Historie, osobnosti, Starověk, Středověk, Novověk

E-dejiny.cz

Události 14.století

| 0 comments

1300 Vydán horní zákoník


„Vydán horní zákoník – Ius regale montanorum, dílo o čtyřech knihách italského právníka Gozzia z Orvietu; pokus o kodifikaci zemského práva (byl však zmařen pro odpor šlechty).
jaro
Příprava výpravy Václava II. do Polska; po zavraždění polského krále Přemysla Velkopolského (8. února 1296) byla po složitých jednáních s polským panstvem a duchovenstvem nabídnuta polská koruna českému panovníkovi. Nástup Václava II. na polský trůn měl být spojen s jeho manželstvím se čtrnáctiletou dcerou zavražděného polského krále Ryksou (česky Rejčkou, Eliškou Rejčkou).


7.1300 Sňatek devětadvacetiletého Václava II. s piastovskou dědičkou Eliškou Rejčkou
„Sňatek devětadvacetiletého Václava II. s piastovskou dědičkou Eliškou Rejčkou v Praze.
Měnová reforma Václava II.; její provedení svěřil král Václav florentským finančníkům Rinierimu, Appardovi a Cinonovi Lombardskému. Místo dosavadních sedmnácti mincoven (mj. v Praze, Brně, Plzni, Písku, Jihlavě, Olomouci) zřídili jedinou (ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře), veškeré stříbrné bohatství Čech soustředili do rukou krále a začali razit stabilní a kvalitní pražské groše – „“grossi Pragenses““, vážil 3,975 g a z jedné české hřivny o váze 253,14 g se razilo 60-64 grošů nebo 768 drobných parvů (haléřů). Staré peníze byly staženy z oběhu a v krátké době nahrazeny tzv. „“věčnou měnou““; bylo to umožněno bohatými nálezy stříbra v Kutné Hoře.

8.,9.1300 Tažení Václava II. do Polska
Tažení Václava II. do Polska (slabý odpor Vladislava Lokýtka); korunovace Václava polským králem (1300-1305) v Hnězdně. Místodržitelem velkopolským (capitanus regni Poloniae) byl jmenován jeho starší nevlastní bratr, levoboček Přemysla II., vévoda Mikuláš, správu v Krakovsku a Sandoměřsku vedl Oldřich z Boskovic. Václav tak sloučil pod svým žezlem (až na některá slezská vévodství) veškeré Polsko; jeho říše sahala od Šumavy až po viselský Bug a po Baltské moře, k hranicím uherským a ruským.


6.1301 Schůzka české a uherské delegace v Brně
Schůzka české a uherské delegace v Brně, na níž došlo k definitivnímu ujednání o nástupnictví na uherský trůn po zemřelém králi Ondřeji III. (14. ledna 1301 vymřel rod Arpádovců). Část uherské šlechty nabídla svatoštěpánskou korunu králi Václavu II.

8.1301 V Hodoníně došlo k setkání českého poselstva v čele s králem Václavem a jeho dvanáctiletým synem Václavem s deputací uherských magnátů
V Hodoníně došlo k setkání českého poselstva v čele s králem Václavem a jeho dvanáctiletým synem Václavem s deputací uherských magnátů; král Václav nabídl uherským stavům za krále prince Václava (po matce byl pravnukem Bély IV.), který byl od února 1298 zasnouben s jedinou dcerou Ondřeje III. Alžbětou. Návrh byl přijat.

27.8.1301 Ve Stoličném Bělehradě přijal Václav III. zlatou čelenku sv. Štěpána
Ve Stoličném Bělehradě přijal Václav III. z rukou koločského metropolity Jana zlatou čelenku sv. Štěpána; jako nový uherský král přijal jméno Ladislav V.

9.1301 Do Budína se dostavil papežský legát Mikuláš Boccasini
Do Budína (rezidence nového uherského krále Václava III.) se dostavil papežský legát Mikuláš Boccasini (pozdější papež Benedikt XI.), aby prosazoval nároky Karla Roberta z Anjou na uherský trůn; současně tlumočil nesouhlas římské kurie s Václavovým obsazením uherského stolce.

10.1301 List papeže Bonifáce VIII. českému králi Václavu II.
List papeže Bonifáce VIII. českému králi Václavu II. plný kritických připomínek k formě obsazení uherského trůnu (zpochybnění českých nároků).

6.1302 Tlak ze strany papeže Bonifáce VIII. proti Václavu II.
„Tlak ze strany papeže Bonifáce VIII. proti Václavu II. se stupňoval; protičeské tažení směřovalo i proti vlastnictví polské koruny. Na stranu papeže přešel i Albrecht I. Habsburský: vytvořila se protiváclavská koalice Říše a římské církve.
podzim
Do protičeského tábora vstoupil „“horký favorit““ na uherskou korunu (a odmítnutý) Karel Robert z Anjou; jeho vojsko napadlo Budín, Stoličný Bělehrad a okolí, avšak bez většího úspěchu.

5.1303 Vypršela lhůta, kterou udělil papež Bonifác VIII. českému králi Václavu II.
Vypršela lhůta, kterou udělil papež Bonifác VIII. českému králi Václavu II., aby právně obhájil své nároky na Uhry; Václav vyslal do Říma svého zplnomocněnce, který sdělil papežské stolici české zamítavé stanovisko.

31.5.1303 Papež Bonifác
Papež Bonifác VIII. (označovaný současníky jako „nejsrdnatější hříšník na stolci Petrově“) přiřkl svatoštěpánskou korunu Karlu Robertovi a zprostil všechny poddané Václava III. přísah věrnosti. Současně vyzval Albrechta I. Habsburského (Rakouského), aby vojensky zabezpečil jeho rozhodnutí.

1304 Vojenská výprava Václava II. do Uher
Vojenská výprava Václava II. do Uher na pomoc synovi (uherskému králi Václavu III.); značná část uherské šlechty zradila Václava III. a přeběhla k Robertovi z Anjou. Vojsko českého krále dobylo Ostřihom i Budín a Václav II. si odvedl svého syna do vlasti; ukořistil přitom i uherské korunovační insignie (korunu, meč a šat sv. Štěpána), což vyvolalo velké rozhořčení v Uhrách. Do protičeského tábora přešli další uherští magnáti (a také část polské šlechty). Václav II. hledal spojence – navázal kontakt se známým odpůrcem papeže, francouzským králem Filipem Sličným (nedočkal se však reálných činů).

1.7.1304 Římskoněmecký král Albrecht I. Rakouský uvalil na Václava II. říšský acht
Římskoněmecký král Albrecht I. Rakouský uvalil na Václava II. říšský acht (klatbu); záminkou se mu stalo neuposlechnutí výzvy k postoupení Chebska, Míšně a k předání českého horního regálu Říši.

8.1304 Vpád uherských Kumánů na jižní Moravu
Vpád uherských Kumánů na jižní Moravu; byla popleněna značná část Břeclavska, Třebíčska, Znojemska a i okolí Brna.

9.,10.1304 vtrhlo do Čech vojsko Albrechta I.
Ve směru od Lince vtrhlo do Čech (směrem ke Kutné Hoře) vojsko Albrechta I. Habsburského (spoléhalo na pomoc jihočeských pánů z Růže, ti však tentokráte zachovali věrnost českému králi). Po neúspěšném obléhání „české pokladnice“ Kutné Hory (hájené Jindřichem z Lipé) propukla v Albrechtově vojsku epidemie (prý z otrávené vody). Proti Albrechtovi vytáhlo Václavovo vojsko. Habsburkovy jednotky ve zmatku ustoupily (z tažení se nevrátilo na 30 tisíc vojáků).

21.6.1305 Nenadálé úmrtí čtyřiatřicetiletého českého krále Václava II.
Nenadálé úmrtí čtyřiatřicetiletého českého krále Václava II.; pohřben byl v cisterciáckém klášteře ve Zbraslavi. Nástupcem se stal jeho jediný šestnáctiletý syn VÁCLAV III. [1305-1306].

18.8.1305 Smír Václava III. s Albrechtem I. Habsburským
Smír Václava III. s Albrechtem I. Habsburským. Český král se vzdal ve prospěch Říše Chebska, Plisenska a Míšeňska. Albrecht se zavázal respektovat Václava III. jako krále českého a polského a upustil od předchozího požadavku na povinný desátek kutnohorských dolů.

