Ferdinand přijímal v Litoměřicích „provinilce“.

2.7.1547 Obsazování Prahy královským vojskem
Obsazování Prahy královským vojskem; na mnoha místech docházelo k bojům.

8.7.1547 Kapitulace Pražanů
Kapitulace Pražanů, kteří předstoupili před soudní tribunál na nádvoří Pražského dvora; na šest set měšťanů bylo odsouzeno ke konfiskaci veškerého pozemkového majetku. Pražané museli odevzdat králi všechna privilegia, zbraně, městské i zádušní důchody i privilegia cechů (opatření byla roku 1549 částečně zmírněna). Královská města se ocitla pod soustavnou kontrolou královských orgánů (do všech pražských měst byli dosazeni královští hejtmani, do ostatních rychtáři). Královskému dozoru bylo podřízeno i městské soudnictví. Došlo rovněž k suspendování řemeslnických cechů.

20.7.-3.8.1547 Soudní líčení
Soudní líčení (řídil králův syn, arcikníže Ferdinand) s účastníky odboje; „obeslaných“ pánů a rytířů bylo třicet dva, někteří se zachránili útěkem a zbylým šestadvaceti byly vyměřeny částečné konfiskace, pokuty a domácí vazby (nejhůře byli postiženi ochránci jednoty bratrské).

22.8.1547 Na Hradčanském náměstí v Praze se konala poprava
Na Hradčanském náměstí v Praze se konala poprava dvou zemanů a dvou měšťanů.

23.8.-3.9.1547 V Praze se sešel tzv. bartolomějský sněm
V Praze se sešel tzv. bartolomějský sněm, jemuž Ferdinand předložil tyto požadavky: 1. zrušení všech závazků stavovského spolku a všech usnesení z 3. t. r.; 2. zákaz všech stavovských spolků; 3. královské právo při obsazování zemského soudu a zemských úřadů; 4. právo korunovace králových dědiců již za života krále (bez vědomí a souhlasu stavů); 5. rozšíření komorního pozemkového majetku a převedení cínových a stříbrných dolů do rukou Ferdinanda. Sněm významně posílil postavení panovníka vůči stavům a odsoudil stavovskou opozici k defenzivní politice. Byl vydán zákaz krajského uspořádání v Čechách (od poloviny 15. století se ustálil systém 14 krajů – Kouřimský, Slánský, Žatecký, Litoměřický, Boleslavský, Hradecký, Chrudimský, Čáslavský, Bechyňský, Prácheňský, Plzeňský, Vltavský, Podbrdský, Rakovnický) a dvou krajů „zevnějších“ (Trutnovský a Loketský).

5.10.1547 Obnoven svatojakubský mandát
Obnoven svatojakubský mandát proti jednotě bratrské (z 25. 7. 1508). Sbory jednoty (bratrské kostely) v Mladé Boleslavi, Litomyšli a dalších městech byly násilně uzavřeny, stoupenci jednoty byli do šesti týdnů vypovězeni ze země. Biskup jednoty Jan Augusta byl zatčen, mučen a uvržen do vězení (na 16 let) na Křivoklátě. Středisko jednoty bratrské se přesunulo na Moravu (Přerov, Prostějov, Ivančice), část bratří odešla do sousedních zemí (Polska, Pruska).

1547-1567 Ferdinand II. Tyrolský vykonával funkci místodržícího
Druhorozený králův syn arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský (narozen 14. 6. 1529) vykonával funkci místodržícího v Českém království. Arcivévoda podporoval stavební ruch a dal mj. postavit podle svého návrhu letohrádek Hvězda.

1.1548 Král Ferdinand I. zřídil v Praze apelační soud
Král Ferdinand I. zřídil v Praze apelační soud („radu nad apelacemi“) jako odvolací soud nad městskými soudy v celém Českém království. V čele soudu stál prezident a jeho přísedící (radové) byli vzdělanými právníky. Všichni byli placenými úředníky, a proto mohli zasedat nepřetržitě.

4.1549 Maxmilián byl přijat za budoucího českého panovníka
Prvorozený syn Ferdinanda I. Maxmilián byl (v nepřítomnosti) přijat za budoucího českého panovníka a byl mu přiznán titul českého krále.

