Historie, osobnosti, Starověk, Středověk, Novověk

E-dejiny.cz

Události 13.století

| 0 comments

1200 Do Čech přišel řád německých rytířů
Do Čech přišel řád německých rytířů


1203 přešel český panovník do tábora Oty IV. Brunšvického
Na naléhání papeže (vytýkal Přemyslovi jeho náklonnost k Filipovi) přešel český panovník do tábora Oty IV. Brunšvického.

5.1203 Přemysl na straně Oty Brunšvického vybojoval první vítěznou bitvu
Přemysl na straně Oty Brunšvického vybojoval první vítěznou bitvu se svým nedávným spojencem Filipem Švábským – vyhnal ho z Erfurtu; brzy nato pomohl Otovi i při obléhání Merseburku.

24.8.1203 Přemysl Otakar I. získal v Merseburku od Oty Brunšvického stvrzení svého královského titulu
Přemysl Otakar I. získal v Merseburku od Oty Brunšvického stvrzení svého královského titulu; potvrzení ze strany papeže znamenalo novou korunovaci českého panovníka papežským legátem Guidem (29. dubna 1204) „na věčné časy“.

1204 Papež Innocenc III. potvrdil Přemyslu Otakarovi I. privilegium investovat biskupy
Papež Innocenc III. potvrdil Přemyslu Otakarovi I. privilegium investovat biskupy v českých zemích a uznal jeho královský titul (19. dubna) „na časy budoucí i věčné“; Přemyslův pokus o zřízení arcibiskupství v Praze skončil však neúspěšně.

7.1204 Prokop byl prohlášen za českého světce
Původně pražský kanovník, poté poustevník a první opat sázavského kláštera Prokop byl prohlášen za českého světce


9.1204 Jednání Přemysla s Filipem Švábským
Jednání Přemysla s Filipem Švábským (ten předtím prohlásil Přemysla za sesazeného a udělil Čechy v léno Děpoltovi III.), které přineslo vzájemné usmíření; Přemysl slíbil zaplatit 7 tisíc hřiven odškodného a Filip se zřekl Děpolta. Po zavraždění Filipa Švábského (červen 1208) začal Přemysl podporovat papežského kandidáta na říšský trůn – mladičkého Fridricha, krále sicilského (syna Jindřicha VI.).

1205 Přemysl provdal dceru Markétu za dánského krále Valdemara
„Přemysl provdal dceru Markétu za dánského krále Valdemara; třebaže zemřela už osm let po svatbě, pro svou dobrotu a laskavost se stala královna Markéta-Dagmar populární v dánských dějinách.
Moravský markrabě Vladislav Jindřich spolu s olomouckým biskupem Robertem (1201-1240) založil v letech 1204-1205 cisterciácký klášter na Velehradě.

1210 Provedena peněžní reforma
Provedena peněžní reforma; dosavadní nekvalitní denáry (dvoustranné) nahrazeny tzv. brakteáty (s ražbou po jedné straně) podle míšeňského vzoru. Zavedení brakteátů signalizovalo prudce se rozvíjející domácí i mezinárodní obchodní směnu. Opět se na nich objevuje výtvarná podoba českého znaku – českého lva.

20.3.1212 Císař Ota Brunšvický „za zradu“ Přemysla udělil ve Frankfurtu nad Mohanem Čechy v léno jeho prvorozenému synu Vratislavovi.
Císař Ota Brunšvický „za zradu“ Přemysla udělil ve Frankfurtu nad Mohanem Čechy v léno jeho prvorozenému synu Vratislavovi.