9.10.1305 Král Václav III. se sešel v Brně s vévodou bavorským Otou
Král Václav III. se sešel v Brně s vévodou bavorským Otou a zřekl se všech nároků na uherskou korunu ve prospěch Wittelsbachů a předal východní Pomořany braniborským Askáncům. Současně upustil od sňatku s dcerou posledního Arpádovce Ondřeje III. Alžbětou a pojal za manželku Violu (dceru Měška, málo významného vévody těšínského z dynastie Piastovců).

1306 Vladislav Lokýtek přepadl Krakov
„Vladislav Lokýtek přepadl Krakov a zmocnil se hradu Wawel; přemyslovské panství se začalo otřásat.
Václav III. vyhlásil v Čechách i na Moravě zemskou hotovost.“

7.1306 Příprava Václavova tažení do Polska
Příprava Václavova tažení do Polska; správa Čech a Moravy svěřena Jindřichu Korutanskému, manželu Václavovy sestry Anny (jejich svatba se konala v Praze v únoru 1306).

4.8.1306 V horkém popoledni došlo za nikdy nevyjasněných okolností k vraždě krále Václava III.
V horkém popoledni došlo za nikdy nevyjasněných okolností k vraždě krále Václava III. v děkanském paláci v Olomouci; odešel poslední mužský představitel (po meči) Přemyslovců, sedmý český král. Václavem III. vyhynul jediný dynastický domácí rod, který u nás vládl déle než 421 let. Na panovnickém trůnu spočinulo třicet Přemyslovců (někteří vládli dvakrát, kníže Jaromír dokonce třikrát). V přemyslovské éře došlo celkem devětatřicetkrát k výměnám na knížecím a královském trůnu. Česká koruna se stala „ženským“ lénem.

9.1306 Novým českým králem JINDŘICH KORUTANSKÝ
Novým českým králem byl provolán manžel Anny Přemyslovny, sestry Václava III., JINDŘICH KORUTANSKÝ [1306], syn drobného německého knížete Menharda z rodu gorických hrabat.

10.1306 Římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský vtrhl se svým vojskem do Čech
Římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský vtrhl se svým vojskem do Čech a 8. října vybudoval tábor u Loun; jeho syn Rudolf dorazil již předtím (1. října) přes Moravu do Prahy. Jindřich Korutanský mezitím uprchl s manželkou do Tyrol. Albrecht prohlásil České království za odumřelé říšské léno a udělil jej svému synovi. Pominul přitom právo české šlechty na volbu českého panovníka.

16.10.1306 Českým králem zvolen RUDOLF I. HABSBURSKÝ
Českým králem zvolen RUDOLF I. HABSBURSKÝ [1306-1307]; ve stejný den si vzal za manželku vdovu po Václavu II., sedmnáctiletou Elišku Rejčku (z důvodu zachování nároků českého státu na Polsko). Rudolf potvrdil české šlechtě všechna privilegia včetně Zlaté buly sicilské.

11.1306 Rudolf předal Rakousy a Štýrsko bratru Fridrichovi
Rudolf předal Rakousy a Štýrsko bratru Fridrichovi

1306 Vznikl staročeský anonymní epos Alexandreida
Vznikl staročeský anonymní epos Alexandreida

1.1307 Na jednání ve Znojmě přiměl římskoněmecký král Albrecht české a moravské pány, aby přijali nové ustanovení o nástupnictví
„Na jednání ve Znojmě přiměl římskoněmecký král Albrecht české a moravské pány, aby přijali nové ustanovení o nástupnictví: v případě úmrtí Rudolfa bez přímých potomků by přešla Koruna na některého z jeho bratrů (na prvním místě byl Fridrich). Hrozilo trvalé pohlcení českého státu Habsburky.
jaro
Narůstaly rozpory mezi králem Rudolfem a opoziční zemskou skupinou kolem Viléma Zajíce z Valdeka.“

3.7.1307 Vojenská výprava nového českého krále proti odbojné šlechtě do západních Čech
Vojenská výprava nového českého krále proti odbojné šlechtě do západních Čech (proti Bavorovi ze Strakonic) přerušena náhlým úmrtím šestadvacetiletého Rudolfa (pro svou nadměrnou šetrnost byl v Čechách přezdíván „král Kaše“) při obléhání Horažďovic (zachvácen úplavicí). Zemřel bez potomků a zanechal po sobě již podruhé ovdovělou Elišku. Albrechtovi I. Habsburskému se nepodařilo na uvolněný trůn protlačit některého ze svých dalších pěti synů (na prvním místě Fridricha – toho ale uznali jen moravští páni na čele s olomouckým biskupem Janem VI.).

15.8.1307 Českým králem zvolen (podruhé) JINDŘICH KORUTANSKÝ
Českým králem zvolen (podruhé) JINDŘICH KORUTANSKÝ [1307-1310]. Římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský vyhlásil nad Jindřichem říšskou klatbu.

9.1307 Albrechtovo vojsko vtrhlo přes Chebsko do Čech
Albrechtovo vojsko vtrhlo přes Chebsko do Čech, vojsko jeho syna Fridricha od moravské Jemnice mu přispěchalo na pomoc; oba se spojili a oblehli Kutnou Horu a Kolín. Města se však ubránila a rakouská vojska ustoupila ke Znojmu.

15.8.1308 Po zavraždění krále Albrechta
Po zavraždění krále Albrechta vlastním synovcem Janem Parricidou (1. května 1308) výrazně poklesl vliv Habsburků ve střední Evropě. Na příměří mezi Fridrichem a Jindřichem Korutanským navázala mírová smlouva mezi oběma protivníky, uzavřená ve Znojmě; za odškodné 45 tisíc hřiven se Fridrich vzdal všech nároků na český trůn a zavázal se Jindřichovi vydat všechna česká a moravská města a hrady, která dosud držel.

1309 Stavy v knížectví opavském se vzbouřily proti vévodovi Mikulášovi
Stavy v knížectví opavském se vzbouřily proti vévodovi Mikulášovi a vypudily ho ze země.

15.2.1309 Napětí mezi patriciátem a panstvem přerostlo v krvavou srážku v Praze a Kutné Hoře
Napětí mezi patriciátem a panstvem přerostlo v krvavou srážku v Praze a Kutné Hoře; došlo k zajetí příslušníků několika šlechtických rodů a jejich uvěznění. Patriciové (v čele byli kutnohorští Ruthardové a pražští Velfovci) žádali přístup k zemským úřadům. První vystoupení měst na politickém jevišti skončilo nezdarem.

8.1309 Konrád nabídl Jindřichovi českou korunu
Diplomatická mise cisterciáckých opatů Konráda Zbraslavského a Heidenricha Sedleckého v Heilbronnu u nového římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Lucemburského (zvolen 27. listopadu 1308); Konrád nabídl Jindřichovi českou korunu pro jeho jediného syna Jana a s tím spojený dynastický sňatek s jednou ze čtyř dcer Václava II. Eliškou. Římskoněmecký král s rozhodnutím (téměř rok) váhal, měl obavy z anarchie v Čechách.

1310 Vedena nejstarší městská kniha
„Vedena nejstarší městská kniha (na Starém Městě pražském).
Ve Slezsku začínají vznikat landfrýdy měst (dohody o zachování míru – základ regionálních sněmů) jednotlivých knížectví.“

31.1.1310 Jindřich VII. Lucemburský se zavázal zachovávat práva a svobody Českého království
„Jindřich VII. Lucemburský se zavázal zachovávat práva a svobody Českého království, pokud si Čechové zvolí za krále osobu, kterou jim vybere (v té době ještě uvažoval o svém bratrovi Walramovi).
jaro
Nespokojenost české šlechty (v čele s Jindřichem z Lipé) s králem Jindřichem Korutanským přerostla v přímou vzpouru.“

28.5.1310 Eliška Přemyslovna
Eliška Přemyslovna, žijící na Pražském hradě spolu s králem Jindřichem Korutanským a královnou Annou, utekla z Prahy do Nymburka (Jindřich jí bránil v připravovaném sňatku s Janem Lucemburským).

29.6.1310 Společný sněm zástupců duchovenstva
Společný sněm zástupců duchovenstva, šlechty i měšťanstva v Praze; byla přijata dohoda o vyslání dvanáctičlenného poselstva k římskoněmeckému králi s novou nabídkou na sňatek Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským.