12.1549 Sjezd strany podobojí
Sjezd strany podobojí se postavil proti smiřovacím pokusům Ferdinanda I.; mezi kněžstvem a šlechtou neutuchal odpor k návrhům katolické strany.

4.1550 Moravský zemský (svatojiřský) sněm v Brně
Moravský zemský (svatojiřský) sněm v Brně odmítl pokusy krále Ferdinanda I. potlačit zemské a náboženské svobody na Moravě; zemský hejtman Václav z Ludanic varoval krále před pronásledováním pro víru. Pronásledování postihlo jen novokřtěnce.

1554 Ferdinand I. ustanovil defenzory konzistoře
Ferdinand I. ustanovil defenzory konzistoře a vydal rozkaz vrchnostem, aby nebrali na své fary duchovní bez vědomí konzistoře.

25.9.1555 Uzavřen tzv. augšpurský mír
Uzavřen tzv. augšpurský mír, který zajistil německým protestantským stavům náboženskou svobodu podle zásady „cuius regio, eius religio“, tj. „čí země, toho náboženství“; v Českém království sice jeho ustanovení neplatila, ale skutečnost, že Habsburkové (Ferdinand I.) byli přinuceni k ústupkům (zejména na Moravě), posílila nepřátelské nálady nekatolických stavů vůči panovníkovi. Luterství se šířilo dále a prostupovalo stále více stranu podobojí.

4.1556 Do Čech uveden jezuitský řád
Do Čech uveden jezuitský řád; do Prahy přibylo 21. 4. dvanáct členů nové koleje, rodem Belgičané a Němci. Ve své koleji (ujal se pro ni název Klementinum) zřídil řád gymnázium a zároveň byly konány přednášky z filozofie a teologie. Kázání byla zpočátku latinská a německá, česky se kázalo až od roku 1559, kdy přišli do Prahy první čeští jezuité, kteří studovali v Římě pod vedením zakladatele řádu sv. Ignáce z Loyoly (1540). Postupně následovaly další jezuitské koleje – v Olomouci (1566), Brně (1573), Českém Krumlově (1586) Chomutově (1589), Jindřichově Hradci (1594) a Kladsku (1597).

8.1557 Bratrská synoda ve Slížanech u Morkovic na Moravě
Bratrská synoda ve Slížanech u Morkovic na Moravě. Svrchovanost duchovních v rozhodování byla omezena ve prospěch světského živlu. Došlo k posílení jednoty bratrské; moravské sbory se rozdělily na dvě diecéze: přerovskou a ivančickou.

1558 Ferdinandův bratr Karel V. se vzdal císařského trůnu
Ferdinandův bratr Karel V. se vzdal císařského trůnu a odešel do ústraní kláštera; císařem se stal Ferdinand I.

1.6.1561 Došlo k reorganizaci mincovního systému
Došlo k reorganizaci mincovního systému – k zavedení tzv. zlatníkového systému (1 zlatník = 60 krejcarů), který měl sjednotit měnu v Říši. Nová měna se neujala, už 28. 1. roku 1573 byla odvolána (zlatník zůstal jen početní jednotkou).

5.9.1561 Arcibiskupský stolec v Praze byl obsazen Antonínem Brusem z Mohelnice
Arcibiskupský stolec v Praze byl po devadesáti letech (od smrti Jana Rokycany roku 1471) znovu obsazen Antonínem Brusem z Mohelnice; k oficiálnímu obnovení pražského arcibiskupství došlo zlatou bulou Ferdinanda I. z 26. 9. 1562.

1562 Ferdinand I. provedl zásah do stávající organizace utrakvistické církve
Ferdinand I. provedl zásah do stávající organizace utrakvistické církve, když nepotvrdil platnost volby její konzistoře (odmítl jmenovat dva administrátory a deset jejích členů zvolených stavy). Mnoha pražským cechům byla vrácena privilegia (k okleštění došlo roku 1547). Významný český přírodovědec Tadeáš Hájek z Hájku vydal v Melantrichově tiskárně českou úpravu Mattioliho herbáře (vyzdobený nádhernými ilustracemi).