7.1310 Jednání říšského sněmu ve Frankfurtu
Jednání říšského sněmu ve Frankfurtu se zúčastnilo české poselstvo, složené ze zástupců české šlechty v čele s Janem z Vartemberka a Bohuslavem z Boru; Jindřich VII. vyslovil souhlas se sňatkem svého syna Jana s Eliškou Přemyslovnou a současně zbavil Jindřicha Korutanského českého trůnu.

18.7.1310 Jindřich Korutanský nechal obsadit Kutnou Horu
Jindřich Korutanský nechal obsadit Kutnou Horu a Pražský hrad střežily jednotky Jindřicha z Aufenštejnu (velitele korutanských vojsk, které Jindřich povolal do Čech).

1.9.1310 Sňatek osmnáctileté Elišky Přemyslovny se čtrnáctiletým Janem Lucemburským
Sňatek osmnáctileté Elišky Přemyslovny se čtrnáctiletým Janem Lucemburským ve Špýru. Jindřich VII. udělil svému synu Janovi České království i Markrabství moravské lénem.

13.9.1310 Jan Lucemburský získal od svého otce lénem hrabství lucemburské
Jan Lucemburský získal od svého otce lénem hrabství lucemburské a krátce nato byl jmenován říšským generálním vikářem, tj. zástupcem Jindřicha VII. ve vládě v Říši.

14.9.1310 Markrabě Fridrich Míšeňský obsadil nakrátko Prahu
Markrabě Fridrich Míšeňský obsadil nakrátko Prahu ve prospěch Jindřicha Korutanského.

1.11.1310 JAN LUCEMBURSKÝ
JAN LUCEMBURSKÝ [1310-1346], provázen Petrem z Aspeltu, překročil se svým vojskem české hranice (u Chebu) a směřoval ke Kutné Hoře (útok na město však byl neúspěšný).

28.11.1310 Janovo vojsko dosáhlo městských bran Prahy
Janovo vojsko dosáhlo městských bran Prahy, 3. prosince byla Praha dobyta; krátce nato (9. prosince) se Jindřich Korutanský s Annou odebral do Tyrol. Jindřich užíval až do své smrti (2. dubna 1335) titulu „král český a polský“.

1310 „magna charta“
Sněm v Praze, na němž slíbily české stavy věrnost novému českému králi a Jan Lucemburský naopak udělil šlechtě privilegium („magnu chartu“ – inaugurační diplom), přinášející značné ústupky z jeho panovnické moci: slíbil panstvu, že nebude podnikat vojenské zahraniční výpravy, na něž by žádal vojenskou zemskou hotovost, zavázal se nevymáhat od šlechty pravidelné daně (nezdanění dominikálu) a slíbil, že „žádného cizince neustanoví hejtmanem ani purkrabím nebo kastelánem v našich hradech, žádného úředníkem v Čechách nebo na Moravě nebo při našem dvoru“.

1310 První zmínky o existenci cechů v Praze
První zmínky o existenci cechů v Praze

1310 1315
Připomíná se tzv. Dalimilova kronika

1311 Vedena nejstarší městská soudní kniha
Vedena nejstarší městská soudní kniha – Nového Bydžova

7.2.1311 Korunovace (ve Svatovítské bazilice) Jana Lucemburského
Korunovace (ve Svatovítské bazilice) Jana Lucemburského (a jeho manželky Elišky) arcibiskupem mohučským Petrem z Aspeltu za krále českého.

29.3.1311 Uzavřena smlouva v Pasově
Uzavřena smlouva v Pasově, podle níž se Fridrich I. Habsburský vzdal všech nároků na Moravu (podržel si pouze Znojmo a Pohořelice jakožto zástavu za finanční odstupné).

5.1311 Výprava krále Jana Lucemburského na Moravu
Výprava krále Jana Lucemburského na Moravu; nejprve navštívil Olomouc (přijal hold „odbojného“ biskupa Jana) a obnovil závislost Opavska na českém králi: Opavské knížectví bylo dáno Boleslavovi, vévodovi vratislavskému, zástavou za věno 8 tisíc hřiven stříbra, které mělo být vyplaceno jeho manželce Markétě, sestře královny Elišky Přemyslovny. Vypuzený vévoda Mikuláš zůstal tak až do své smrti (1318) bez země i bez poddaných.

18.6.1311 Král Jan uspořádal v Brně zemský sněm všech tří stavů
„Král Jan uspořádal v Brně zemský sněm všech tří stavů, na němž vyhlásil zemský mír a potvrdil moravská zemská privilegia, jež korespondovala se svobodami udělenými české šlechtě na „“vánočním““ sněmu v Praze (1310). Jan se ujal vlády na Moravě jako český král (markrabského titulu téměř neužíval). Všemi ustanoveními pronikala idea jednoty státu a jednoty šlechtictví v obou zemích.
podzim
Jan Lucemburský porušil zásady „“magny charty““ (inauguračního dekretu) z prosince 1310 a začal obsazovat dvorské úřady svými rádci, kteří s ním přišli do Čech (správcem království se stal Petr z Aspeltu, z funkce podkomořího byl odvolán Jindřich z Lipé a nahrazen říšským hrabětem Waltrem z Castellu); to vyvolalo napětí mezi králem a českými pány (zvláště narostlo po roce 1315).“

1312 Vojenská výprava krále Jana Lucemburského na Moravu
Vojenská výprava krále Jana Lucemburského na Moravu k pokoření vzpoury mnoha moravských pánů i opavského vévody.

8.1313 Jan Lucemburský se vydal s vojskem na pomoc svému otci do Itálie
Jan Lucemburský se vydal s vojskem na pomoc svému otci do Itálie, kde Jindřich VII. dosáhl v červnu 1312 císařské koruny; při přechodu Alp však přišla zpráva o náhlém skonu císaře (24. srpna 1313 nedaleko Pisy). Po dobu Janovy nepřítomnosti byl jmenován správcem Čech Berthold z Hennebergu a Moravy Walter z Castellu. To vyvolalo novou vlnu odporu českých pánů; mezi nimi však existovaly rozpory (jihočeský tábor v čele s Vilémem Zajícem z Valdeka proti severočeskému uskupení ovládanému Jindřichem z Lipé).

1314 Jan Lucemburský usiloval o získání římskoněmecké koruny
Jan Lucemburský usiloval o získání římskoněmecké koruny (měl za sebou hlasy arcibiskupa trevírského – svého strýce – a Petra z Aspeltu, arcibiskupa mohučského); nakonec však Jan podpořil jednoho z dvou vážnějších kandidátů – Ludvíka Bavorského (Jana diskvalifikovalo mládí, protože podle „švábského zrcadla“ nesměl být římskoněmecký král mladší osmnácti let).

12.1314 Král Jan dostal
Král Jan dostal od Ludvíka Bavorského jako zástavu za poskytnutou podporu při frankfurtské volbě nového římskoněmeckého panovníka (v říjnu 1314 byli zvoleni oba kandidáti, tj. Ludvík Bavor i Fridrich I. Habsburský zvaný Sličný, Říše měla dva vzdorokrále) Barrach, Antverpy, hrad Floss a Parkštejn a také slib získání Chebska za 10 tisíc hřiven stříbra spolu s podporou jeho nároků ve Slezsku a v Míšni.

1315 V Čechách se začalo šířit valdenství
V Čechách se začalo šířit valdenství; první zmínka o vystoupení lidových kacířů je obsažena ve Zbraslavské kronice k roku 1315. V letech 1315-1318 začali v Čechách působit inkvizitoři jmenovaní biskupem Janem IV. z Dražic.

4.1315 odvolal král cizince z nejvyšších úřadů
Pod stupňujícím se tlakem českých pánů (pohrozili Janovi vzpourou) odvolal král cizince z nejvyšších úřadů a vlády se ujali předáci české šlechty – v Čechách Jindřich z Lipé, na Moravě Jan z Vartemberka.

7.1315 Výprava krále Jana Lucemburského proti Matúši Čákovi Trenčanskému
Výprava krále Jana Lucemburského proti Matúši Čákovi Trenčanskému, který ohrožoval vojenskými vpády východomoravské pomezí; Matúšova vojska byla vytlačena, ale v bitvě u Holíče byl král málem zajat a jen smělý zásah Jindřicha z Lipé jej vysvobodil.

26.10.1315 „Domácí válka“ českých pánů o moc
„Domácí válka“ českých pánů o moc (podpořená aktivní politikou královny Elišky Přemyslovny, která se sblížila s protivníkem Jindřicha z Lipé Vilémem Zajícem z Valdeka) vedla krále Jana k zatčení a uvěznění Jindřicha z Lipé na hradě Tejřov (Týřov). Královnu Elišku popuzoval milostný vztah Jindřicha s Eliškou Rejčkou (její macechou, mladičkou vdovou po Václavu II. a Rudolfu Habsburském). Země se rozdělila na dva tábory, hrozila občanská válka mezi stranou Jindřichovou a Zajícovou.