15.3.1562 Král Ferdinand I. udělil jezuitské koleji Klementinu právo univerzity
Král Ferdinand I. udělil jezuitské koleji Klementinu právo univerzity, tj. udílet doktorské grady z filozofie a teologie; při koleji byl zřízen konvikt pro šlechtice a svatováclavský seminář pro chudší žáky. Plný vysokoškolský statut získal jezuitský ústav za císaře Matyáše v roce 1616.

20.9.1562 V Praze se konala korunovace Maxmiliána
V Praze se konala korunovace Maxmiliána (společně s chotí Marií Španělskou, jeho sestřenicí) na českého krále (správu v zemi však až do roku 1566 vedl arcivévoda Ferdinand Tyrolský, jeho bratr).

1563 Pro knížectví slezské bylo vydáno Zřízení opolsko-ratibořské
Pro knížectví slezské bylo vydáno Zřízení opolsko-ratibořské (v platnosti do 18. století), kodifikace zemského práva.

10.1563 Bylo zvoleno dvanáctičlenné poselstvo
Na sjezdu moravských stavů ve Vyškově bylo zvoleno dvanáctičlenné poselstvo, které mělo předložit Maxmiliánovi ke schválení zemská privilegia (na listopadovém sněmu t. r. pak přijal nový český král hold Moravanů a potvrdil jim privilegia stejného znění jako Ferdinand I.).

16.4.1564 papež Pius IV.povolil přijímání podobojí
Na naléhání Ferdinanda I. povolil papež Pius IV. přijímání podobojí způsobou v Čechách a na Moravě a v některých zemích sousedních; obsah papežského breve byl slavnostně vyhlášen 23. 7. t. r. ve Svatovítské katedrále (sám arcibiskup podával podobojí). Napětí mezi utrakvistickou konzistoří a císařem však přetrvávalo.

25.7.1564 Zemřel ve Vídni císař a král Ferdinand I.
Ve věku 61 let zemřel ve Vídni císař a král Ferdinand I. Patřil mezi nejschopnější habsburské panovníky, byl tvůrcem středoevropské habsburské politiky a položil základy středoevropské habsburské monarchie. Před svou smrtí rozdělil vládu v rakouských zemích mezi tři syny: Maxmilián dostal obojí Rakousy, Ferdinand Tyrolsko a Karel Štýrsko, Korutany a Kraňsko. Českým králem se stal MAXMILIÁN II. [1564-1576].

1565 Na olomoucký biskupský stolec usedl Vilém Prusinovský z Víckova
Na olomoucký biskupský stolec usedl Vilém Prusinovský z Víckova, který prováděl důslednou rekatolizaci Moravy (v duchu tridentského koncilu); o rok později dosáhl toho, že císař Maxmilián II. nařídil, aby utrakvistické duchovenstvo podléhalo jeho dozoru.

1567 Došlo k vypuštění kompaktát ze zemských privilegií
Na žádost českého sněmu (veden nátlak, aby nový král povolil augšpurské vyznání a legalizoval jednotu bratrskou) došlo k vypuštění kompaktát ze zemských privilegií a otázka náboženské svobody byla přenesena na jednání sněmu. Provedena „berní reforma“: daň z pozemků byla nahrazena daní z městských domů a vesnických usedlostí (doplněná některými menšími daněmi, například daní osobní, dávkami z piva, z výnosu kapitálu). Šlechta měla platit jenom ze svých domů v královských městech; takto přenesla břemeno daní na poddané a měšťany.

17.2.1568 V Drinopolu (Edirne) byla uzavřena mírová smlouva
V Drinopolu (Edirne) byla uzavřena mírová smlouva mezi Maxmiliánem II. Habsburským a tureckým sultánem Selimem II.; ukončila úspěšné období turecké expanze do uherských zemí a potvrdila rozdělení Uher na část habsburskou, tureckou (budínský pašalík) a samostatné Sedmihradsko. Maxmilián se zavázal platit roční tribut ve výši 45 tisíc tolarů. Mír byl prodloužen roku 1577 a znovu 1584 (vždy na 8 let, Rudolfem II.).

1569 Počet krajů na Moravě vzrostl na pět
Počet krajů na Moravě vzrostl na pět (oproti roku 1527, kdy existovaly tři, nyní Olomoucko, Brněnsko, Hradišťsko, Znojemsko a Jihlavsko, zmizelo Novojičínsko); v čele krajů stáli dva hejtmani, voleni příležitostně. První samostatnou mapu Moravy vydal matematik a lékař Pavel Fabricius.

24.11.1571 V Moravském Krumlově zemřel biskup jednoty bratrské Jan Blahoslav
V Moravském Krumlově zemřel biskup jednoty bratrské Jan Blahoslav, autor duchovních písní (Šamotulský a Ivančický kancionál), Gramatiky české, překladatel Nového zákona, hudební teoretik (Musica) a archivář jednoty (Akta jednoty bratrské). Zasloužil se o povznesení úrovně bratrského školství a vybudování tajné tiskárny v Ivančicích (koncem roku 1562).

1571 Neúspěšné akce českých stavů o povolení augšpurského vyznání
Neúspěšné akce českých stavů o povolení augšpurského vyznání v Čechách a ovládnutí utrakvistické konzistoře (převládalo zde konzervativní smýšlení administrátora Jindřicha Dvorského).

1572 Vymřel po meči jagellonský rod v Polsku
Maxmiliánovým švagrem Zikmundem II. Augustem vymřel po meči jagellonský rod v Polsku; Maxmilián prosazoval na polský trůn svého druhorozeného syna Arnošta (neúspěšně se o to pokoušel až do roku 1575, přičemž využíval v poselstvích do Polska české šlechty – kancléře Vratislava z Pernštejna a nejvyššího purkrabího Viléma z Rožmberka). Polským králem byl zvolen Jindřich z Valois a po jeho abdikaci (1574) sedmihradský vévoda Štěpán Báthory (1576-1586).

1.1573 Papež Řehoř XIII. schválil plán biskupa Prusinovského
Papež Řehoř XIII. schválil plán biskupa Prusinovského a povýšil jezuitskou kolej v Olomouci na akademii; císař Maxmilián v prosinci t. r. udělil koleji právo promoční ke všem hodnostem. Přednášky na této dvoufakultní univerzitě byly zahájeny v roce 1576 (z filozofie a teologie).

1574 Jednota bratrská (Moravských bratří) založila v Ivančicích vysoká učení
Jednota bratrská (Moravských bratří) založila v Ivančicích vysoká učení (rektorem se stal Esrom Rüdinger z Wittenberka). Na jednání českého sněmu odmítla stavovská obec nároky Maxmiliána II. na novou berni (ani když bylo šlechtě povoleno konat krajské sjezdy). Maxmilián ustoupil. V Čechách uznán nový regál solní vzniklý z výhradního královského práva dovozu alpské nebo mořské soli (ve Slezsku roku 1577).

21.2.1575 Zahájeno jednání (prvního) českého sněmu o náboženských otázkách
Zahájeno jednání (prvního) českého sněmu o náboženských otázkách za účasti Maxmiliána II.; ten přijel do Čech 19. 2. po několika letech odkládání (v letech 1573-1575 řídili řadu sněmů jeho synové Rudolf a Arnošt), protože potřeboval prosadit volbu svého syna Rudolfa za příštího českého krále a vybrat nové daně (měl 7 milionů zlatých dluhů). Další dva sněmy proběhly od počátku 5. až do počátku 7. a třetí v druhé polovině 8. a 9.. První dva sněmy byly vyplněny předběžnými poradami, rozhodnutí přinesl až třetí sněm. Na sněmu se vytvořila dvě seskupení české šlechty: katolicko-starokališnická menšina a novoutrakvisticko-bratrská většina, jež se zásadně lišily v poměru k habsburským rekatolizačním snahám. Práce na společném programu probíhaly od 17. 3. do 13. 5. 1575; nejvýznamnějšími členy kolokvia byli Pavel Pressius, Matěj Dvorský, Albrecht Kamycký a Jiří Strejc. Nekatolíci se shodli na společných článcích víry, na tzv. České konfesi; toto vyznání víry bylo kompromisem mezi konfesí augšpurskou, husitskou tradicí a zásadami jednoty bratrské. Navíc stavové žádali, aby administrátoři a konzistoř podobojí byla dána pod vliv a moc stavovské obce. Stavové směli rovněž volit ochránce (defenzory) víry. Moravané podobné zemské vyznání nežádali.