1316 Králi Janovi přispěchali na pomoc
Králi Janovi přispěchali na pomoc k odvrácení hrozícího vojenského konfliktu v Českém království jeho strýc Balduin Lucemburský (trevírský arcibiskup) a Petr z Aspeltu (mohučský arcibiskup).

12.4.1316 došlo k uzavření smíru mezi králem Janem a skupinou panstva
Z iniciativy „zprostředkovatelské arcibiskupské mise“ došlo k uzavření smíru mezi králem Janem a skupinou panstva; Jindřich z Lipé byl propuštěn z vězení a obdržel úřad nejvyššího maršálka. Do rukou krále se dostala řada hradů v Čechách i na Moravě, které dosud držela odbojná šlechta. Panský odboj byl pacifikován.

1317 Nová válka mezi králem, královnou a jejich spojenci a stranou Jindřicha z Lipé
„Nová válka mezi králem, královnou a jejich spojenci a stranou Jindřicha z Lipé.
začátek prosince
Král Jan zbavil úřadu podkomořího i svého potenciálního spojence Viléma Zajíce z Valdeka a rovněž tak Jindřicha z Lipé nahradil ve funkci maršálka dalším cizincem. Král se dostal do izolace.
Vánoce
Jindřich z Lipé se odebral do Vídně a zde uzavřel smlouvu s Fridrichem I. Habsburským; v dohodě se dokonce kalkulovalo se zbavením českého trůnu Jana Lucemburského a jeho nahrazením buď Jindřichem Korutanským, nebo některým z bratrů krále Fridricha.“

6.1.1318 Král Jan se svým vojskem vpadl na Moravu
Král Jan se svým vojskem vpadl na Moravu, obsadil Brno a odtud podnikal válečné výpravy proti povstalcům. Nakonec se však královo vojsko dostalo do obklíčení.

2.1318 Nepokoje v zemi přerostly ve všeobecné povstání proti královské moci
Nepokoje v zemi přerostly ve všeobecné povstání proti královské moci

23.4.1318 uzavření smíru mezi králem Janem Lucemburským a českou šlechtou
Na sněmu v Domažlicích došlo z iniciativy Ludvíka Bavorského (z rodu Wittelsbachů) k uzavření smíru mezi králem Janem Lucemburským a českou šlechtou. Král potvrdil své závazky z roku 1310, slíbil propuštění všech německých rytířů ze svého vojska a znovu se výslovně zaručil, že nebude cizincům udělovat žádné úřady. „Úmluvy“ domažlické znamenaly fakticky kapitulaci krále a jednoznačné vítězství šlechty; nekorunovanou hlavou ve státě (královským podkomořím) se stal Jindřich z Lipé (až do své smrti roku 1329). Král Jan se přestal zajímat o věci státní správy a většinu času trávil v cizině (pokud se vracel, tak pro peníze); zcela se soustředil na říšskou a evropskou politiku. Smlouva byla znovu obnovena na sněmu v Domažlicích roku 1331.

3.7.1318 Mikuláši II.bylo uděleno od krále Jana
„Mikuláši II., staršímu synovi vévody opavského, bylo uděleno od krále Jana vévodství opavské jakožto české léno; Mikuláš II. pak panoval na Opavsku do roku 1365. Opavsko bylo odloučeno od Moravy.
během roku
V zemích Koruny české došlo k zavedení papežské inkvizice.“

2.1319 Král Jan získal Budyšínsko
„Král Jan využil smrti markraběte braniborského Waldemara a získal Budyšínsko.
Manželská krize mezi králem Janem a královnou Eliškou Přemyslovnou vyvrcholila dobytím hradu Loket královou družinou; západočeský hrad si vybrala Eliška jako útočiště pro sebe a děti. Král po ostré potyčce vykázal Elišku na Mělník a zhruba tříletého prince Václava (pozdějšího Karla IV.) internoval nejdříve na Lokti a po dvou měsících ho nechal převést na hrad Křivoklát (tam žil až do roku 1323). Manželství Jana a Elišky se rozbilo roku 1322 (ač zůstalo nerozvedeno).“

1320 Jan Lucemburský opustil Čechy a správu země předal Jindřichu z Lipé
Jan Lucemburský opustil Čechy a správu země předal Jindřichu z Lipé

1.1321 Král Jan se vrátil do Čech, moc Jindřicha z Lipé zůstávala nedotčena
Král Jan se vrátil do Čech, moc Jindřicha z Lipé zůstávala nedotčena, dokonce byl jmenován říšským maršálkem.

12.2.1322 Jan Lucemburský se zúčastnil korunovace francouzského krále Karla IV.
Jan Lucemburský se zúčastnil korunovace francouzského krále Karla IV. , který se v září t. r. oženil se sestrou Jana Lucemburského Marií (už v roce 1324 však zemřela).

28.9.1322 Rozhodující bitva u Mühldorfu
Rozhodující bitva u Mühldorfu mezi Ludvíkem Bavorem a Fridrichem I. Sličným (Habsburským) o královský titul v Říši; silný oddíl Čechů v čele s králem Janem Lucemburským přispěl k vítězství Bavorů. Za tuto pomoc dostal český král 4. října t. r. v zástavu Chebsko (od té doby zůstalo součástí Koruny české), slíbené už v roce 1314.

4.4.1323 Král Jan nechal převézt svého sedmiletého syna Václava do Francie
Král Jan nechal převézt svého sedmiletého syna Václava do Francie na výchovu ke dvoru krále Karla IV. (jeho strýce); 15. května t. r. se zde konal sňatek Václava se stejně starou Blankou z Valois.

18.9.1323 Habsburkové museli odevzdat Janu Lucemburskému listiny
Habsburkové museli odevzdat Janu Lucemburskému listiny, o které opírali své nároky na vládu v Čechách a vrátit některá (dosud držená) místa na Moravě (například Znojmo, Břeclav, Podivín); současně byla uzavřena mírová smlouva Habsburků s Janem.

12.1324 Jan Lucemburský odjel k jednání s Jindřichem Korutanským
Jan Lucemburský odjel k jednání s Jindřichem Korutanským a uzavřel s ním smlouvu; předmětem ujednání byla svatba mezi Jindřichovou dcerou Markétou (zvanou Maultasch-Pyskatá) a druhorozeným Janovým synem Janem Jindřichem. Jan Jindřich se vzdal nároků na českou královskou korunu a bylo mu přislíbeno Moravské markrabství, Opavsko, Kladsko a Budyšín.

1325 Král Jan nechal v Čechách razit zlaté mince
Král Jan nechal v Čechách razit zlaté mince, tzv. florény (podle italského vzoru).

1.1327 Návrat krále Jana do Čech
Návrat krále Jana do Čech. K získání podpory stavů (požadoval nové daně) udílel rozsáhlá privilegia a výsady mnohým městům.

2.1327 Tažení krále Jana Lucemburského do Slezska
„Tažení krále Jana Lucemburského do Slezska, kde chtěl upevnit své postavení (opíral se zejména o svůj titul krále polského, který převzal jako dědictví po Václavu III.). Jan přijal sliby lenní věrnosti od většiny hornoslezských knížat (jmenovitě Ratibořska, Kozelska, Bytomska, Osvětimska a Zátorska). Krátce nato se ujal i správy Vratislavska. Těšínský kníže Kazimír poté vstoupil v lenní svazek s českým králem a jeho země se stala nerozlučnou součástí Českého království, respektive zemí Koruny české.
Ludvík IV. Bavorský jmenoval Jana Lucemburského říšským generálním vikářem.“

7.1327 Jan Lucemburský porazil brabantského vévodu Jana III.
Jan Lucemburský porazil brabantského vévodu Jana III., který mu odmítl vyplatit dědictví po matce.

1328 Podpora krále Jana při korunovační cestě Ludvíka Bavorského do Říma
„Podpora krále Jana při korunovační cestě Ludvíka Bavorského do Říma.
Jan Lucemburský se vrátil z Porýní a vpadl se svým vojskem do Rakous; opanoval celé levé Podunají“

12.1328 Křížová výprava krále Jana do Pruska a Litvy
Křížová výprava krále Jana do Pruska a Litvy; dobyl Žmuď a zaútočil na knížata v Kujavsku a Mazově (na obou březích Visly jižně od Toruně). V Plocku přijal kníže Václav Mazovský (březen 1329) své země v léno od českého krále a zavázal se, že mu bude pomáhat proti „králi krakovskému“ (tj. Vladislavu Lokýtkovi).