18.5.1575 Představitelé stavovské opozice předložili Českou konfesi
Představitelé stavovské opozice předložili císaři Maxmiliánovi Českou konfesi a vyzvali ho, aby ji uzákonil.

9.1575 Maxmilián II. učinil (po dlouhém váhání) před stavovskou deputací ústní příslib
Maxmilián II. učinil (po dlouhém váhání) před stavovskou deputací ústní příslib, že bude Českou konfesi zachovávat; odmítl však písemně slib stvrdit a včlenit Českou konfesi mezi zemské zákony. Stavové směli volit 15 defenzorů k ochraně náboženských svobod; jako výraz vděku svolili k vypsání nové berně a přijali (20. 9.) za krále Maxmiliánova syna a dědice Rudolfa.

22.9.1575 Korunovace Rudolfa II. českým králem
Slavnostní korunovace (v chrámu sv. Víta) Rudolfa II. českým králem.

9.1575
Odjezd Maxmiliána II. z Prahy do Řezna; sotva překročil hranice, zakázal tisknout Českou konfesi a vydal dva mandáty: 1. proti jednotě bratrské (dovolával se protibratrského mandátu z roku 1508); 2. proti náboženským novotám v královských městech. Současně král Maxmilián odvolal svůj ústní slib souhlasu s Českou konfesí. Někdejší důvěra v jeho náboženskou snášenlivost se vytratila.

22.10.1575 Rudolf zvolen římskoněmeckým králem
Rudolf zvolen římskoněmeckým králem v Řezně (1. 11. se konala císařská korunovace).

12.10.1576 Zemřel devětačtyřicetiletý Maxmilián II.
V Řezně (kam odjel 1. 6. t. r. na říšský sněm) zemřel devětačtyřicetiletý Maxmilián II., kterému patřily tři koruny: česká (svatováclavská), uherská (svatoštěpánská) a říšská. Vlády v zemích monarchie se ujal jeho 24letý syn RUDOLF II. [1576-1611].

17.11.1576 Zasedání moravského zemského sněmu
Zemský hejtman Zdeněk Lev z Rožmitálu svolal do Brna zasedání moravského zemského sněmu, na němž byl Rudolf II. prohlášen za moravského markraběte.

12.12.1576 Vydání nového Dvorského řádu
V Linci se císař Rudolf zabýval uspořádáním poměrů u dvora a svou péči završil vydáním nového Dvorského řádu; ten představoval jeden ze základních zákonů o uspořádání vlády v monarchii.

5.2.1577 Rudolf II. poprvé předstoupil před český stavovský sněm
Rudolf II. poprvé předstoupil před český stavovský sněm jako nový panovník.

22.3.1577 V Praze došlo k panice a zmatkům
V průběhu pohřbu Maxmiliána II. v Praze došlo k panice a zmatkům, které byly odrazem napjaté situace mezi katolíky a protestanty.

24.4.1577 Rudolf II. vydal přesnější instrukci pro funkci místodržících
Rudolf II. vydal přesnější instrukci pro funkci místodržících (pro politickou a policejní správu) jako zástupců panovníka; původně zemští úředníci dostali samostatnou pečeť i vlastní kancelář. První místodržitelství zaniklo roku 1583 a bylo obnoveno roku 1612.

26.4.1577 Císař zamířil do Lužice
Císař zamířil do Lužice a dále pokračoval v cestě do Vratislavi.

28.6.1577 Potvrdil Rudolf II. svobody, práva a privilegia Moravského markrabství
Na zemském sněmu v Olomouci potvrdil Rudolf II. svobody, práva a privilegia Moravského markrabství a přijal hold moravských stavů. V těchto dnech byl urovnán spor moravských stavů s olomouckým biskupem.

1578 Rudolf svěřil vládu nad rakouskými zeměmi
Rudolf svěřil vládu nad rakouskými zeměmi bratru Arnoštovi (od roku 1583 bratru Matyášovi).

1579 Sněm český přijal a tiskem dal vydat spis Práva
Sněm český přijal a tiskem dal vydat (v Melantrichově tiskárně) spis Práva městská Království českého Pavla z Koldína, univerzitního profesora a kancléře Starého Města pražského; Koldín zde provedl unifikaci městských práv v Čechách, přičemž spojil principy práva norimberského, římského, zákony zemské i sněmovní usnesení a dobrou češtinou podal podrobný výklad. V roce 1610 se stala jeho kodifikace závazná pro všechna města v Čechách a o něco později i na Moravě (1697). V platnosti zůstala do roku 1811. Císař Rudolf II. přestěhoval na Pražský hrad část svých sbírek z Vídně.

1578-1594 V Ivančicích byl zahájen a v Kralicích dokončen tisk šestidílné Bible kralické
V Ivančicích byl zahájen a v Kralicích dokončen tisk šestidílné Bible kralické, komentovaný překlad biblického textu do češtiny. Vyniká vysokou jazykovou úrovní, obrazovou výzdobou a důkladným využitím tehdejšího humanistického biblického studia. Bible byla přeložena ze tří jazyků: hebrejštiny, řečtiny a latiny. Pro vysokou slovesnou kulturu se stala Bible kralická nadlouho normou spisovné češtiny. Protože toto vydání bylo značně nákladné, už v roce 1596 vyšlo přístupnější jednosvazkové vydání (bez pestré výzdoby a rozsáhlého komentáře); roku 1613 vyšla ještě jedna edice jednodílné Bible kralické.

1580 V Praze zemřel Jiří Melantrich Rožďalovský z Aventina
V Praze zemřel významný český tiskař a nakladatel Jiří Melantrich Rožďalovský z Aventina; vydal na 200 knih (v češtině, němčině, latině a řečtině), nejznámější byly jeho bible zvané Melantrišky. V jeho díle pokračoval Adam Daniel z Veleslavína (vydal na 80 titulů).

24.12.1580 Vážné onemocnění Rudolfa II.
Vážné onemocnění Rudolfa II., uzdravovat se začal až v červenci 1581.

1581 Došlo ke sporu poddaných o tzv. sirotčí peníze
Na hlubockém panství Adama z Hradce v jižních Čechách došlo ke sporu poddaných o tzv. sirotčí peníze. Rebélii vedl sedlák (snad i rychtář) Jakub (?) Kubata, který byl v témže roce popraven. Příslovečnými „Blaty“ se nazývaly místní pastviny (úsloví „Kubata dal hlavu za Blata“). V Olomouci zřízen papežský seminář (Collegium nordicum), v němž studovali žáci ze severní a východní Evropy (pravoslavných států), aby pak působili ve své vlasti jako misionáři.

1581-1583 V Praze vybudován vodní tunel
V Praze vybudován vodní tunel (tzv. Rudolfova štola) vedoucí od Novomlýnského jezu do Stromovky (dlouhý asi 1000 m, profil 3,5 m na 2,2 m); měl přivádět vodu z Vltavy do umělého jezera v Královské oboře.

11.1583 Císař Rudolf II. přenesl své sídlo z Vídně natrvalo do Prahy
Císař Rudolf II. přenesl své sídlo z Vídně natrvalo do Prahy (žil zde již od roku 1579); při pražském dvoře vzniklo z Rudolfova podnětu a za jeho mecenášské podpory centrum umělecké a výzkumné činnosti. U dvora působili například vynikající vědci (astronomové Tycho Brahe, Jan Kepler, Tadeáš Hájek z Hájku), výtvarní umělci (malíři Bartolomeo Spranger, Guiseppe Arcimboldo, Hans von Aachen, Pieter Stevens, Joris Hoefnagel, Jiljí Sadeler, sochař Adrian de Vries a Alessandro Abondio) i hudebníci (Philippe de Monte). Rudolf vytvořil (pomocí darů a nákupů v cizině) obrazovou galerii, čítající na tři tisíce uměleckých děl (obrazy Dürera, Raffaela, Tiziana, Leonarda da Vinci, Brueghela a dalších). Tvůrčí díla umělců na Rudolfově dvoře se označují shrnujícím pojmem manýrismus. Do bizarní společnosti rudolfínské Prahy patřili i alchymisté, lékaři, umělečtí řemeslníci, astrologové.