2.4.1329 Jan Lucemburský prodal polovinu Dobříňska a Mazovska řádu německých rytířů
Jan Lucemburský prodal polovinu Dobříňska a Mazovska řádu německých rytířů

19.5.1329 Král Jan zakoupil Zhořelecko
Král Jan zakoupil Zhořelecko a použil poprvé státoprávní pojem „Koruna a stůl Českého království“ (CORONA ET MENSA REGNI BOHEMIE). Tento pojem zahrnoval jak původní území českého státu, tak i přičleněné země, včetně zahraničních lén, a to bez ohledu na státoprávní rozdíly. Jeho symbolem se stala svatováclavská koruna. Českou lenní svrchovanost přijala knížata stěnavská, olešnická, lehnická, břežská a zaháňská.

27.8.1329 V Brně zemřel Jindřich z Lipé
V Brně zemřel Jindřich z Lipé; v letech 1320-1329 byl zemským hejtmanem na Moravě.

16.9.1330 Sňatek osmiletého Jana Jindřicha a dvanáctileté Markéty Korutanské
Sňatek osmiletého Jana Jindřicha a dvanáctileté Markéty Korutanské v Tridentu. Jindřich Korutanský (otec Markéty) se vzdal českého královského titulu. Byla dohodnuta smlouva, podle níž, pokud by Jindřich Korutanský zemřel bez mužských dědiců, měly Korutany a Tyroly připadnout Lucemburkům.

28.9.1330 Zemřela královna Eliška Přemyslovna
Zemřela královna Eliška Přemyslovna

12.1330 Tažení krále Jana Lucemburského do severní Itálie
Tažení krále Jana Lucemburského do severní Itálie. Brescia se poddala Janovi; počátek tzv. italské signorie, vlády českého panovníka v severní Itálii.

1.,2.1331 Jan Lucemburský získal města
„Jan Lucemburský získal města Bergamo, Bobbio, Como, Novarru, Pavii, Vercelli, Cremonu, Mantovu, Modenu, Luccu, Parmu, Miláno, Piacenzu, Regio a Veronu. Jan svěřil vládu v Lombardii svému nejstaršímu synovi Václavu-Karlovi (středisko Lucca); ten dlel od roku 1330 s Blankou z Valois v Lucembursku. Vstup na lombardskou půdu stál Karla málem život – na velikonoční neděli unikl jen se štěstím otravě (nástraha od členů milánského rodu Visconti).
Proti Janovi se začala vytvářet koalice (císař Ludvík, rakouští vévodové Albrecht II. a Ota, polský král Vladislav Lokýtek a uherský král Karel Robert).“

1331 Vpád Poláků vedených králem Lokýtkem na Moravu
Vpád Poláků vedených králem Lokýtkem na Moravu (poplenil ji až k Břeclavi).

22.8.1331 Domažlický sněm
Domažlický sněm (poprvé jako generální sněm i za účasti osmi slezských knížat) povolil králi Janovi všeobecnou berni; šlechtě přiznáno právo odporu.

9.1331 Jan Lucemburský vpadl do Polska a oblehl Poznaň
Jan Lucemburský vpadl do Polska a oblehl Poznaň; krále Vladislava Lokýtka přinutil k uzavření příměří a obdržel po vymření domácí dynastie Hlohovsko.

10.1331 České vojsko krále Jana chránilo jihomoravskou hranici
České vojsko krále Jana chránilo jihomoravskou hranici před Otou Rakouským (za vydatné pomoci Jana z Lichtenberka, Beneše z Vartemberka a zemského hejtmana moravského Jana z Boskovic).

13.3.1332 Bitva u Mailberku
Bitva u Mailberku (v Rakousích), v níž bylo české vojsko pod vedením Jindřicha z Lipé ml. poraženo vojskem rakousko-uherské koalice (pan Beneš z Vartemberka zde padl, Jindřich z Lipé byl zajat). Vídeňským mírem (13. července 1332) byl král Jan donucen odstoupit některé své zástavy měst v Dolních Rakousích (Láva, Vitoraz, Eggenburg, Ratensberg).

23.8.1332 Přátelská smlouva českého krále Jana Lucemburského s císařem Ludvíkem IV.
Přátelská smlouva českého krále Jana Lucemburského s císařem Ludvíkem IV., v níž slíbil Jan pomoc při smíření císaře s papežem.

28.11.1332 Vítězství králevice Karla v bitvě u San Felice
Vítězství králevice Karla v bitvě u San Felice (u Modeny) proti lombardským městům; den bitvy připadl na svátek sv. Kateřiny, Karel úspěch přičítal její přímluvě, a proto ji po celý život horlivě uctíval. Poměry v Itálii byly spletité, stupňovala se nespokojenost s vládou Lucemburků. Na trvalé udržení italského panství nebylo ani pomyšlení. Král Jan vyrazil o Vánocích z Paříže na pomoc Karlovi.

4.1333 Karlovo vojsko bylo u Ferrary rozprášeno oddíly severoitalské ligy
Karlovo vojsko bylo u Ferrary rozprášeno oddíly severoitalské ligy

24.8.1333 Odjezd Karla Lucemburského do Čech
Odjezd Karla Lucemburského do Čech; cestou se zastavil v Korutanech, kde jednal v záležitosti svého mladšího bratra Jana Jindřicha a potom u sestry Markéty, provdané za vévodu dolnobavorského Jindřicha.

1.1.1334 Král Jan Lucemburský udělil svému prvorozenému synovi Karlovi titul markraběte
Král Jan Lucemburský udělil svému prvorozenému synovi Karlovi titul markraběte moravského. Poměry v Českém království byly neutěšené, postupně se Karel seznamoval s místními právy a zvyklostmi. Nejdříve se soustředil na restituci královského majetku. Čekala ho obnova panovnické moci a právního stavu.

2.4.1335 Zemřel Jindřich Korutanský
Zemřel Jindřich Korutanský a císař Ludvík IV. (Bavorský) udělil Korutany Habsburkům a Tyroly svému rodu

24.8.1335 setkání Jana Lucemburského polským králem Kazimírem III.
Uherský král Karel Robert zprostředkoval setkání Jana Lucemburského s novým polským králem Kazimírem III. (nastoupil po smrti Vladislava Lokýtka roku 1333) v Trenčíně; krále Jana doprovázel králevic Karel. Jednání pokračovalo na uherském Visegrádu (26. listopadu), skončilo přijetím tzv. vyšehradského traktátu. Jan Lucemburský se zřekl titulu polského krále za náhradu 20 tisíc kop českých grošů a Kazimír III. uznal přímou vládu českého krále ve Vratislavsku a Hlohovsku i jeho lenní panství nad řadou dolnoslezských knížat (Jindřichem Zaháňským, Konrádem Olešnickým, Janem Štěnavským, Boleslavem Lehnicko-Břežským). Janovi bylo také přiznáno vzdálené panství v mazovské oblasti Plocko. Uznávala se dále Janova svrchovanost nad knížaty hornoslezskými (Opolsko, Bytomsko, Ratibořsko, Osvětimsko-Zátorsko, Těšínsko). Tyto země byly postupně přičleňovány ke Koruně, tzn. že si podržely vnitřní právní specifika, ale rozhodování o nich náleželo králi a české šlechtě. Z celého Slezska neuznalo lenní svrchovanost českého krále jen knížectví svídnicko-javorské (připojeno až za Karla IV. roku 1353).

1.1336 byl králevic Karel vypraven do Tyrol
Pro neshody s otcem byl králevic Karel vypraven do Tyrol, aby se ujal poručnictví nad čtrnáctiletým bratrem Janem Jindřichem. Karel převzal se svolením stavů tyrolskou zemskou správu a zorganizoval tamější stoupence bratrovy vlády a uvedl ho na markrabský stolec.