7.1.1584 V Čechách došlo k zavedení gregoriánského kalendáře
V Čechách došlo k zavedení gregoriánského kalendáře; byl vyhlášen papežem Řehořem XIII. v roce 1582 a odstraňoval disproporce mezi slunečním a kalendářním rokem, která za dobu užívání dosavadního juliánského kalendáře dosáhla 10 dní. Nekatolíci se novému kalendáři úporně bránili a přijali ho až s vítězstvím protireformace. Na Moravě byl zaveden od 4. 10. t. r.

6.1584 Giovanni Francesco Bonhomini předložil císaři Rudolfu II. pamětní list
Papežský nuncius Giovanni Francesco Bonhomini (do Prahy přesídlil v roce 1583) předložil císaři Rudolfu II. pamětní list (memorandum o náboženských poměrech), který obsahoval program obnovy katolictví v českých zemích: 1. požadavek tří far v Praze; 2. reforma pražské univerzity (s postavením katolíků jako v dobách Karla IV.); 3. rázný postup proti jednotě bratrské; 4. podpora jezuitům.

3.6.1585 Rudolfu II. byl udělen řád Zlatého rouna
Rudolfu II. byl udělen řád Zlatého rouna.

1585-1590 Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan vybudoval rybník Rožmberk u Třeboně
Regent rožmberských statků (od roku 1561) Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan vybudoval největší český rybník Rožmberk u Třeboně jako součást třeboňské rybniční soustavy; k dalším známým rybníkům patřil Nevděk (dnes Svět). Současně byla budována i tzv. Nová řeka, odvádějící přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky. Jeho rybníky byly gigantické, avšak ne tak výnosné jako rybníky jeho předchůdce Štěpánka Netolického.

1588 V Praze dlel asi půl roku italský učenec Giordano Bruno
V Praze dlel asi půl roku italský učenec Giordano Bruno.

1589 Byla přebudována hrobka českých králů
V chrámu sv. Víta v Praze byla přebudována hrobka českých králů; stavitelem byl vlámský architekt a sochař A. Colin.

28.3.1592 Narodil se Jan Amos Komenský
Narodil se Jan Amos Komenský (snad v Nivnici, v Komně či Uherském Brodu).

1593 Císař Rudolf II. odsoudil nejvyššího hofmistra Jiřího z Lobkovic
Císař Rudolf II. odsoudil nejvyššího hofmistra Jiřího z Lobkovic, do té doby hlavního představitele útočné katolické politiky, ke ztrátě jmění a doživotnímu žaláři (1607, pro podezření ze spiknutí). V Olomouci byl vytištěn historicko-genealogický spis Bartoloměje Paprockého z Hlohol Zrcadlo slavného Markrabství moravského, v němž se zaměřil na dějiny moravských rodů, zemských a církevních institucí, klášterů i měst.

6.1593 Vypukla nová válka s Turky
Vypukla nová válka s Turky (jejich útok v Chorvatsku); vrchním velením byli pověřeni Rudolfovi bratři Matyáš (řídil severní úsek fronty – v Uhrách) a Maxmilián (převzal jižní křídlo obrany na hranicích Slovinska a Chorvatska).

1593 Panovník dosáhl souhlasu s vypsáním nových daní
Na českém zemském sněmu dosáhl panovník souhlasu s vypsáním nových daní; byla přijata zásada, že vrchnosti budou platit 15 grošů ročně z každého svého usedlého. Taktéž moravské zemské sněmy se usnesly odvádět nové berně na válku s Turky (Morava byla více ohrožena než Čechy) a poskytly další finance na stavbu pevnosti Nové Zámky; rozhodly se také postavit vlastní vojenskou hotovost (do čela určen Bedřich ze Žerotína).