9.10.1336 Uzavřena smlouva v Enži
„Uzavřena smlouva v Enži mezi Janem Lucemburským a rakouskými Habsburky Albrechtem II. a Otou o vzájemné podpoře za cenu Janova odstoupení Korutan a Kraňska Habsburkům; Tyroly připadly jako dědictví dceři Jindřicha Korutanského Markétě-Maultasch, manželce Jana Jindřicha.
během roku
Vévodové opavští získali vládu ve slezském Ratibořsku (od té doby se Opavsko sbližovalo se Slezskem).“

1.1337 Jan Lucemburský spolu se synem Karlem podnikl novou křížovou výpravu
Jan Lucemburský spolu se synem Karlem podnikl novou křížovou výpravu proti pohanským Litevcům; výprava však nepřinesla valný úspěch (Jan zde přišel o pravé oko).

4.6.1337 Karel dobyl v čele tyrolské šlechty v Lombardii město Belluno
Karel dobyl v čele tyrolské šlechty v Lombardii město Belluno a 5. srpna město Feltre; v listopadu t. r. se Karel vrátil zpět do Čech.

8.7.1337 Král Jan (již osleplý na jedno oko) se na požádání francouzského krále Filipa VI. odebral do Francie
„Král Jan (již osleplý na jedno oko) se na požádání francouzského krále Filipa VI. odebral do Francie, aby mu pomohl ve válce proti Angličanům. Království spravoval Pertolt z Lipé, třetí syn Jindřicha z Lipé, jako kancléř český.
během roku
Jan Lucemburský jmenoval prvního hofrychtáře, do jehož kompetence patřila nižší soudní pravomoc oddělená od té, kterou měl dosud podkomoří.“

1338 Karel navštívil uherského krále Karla II. Roberta z Anjou
„Karel navštívil uherského krále Karla II. Roberta z Anjou.
Pražským měšťanům se podařilo prosadit zřízení radnice (jako první v Čechách); rané pokusy byly již za vlády Václava II.
Markrabě Karel za svého pobytu na Moravě usiloval o upevnění pořádku v zemi; vojensky dokázal zasáhnout proti zpupným moravským pánům.“

1338-1340 Povstání venkovského lidu na Jindřichohradecku
Povstání venkovského lidu na Jindřichohradecku, kde se rozšířilo valdenství; na konci roku 1339 uspořádána proti nim křížová výprava (šlo o první výpravu proti kacířům v našich zemích).

7.1339 byl dobyt hrad Potštejn
Po devítinedělním obléhání, jehož se osobně zúčastnil markrabě Karel, byl dobyt hrad Potštejn, z něhož Mikuláš Žampach ovládal krajinu mezi Moravskou Třebovou a Šternberkem (při dobývání zde bylo poprvé užito střelného prachu).

9.1339 Jan Lucemburský spolu s Karlem odjeli na pomoc francouzskému králi Filipu VI.
Král Jan Lucemburský spolu s Karlem odjeli na pomoc francouzskému králi Filipu VI.; pobyli zde do jara následujícího roku a poté se vydali k papeži Benediktu XII. do Avignonu.

1340 Návštěva markraběte Karla u Kazimíra Polského
„Návštěva markraběte Karla u Kazimíra Polského a poté u Karla II. Roberta.
V jihofrancouzském Montpellieru si Jan Lucemburský marně léčil zrak, brzy definitivně oslepl.“

1.8.1340 Karel pobýval s vojskem v Tyrolích
Karel pobýval s vojskem v Tyrolích, kde vypuklo protilucemburské povstání; Markéta, manželka Jana Jindřicha, se snažila vypudit ze země svého muže. Po potlačení odboje odjel Karel do Lombardie, kde dobyl města Penede, Mel, Poutelstein a Belvicio.

9.9.1340 Na flanderském bojišti nechal král Jan Lucemburský sepsat závěť
Na flanderském bojišti nechal král Jan Lucemburský sepsat závěť, podle níž měly připadnout po jeho smrti Čechy, Lužice a Slezsko Karlovi, Morava Janu Jindřichovi a Lucembursko Václavovi.

1341 Po návratu z Tyrol se Karel odebral do Vratislavi, kde přijal hold slezských vévodů
Po návratu z Tyrol se Karel odebral do Vratislavi, kde přijal hold slezských vévodů

11.6.1341 Český sněm přijal na návrh krále Jana
Český sněm přijal na návrh krále Jana jeho syna Karla za budoucího krále; Karlovi byl udělen titul „rex iunior“ a byla mu svěřena vláda v království (ke korunovaci však nedošlo).

11.1341 Osobní drama Jana Jindřicha a Markéty Korutanské
Osobní drama Jana Jindřicha a Markéty Korutanské vyvrcholilo roztržkou a následným útěkem Jana z Tyrol do Čech v dubnu 1342; Jan Lucemburský mu vykázal Křivoklátsko. Císař Ludvík Bavorský nechal manželství rozvést a hned v únoru 1342 se konala svatba jeho syna Ludvíka s Markétou. Wittelsbachové zabrali Korutany (i když je císař roku 1335 udělil Habsburkům) i Tyroly (kořist původně lucemburskou).

15.-16.12.1341 Karel uzavřel ve Vídni dohodu s vévodou rakouským
Karel uzavřel ve Vídni dohodu s vévodou rakouským (Albrechtem II.), korutanským a štýrským o vzájemné pomoci.

23.4.1343 Karel vydal v Krakově obligační listinu
Karel vydal v Krakově obligační listinu polskému králi na 4 tisíce kop pražských grošů.

1344 Cesta krále Jana Lucemburského a jeho syna Karla do Avignonu
Cesta krále Jana Lucemburského a jeho syna Karla do Avignonu za papežem Klimentem VI. (Karlovým učitelem, opatem Pierrem de Rossie`res, v době jeho pobytu ve Francii); již předtím (12. dubna 1343) vyhlásil papež nad císařem Ludvíkem Bavorským exkomunikaci. Na schůzce se jednalo o případné změně na římskoněmeckém trůně.

30.4.1344 Založeno pražské arcibiskupství
Založeno pražské arcibiskupství (bullou Ex supernae providentia maiestatis); Čechy byly vyňaty z dosavadní podřízenosti mohučské církevní správy. Pražské arcibiskupské metropoli bylo podřízeno biskupství v Olomouci a nově zřízené biskupství v Litomyšli (založeno rovněž téhož dne).

21.11.1344 Slavnostní instalace prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic
Slavnostní instalace prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (pražským biskupem se stal v lednu 1343 po smrti Jana IV. z Dražic). Současně došlo k položení základního kamene ke stavbě gotické katedrály sv. Víta na Pražském hradě; stavitelské dílo započal Matyáš z Arrasu, po roce 1356 v něm pokračoval Petr Parléř (byl též vynikajícím sochařem). Katedrála byla předurčena za pohřebiště českých panovníků, za schránku korunovačních klenotů i za ústřední svatyni pražské diecéze.

28.12.1344 Karel s otcem Janem odjeli na třetí křížové tažení do Litvy a Pruska
Karel s otcem Janem odjeli na třetí křížové tažení do Litvy a Pruska; tak jako dvakrát předtím nepřineslo valný úspěch.

1.1345 Vytvořena protilucemburská koalice
Vytvořena protilucemburská koalice – Bavorsko, Míšeňsko, Durynsko, Braniborsko, Polsko, Uhersko a Rakousy.

3.1345 Polský král Kazimír III. Veliký se pokusil zajmout markraběte Karla
Polský král Kazimír III. Veliký se pokusil zajmout markraběte Karla při jeho návratu z Litvy.

12.6.1345 Vojska polského krále Kazimíra vtrhla do Ratibořska a Opavska
Vojska polského krále Kazimíra vtrhla do Ratibořska a Opavska; vévoda Mikuláš II. se obrátil o rychlou pomoc ke králi Janovi. Král český svolal české i moravské pány do Kutné Hory a hrozbou si vynutil jejich účast na vojenském tažení do Horního Slezska. Po obléhání Krakova a zpustošení okolí uzavřel Kazimír (prostřednictvím papeže Klimenta VI.) příměří.

1346 Karel nechal zhotovit novou královskou korunu svatováclavskou
Karel nechal zhotovit novou královskou korunu svatováclavskou; je z 21karátového zlata a váží kolem 2,5 kg, zdobí ji 94 drahokamů mezi nimi i 19 safírů a 290 perel.

11.7.1346 zvolen římskoněmeckým králem třicetiletý moravský markrabě Karel
U městečka Rhens na levém břehu Rýna byl na sjezdu kurfiřtů zvolen římskoněmeckým králem třicetiletý moravský markrabě Karel; hlasování proběhlo jednomyslně za účasti pěti kurfiřtů ze sedmi (chyběl Ludvík Braniborský a falckrabě rýnský Ruprecht).

26.8.1346 Bitva u vesnice Kresčaku
Bitva u vesnice Kresčaku (Crécy) v severní Francii; první pozemní bitva tzv. stoleté války (1339-1453) mezi Francií a Anglií, které se zúčastnil Jan Lucemburský spolu se svým synem Karlem a 500 těžkooděnci na straně francouzského krále Filipa VI. Český král Jan (na obě oči slepý) vyjel zde na svém koni do poslední bitvy svého života – v bitvě zahynul. Zraněn byl i KAREL, který se tímto dnem (po dvanáctileté spoluvládě) stal českým králem [1346-1378] (jako Karel I.). Dědicem Lucemburska se stal mladší syn Jana Lucemburského Václav (ten rozšířil zemi o vévodství Limburské a Brabantské); později povýšil Lucembursko z hrabství na vévodství.

26.11.1346 Korunovace Karla římskoněmeckým králem
„Korunovace Karla římskoněmeckým králem v katedrále města Bonnu (starobylé Cáchy ho nevpustily do svých bran, podobně jako Kolín nad Rýnem – stály na straně císaře Ludvíka IV.).
konec roku
Karel prošel v převlečení za panoše územím ovládaným svrženým císařem Ludvíkem (Alsaskem, Švábskem, Franky a Horní Falcí) a dospěl počátkem ledna 1347 do Prahy.
Rozhodující hospodářskou a politickou silou v Horní Lužici se stal spolek zdejších měst zvaný šestiměstí (Budyšín, Zhořelec, Kamjenc, Žitava, Lubaň a Lubij).“

26.1.1347 Papež Kliment VI. svolil k žádosti českého krále Karla
„Papež Kliment VI. svolil k žádosti českého krále Karla, aby bylo v Praze založeno generální studium o čtyřech fakultách – univerzita.
jaro
Český král Karel vpadl do Tyrol, aby zde pokořil jednu z bašt císaře Ludvíka IV. (tažení nepřineslo očekávaný úspěch, Tyroly již byly pevně v rukou Markéty a jejího nového manžela Ludvíka Braniborského).“

2.9.1347 Na Pražském hradě se konala korunovace Karla Lucemburského a Blanky z Valois
Na Pražském hradě se konala korunovace Karla Lucemburského a Blanky z Valois za české vladaře; šlo o první korunovaci, při níž bylo použito nové královské koruny. Na paměť korunovace byl na Novém Městě pražském založen chrám Panny M. Sněžné (den po korunovaci).

10.1347 Karlovo mocné vojsko zamířilo přes Domažlice k bavorskému pomezí
Karlovo mocné vojsko zamířilo přes Domažlice k bavorskému pomezí, aby se střetlo s císařem Ludvíkem IV.; ten však byl 14. října postižen mrtvicí na lovu medvěda. Karel se tak stal nejen formálně, ale i fakticky pánem evropského křesťanstva. Vojenské Karlovo tažení se přeměnilo v triumfální objížďku německým jihozápadem a Porýním.

21.11.1347 Karel založil na pozdějším Novém Městě pražském klášter na Slovanech
Karel založil na pozdějším Novém Městě pražském klášter na Slovanech (emauzský) pro mnichy slovanského obřadu (benediktinů východního obřadu, vypuzených z Dalmácie a Chorvatska). Karel hodlal navázat na starou domácí cyrilometodějskou tradici; klášter se měl stát zároveň střediskem pro misijní činnost mezi sousedními nevěřícími a rozkolnými Slovany na pomezí a v okolí Čech. Klášter byl vysvěcen 29. března 1372.

1348 reorganizace správy markrabství
Reforma moravského zemského soudnictví přinesla reorganizaci správy markrabství (dosud roztříštěná do několika provincií – krajů) do dvou zemských soudů v Brně a Olomouci. Od tohoto roku se zemské soudy i zemské sněmy konaly střídavě dvakrát do roka v Brně a Olomouci a v obou městech se vedly tzv. zemské cúdy, tj. zemské desky, od roku 1642 sloučeny v Brně (až do roku 1850).

3.1348 Do Prahy svolán králem Karlem IV. generální sněm říšských knížat
Do Prahy svolán králem Karlem IV. generální sněm říšských knížat; několikatýdenní jednání bylo zakončeno vydáním třinácti listin, které se staly na příští staletí základem struktury českého státu a jeho poměru k Říši. Potvrzovala se všechna privilegia pro český stát vydaná Karlovými předchůdci (ve funkci římskoněmeckých králů); tj. privilegia, která uvolnila české země z pravomoci říšských institucí a ponechala v platnosti jen volnou lenní vazbu českého krále na císaře. České království (dostává se mu oficiálně již dříve užívaného názvu Corona regni Bohemiae) je organizováno jako pevný a suverénní lenní svazek zemí.

8.3.1348 Karlem IV. vydána zakládající listina Nového Města pražského
Karlem IV. vydána zakládající listina Nového Města pražského (obdařeno stejnými městskými právy jako Staré Město); od počátku mělo převážně český a řemeslnický charakter (na rozdíl od Starého Města, kde převažovali Němci).

7.4.1348 Karel IV. jako český král vydal zakládací listinu pražské univerzity
„Karel IV. jako český král vydal zakládací listinu pražské univerzity (později ji potvrdil i z titulu římskoněmeckého císaře), první vysokou školu tohoto druhu ve střední Evropě mající všechny čtyři fakulty: artistickou (tj. filozofickou), právnickou (ta se roku 1372 osamostatnila), lékařskou a bohosloveckou (teologickou). Pražskému učení byla vzorem v jeho dalším utváření (po stránce ústavní a správní) především pařížská univerzita. Brzy se rozdělila na čtyři národy: český (včetně scholárů z Uher a Sedmihrad), bavorský, polský (včetně Litvy, Pruska, Slezska a Lužice) a saský. Učitelé byli zpočátku většinou cizinci, hlavně Němci, ale dobře se uplatňovali i Češi. Za nejnižší fakultu se považovala fakulta artistická (svobodných umění), na níž se vyučovalo tzv. trivium (gramatika, rétorika, logika neboli filozofie) a quadrivium (matematika, aritmetika, geometrie a muzika). Po absolvování artistické fakulty se přecházelo na zbývající tři fakulty. Formální hlavou univerzity byl kancléř – pražský arcibiskup, výkonným činitelem pak volený rektor, v čele fakult stáli děkani.
Vydána také listina (pečetěná říšskými knížaty), která potvrzovala dosavadní rozdělení Moravy na tři lenní útvary (feudum insigne): markrabství, biskupství a opavské vévodství. Přitom všechny tři podléhaly České koruně a českému králi jako „“utile et immediatum dominum““ (nikdo jiný, včetně císaře, neměl nad moravskými knížectvími žádné právo). Ten jediný měl právo dosazovat všechna knížata. Podobně byla včleněna do České koruny slezská knížectví i Horní a Dolní Lužice (celkem vydal Karel s datem 7. dubna 1348 jedenáct listin, kterými určoval poměr Českého království k Říši a vedlejších zemí k Čechám).“

5.6.1348 Karel udělil Habsburkům jejich země v léno
Karel udělil Habsburkům jejich země v léno

10.6.1348 Na příkaz Karla začal Matyáš z Arrasu se stavbou Karlštejna
Na příkaz Karla začal Matyáš z Arrasu se stavbou Karlštejna, který se měl stát místem ochraňujícím české i říšské korunovační klenoty, sbírku ostatků svatých, důležité státní listiny (Svatováclavský archiv), případně i zemské desky. Stavba hradu byla dokončena roku 1357.

22.11.1348 Uzavřena smlouva mezi českým králem Karlem a polským panovníkem Kazimírem
Uzavřena smlouva mezi českým králem Karlem a polským panovníkem Kazimírem

1348-1350 Velká morová epidemie
Velká morová epidemie („černá smrt“) zasáhla České království (více na Moravě – Brno, Znojmo – než v Čechách); zavlečena do Evropy janovskými kupci.

1349 Karel vydal listinu, kterou založení pražské univerzity potvrdil z moci římskoněmeckého krále.
„Karel vydal listinu, kterou založení pražské univerzity potvrdil z moci římskoněmeckého krále.
Pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic byl vydán nový církevní zákoník (Statuta Arnosti), který měl upevnit pořádek v církvi (platil několik století).“

4.3.1349 se Karel oženil podruhé s Annou Falckou
Po smrti své první manželky (Blanky z Valois, 1. srpna 1348) se Karel oženil podruhé s Annou Falckou, dcerou Rudolfa II. Falckého (jeho velkého odpůrce).