1594 Vymanilo se Komárno z tureckého obležení
Vojsko o 20 tisících mužích, složené z Čechů a Moravanů, vymanilo Komárno z tureckého obležení. Turci s podporou 40 tisíc Tatarů vpadli do Uher a soustředili se k dobytí pevnosti Rábu (Györu).

9.9.1594 Matyášovo vojsko utrpělo těžkou porážku
Matyášovo vojsko utrpělo těžkou porážku na Žitném ostrově; Ráb se ocitl v tureckém obklíčení a jeho posádka kapitulovala (projevila se naprostá vojenská neschopnost Matyáše Habsburského).

22.9.1596 Společné vojsko česko-moravské hájilo uherskou pevnost Jager
Společné vojsko česko-moravské hájilo uherskou pevnost Jager (Eger) proti tureckým oddílům sultána Mohameda III.; po třítýdenním obléhání se pevnost vzdala turecké přesile.

26.10.1596 Vojsko Maxmiliána se spojilo se Zikmundem Báthorym
Vojsko arciknížete Maxmiliána se spojilo se sedmihradským vévodou Zikmundem Báthorym (ten mu však příliš nepomohl) a střetlo se s Turky v bitvě u Keresztése; císařská armáda čítající na 50 tisíc mužů utrpěla porážku.

1597 Začalo si 24 hradních střelců budovat své příbytky
S povolením Rudolfa II. si začalo 24 hradních střelců budovat za severní zdí Pražského hradu své příbytky, dnešní proslulou Zlatou uličku.

29.3.1598 Dobytí pevnosti Ráb
Nenadálým útokem se podařilo polnímu maršálkovi Adolfu ze Schwarzenberka dobýt pevnost Ráb.

1598-1599 Nástup katolických radikálů do nejvyšších úřadů v Čechách a na Moravě
Nástup katolických („španělských“) radikálů do nejvyšších úřadů v Čechách a na Moravě (za vydatné pomoci nového papežského nuncia Filipa Spinelliho; jeho „zásluhou“ musel odejít z úřadu místokancléře císařův chráněnec a vlivný podporovatel evangelíků Kryštof Želinský ze Sobuzína). Již v roce 1598 se podařilo na Moravě dosadit do úřadu zemského hejtmana (po smrti Bedřicha ze Žerotína) katolíka Jáchyma Haugwitze z Biskupic, do zemského soudu bylo přijato několik katolických přísedících a zemským podkomořím se stal Zikmund z Dietrichštejna (Dietrichsteina). Nuncius Spinelli se postaral, aby olomouckým biskupem byl zvolen v roce 1599 (ve svých 29 letech) papežův chráněnec František z Dietrichštejna. V srpnu 1599 přiměl nuncius císaře Rudolfa, aby provedl radikální změny v hlavních zemských úřadech: nejvyšším kancléřem Českého království se stal Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, 31letý horlivý katolík. Do popředí se rychle protlačili Vilém Slavata, Jaroslav Martinic, Karel z Lichtenštejna (Liechtensteina), jenž přestoupil ke katolictví roku 1599, a Ladislav Berka z Dubé (vystřídal v roce 1603 v úřadě moravského zemského hejtmana Haugwitze, který neosvědčil dosti horlivosti v boji s evangelickými stavy).

1599 Turci a Tataři zpustošili velkou část horních Uher
Turci a Tataři zpustošili velkou část horních Uher v poříčí Váhu a Ipelu; oddíly Tatarů vnikly průsmykem Hrozenkovským na Moravu a poplenily území po Uherský Brod. Moravská vojenská hotovost (ležela táborem u Strážnice) je zahnala a u Javorníka pobila.

9.1599 V Praze řádil mor
V Praze řádil mor, císař Rudolf před ním uprchl do Plzně (trpěl duševní depresí); pobýval zde do začátku 6. 1600.

One Comment

  1. Dobrý den našel jsem pečetní prsten ze 16 století. bylo by možné zjistit jeho cenu a kdo ho mohl nosit. Děkuji

Napsat komentář

Required fields are marked *.


7 + = 9