7.1349 Janu Jindřichovi byl povolen papežem Klimentem VI. rozvod s Markétou Tyrolskou
Janu Jindřichovi byl povolen papežem Klimentem VI. rozvod s Markétou Tyrolskou. Koncem roku 1349 vstoupil do druhého manželství s Markétou, dcerou vévody Mikuláše II. Opavského.

25.7.1349 Korunovace Karla římskoněmeckým králem v Cáchách
Korunovace Karla římskoněmeckým králem v Cáchách

26.12.1349 Karel předal svému bratru Janu Jindřichovi
„Karel předal svému bratru Janu Jindřichovi (podle závěti Jana Lucemburského) Moravské markrabství jako dědičné léno se vším příslušenstvím. Jan Jindřich se zavázal Karlovi slibem lenní poslušnosti a tělesné oddanosti a dostal sám slib ochrany.
Na Moravě zaveden svátek sv. Cyrila a Metoděje (9. březen).“

1350 Karel IV. dosadil v Praze zástupce cechů do městských rad
Karel IV. dosadil v Praze zástupce cechů do městských rad (už v roce 1352 je znovu nahradil zástupci městského patriciátu).

1.1350 Markrabě Jan Jindřich a Markéta Opavská se ujali vlády na Moravě
„Markrabě Jan Jindřich a Markéta Opavská se ujali vlády na Moravě; jejich sídelním městem se stalo Brno, rezidencí markraběcí dům a hrad Špilberk, loveckým hradem Veveří.
Došlo ke smíru mezi Karlem a Wittelsbachy, kteří vrátili tzv. svátostiny Svaté říše římské (tj. ostatky svatých a korunovační klenoty Karla Velikého), které byly od dob vlády Ludvíka IV. v jejich opatrování.“

6.,7.1350 V Praze se objevil římský tribun Cola di Rienzo
V Praze se objevil římský tribun Cola di Rienzo, setkal se s Karlem a snažil se jej získat pro tažení do Itálie, k přesídlení do „věčného města“ a k obnovení slávy a moci antického Říma; Karel však jeho návrhy odmítl.

1351 Říšské insignie přivezeny do Prahy
„Říšské insignie přivezeny do Prahy.
Smlouva českého krále s vévodou rakouským Albrechtem II., jež oba panovníky zavazovala, že neposkytnou na svém území azyl odbojným šlechticům druhé země.
V Českých Budějovicích byl doložen první tovaryšský „“cech““ – soukeničtí tovaryši.“

2.1352 Karel vytáhl do pole proti Rožmberkům
Karel vytáhl do pole proti Rožmberkům, „nepokojným poddaným svým“; boj skončil kompromisem. I v dalších letech (například v roce 1356) se opakovaly spory a nepokoje.

1353 Karel zakoupil řadu drobných lén
„Karel zakoupil řadu drobných lén (například Donaustauf u Řezna), měst a hradů v Horní Falci, v souvislém řetězu sahajícím až do blízkosti Norimberku (tzv. Nové Čechy).
Karel pobýval spolu s Janem Jindřichem na diplomatickém kongresu většiny středoevropských panovníků ve Vídni.“

27.5.1353 Karel uzavřel v Budíně třetí manželství
Karel uzavřel v Budíně třetí manželství (2. února 1353 zemřela královna Anna Falcká) se čtrnáctiletou Annou Svídnickou, dědičkou posledního piastovského údělu, který dosud zůstal mimo dosah české svrchovanosti. Knížectví svídnické a javorské bylo (nepřímo) připojeno k České koruně.

1354 Cesta Karla s oddílem 300 jezdců do Říma na císařskou korunovaci
„Cesta Karla s oddílem 300 jezdců do Říma na císařskou korunovaci.
Českým lénem se stalo Lucembursko, kde vládl Karlův bratr Václav Lucemburský. Další léna získal Karel v Duryňsku, Pomohaní a ve Švábsku.“

5.1.1355 Karel byl v chrámu sv. Ambrože v Miláně korunován železnou lombardskou královskou korunou.
Karel byl v chrámu sv. Ambrože v Miláně korunován železnou lombardskou královskou korunou.

5.4.1355 Korunovace Karla ve Svatopetrském chrámu v Římě na císaře Říše římskoněmecké
Korunovace Karla ve Svatopetrském chrámu v Římě na císaře Říše římskoněmecké (jako Karla IV.); společně s ním byla korunována i jeho nová manželka Anna Svídnická. Císař Karel IV. při této příležitosti potvrdil dědičné udělení Moravského markrabství Janu Jindřichovi se všemi právy, regáliemi a berněmi v celé zemi. Podle souvěké české teorie byly královláda a královská koruna převezeny do Čech z Moravy (teorie tzv. translatio regni), státnost Čech byla odvozena ze státnosti Velké Moravy.

9.1355 Do Prahy svolán svatováclavský sněm
Do Prahy svolán svatováclavský sněm

6.10.1355 Karel IV. vydal listinu, v níž odvolal platnost zemského zákoníku
„Karel IV. vydal listinu, v níž odvolal platnost zemského zákoníku (nazvaného později Maiestas Carolina) pro odpor šlechty. Zákoník měl posílit královskou ústřední moc, pokoušel se odstranit pozůstatky ordálií při důkazním soudním řízení, zajišťoval nezcizitelnost královského majetku, snažil se usnadnit odchod poddaných do měst a posílit vliv krále na obsazování zemských úřadů. Tento návrh byl vypracován samotným císařem ve spolupráci s kancléřem Janem ze Středy (v letech 1364-1380 olomouckým biskupem). Karlův pokus spoutat ambiciózní českou šlechtu novými pravidly nevyšel (odmítl generální sněm).
Karel IV. získal Horní Falc (jako celek).

1356 Papež Innocenc VI. udělil pražským arcibiskupům výsadu trvalých papežských legátů
„Papež Innocenc VI. udělil pražským arcibiskupům výsadu trvalých papežských legátů (legatus natus) pro diecézi míšeňskou, bamberskou a řezenskou, tj. v oblastech, v nichž Karel IV. vlastnil drobná léna. Legační právo umožňovalo pražským arcibiskupům vykonávat zde moc zákonodárnou, soudní a vizitační.
Vážné spory Karla IV. s mocnými Rožmberky, jež málem přerostly ve válku.
Na dvoře Karla IV. pobýval slavný italský básník Francesco Petrarca.“

10.1.1356 byla schválena Zlatá bula Karla IV.
Na římskoněmeckém sněmu v Norimberku (a zčásti v Metách – 25. prosince 1356) byla schválena Zlatá bula Karla IV. (23 kapitol). Tento základní říšský zákon stanovil nové regule pro volbu římskoněmeckých králů: zásadu podřízenosti menšiny většině (ze sedmi volebních hlasů kurfiřtů stačily nyní čtyři ke zvolení kandidáta); dosud nutná plná shoda (konsensus). Současně došlo k zásadní úpravě právního postavení kurfiřtů – stávali se jakýmsi poradním sborem římskoněmeckého krále. Ve vztahu českého státu a Říše potvrzovala bula jeho svébytnost a ojediněle privilegované postavení (na rozdíl například od Saska, Braniborska či Falce): svého krále si Češi vybírali sami, bez cizího zasahování, přičemž českému králi příslušelo první místo mezi světskými kurfiřty. V případě vymření mužských potomků platila pro český trůn ženská posloupnost; zajímavé bylo, že kurfiřti museli znát nejen němčinu a italštinu, ale i češtinu. Některá říšská knížata (bavorská odnož Wittelsbachů a Habsburkové) odmítala Zlatou bulu uznat. Hlavní ustanovení zákoníku platila až do zániku Svaté říše římské národa německého (1806). Psána byla latinsky.

9.10.1356 Karel IV. přivtělil Slezsko ke Koruně české
Karel IV. přivtělil Slezsko ke Koruně české

27.3.1357 Slavnostní otevření hradu Karlštejna za účasti Karla IV
„Slavnostní otevření hradu Karlštejna za účasti Karla IV.
Zahájena stavba Karlova mostu v Praze (v blízkosti Juditina mostu postaveného roku 1167, zničeného povodní z roku 1342); stavitelem byl Petr Parléř

Napsat komentář

Required fields are marked *.


4 + 5 =