26.9.1212 V Basileji vydána Přemyslu Otakaru I. novým římskoněmeckým panovníkem Fridrichem II. (z dynastie Štaufů) tzv. Zlatá bula sicilská
„V Basileji vydána Přemyslu Otakaru I. novým římskoněmeckým panovníkem Fridrichem II. (z dynastie Štaufů) tzv. Zlatá bula sicilská (sicilská proto, že Fridrich nedisponoval pečetí říšskou a užil pečeť sicilského krále); Přemysl podpořil kandidaturu Fridricha II. na říšský trůn. Význam listiny: 1. potvrzovala, že český stát není říšským lénem; 2. Říše bude uznávat jen toho panovníka českého státu, který byl zvolen v Čechách (císař měl odevzdávat jen odznaky královského důstojenství); 3. zaručovala českému státu suverenitu (pojala jeho území, tedy včetně Moravy a pražského biskupství, jako nedělitelný celek); 4. přiznávala českému panovníkovi právo dědičnosti královského titulu; 5. český král měl povinnost zúčastňovat se jen říšských sněmů v Bamberku, Merseburku a Norimberku (tedy v blízkosti hranic), budou-li řádně 6 neděl předem ohlášeny; 6. český panovník měl dále povinnost účasti na korunovačních jízdách do Říma vysláním 300 jezdců nebo zaplacením náhrady 300 hřiven stříbra; 7. českému králi přiznán titul říšského arcičíšníka a kurfiřtská hodnost, jež ho opravňovala volit římskoněmeckého krále.
Ve stejný den (26. září) obdržel moravský markrabě Vladislav Jindřich listinu, kterou mu Fridrich II. udělil za jeho služby do dědičného užívání „“Mocran et Mocran““ (zkomolené označení Markrabství moravského). Mezi svědky byl také hrabě Rudolf Habsburský, děd pozdějšího římskoněmeckého krále (první setkání Habsburků s Čechy).

1213 Severomoravskému Uničovu bylo uděleno první městské privilegium v českých zemích.
Severomoravskému Uničovu bylo uděleno první městské privilegium v českých zemích.

6.1.1213 Setkání Fridricha II. a Přemysla Otakara I. ve Frankfurtu nad Mohanem
Setkání Fridricha II. a Přemysla Otakara I. ve Frankfurtu nad Mohanem; výsledkem byla „přátelská smlouva“, která určovala vztah obou panovníků. Přemysl dokázal mistrně využívat bojů v Říši (za 15 let pětkrát změnil své „stranické příslušenství“).

10.1213 Za pomoci Přemysla byl „protikrál“ Ota Brunšvický poražen vojskem Fridrichovým
Za pomoci Přemysla byl „protikrál“ Ota Brunšvický poražen vojskem Fridrichovým; definitivně byl Ota odstraněn z možnosti působit na českou politiku po porážce u Bouvinnes (27. července 1214).

1215 V Římě se konal IV. lateránský koncil
V Římě se konal IV. lateránský koncil, kterého se zúčastnil i pražský biskup Ondřej (byl prvním českým biskupem na církevním koncilu). Koncil proklamoval nejvyšší moc církve, silně zapůsobil na biskupa Ondřeje (přijal asi 70 zásadních rozhodnutí, například povinný celibát kněží).

8.6.1216 Václav českým králem
„Na shromáždění šlechty a ostatních hodnostářů v Praze nechal Přemysl Otakar I. zvolit svého jedenáctiletého syna Václava (pocházel z druhého manželství s Konstancií Uherskou) českým králem; Fridrich II. volbu potvrdil ještě v témže roce listinou z Ulmu. Tím byl zrušen tzv. stařešinský řád z doby Břetislava I. (1054) a zavedena zásada primogenitury (prvorozenectví); nároky vedlejší větve rodu – Děpolticů – byly pominuty.
léto
Pražským biskupem Ondřejem (zvolen 1214, 22. listopadu 1215 vysvěcen Inocencem III. v Římě) zahájen boj proti Přemyslovi. Ondřej vyhlásil svůj nárok na celý desátek, který měli věřící odevzdávat církvi (král se dosud podílel se svými úředníky na příjmech z desátku – biskup dostával jen čtvrtinu). Přemysl zpustošil biskupské statky a Ondřej raději 26. října 1216 uprchl ze země do Říma. Na celou pražskou diecézi uvalil v dubnu 1217 tzv. interdikt (zákaz bohoslužeb, pohřbů, křtů, udílení svátostí).

29.5.1217 Na Přemyslovu žádost zrušil arcibiskup mohučský klatbu nad Čechami
Na Přemyslovu žádost zrušil arcibiskup mohučský klatbu nad Čechami

6.1217 Papež Honorius III. žádal krále Přemysla o uznání biskupova práva na desátky
Papež Honorius III. žádal krále Přemysla o uznání biskupova práva na desátky, dále o jeho právo ustavovat kněží a o jejich příslušnosti výhradně před církevní soudy.

1219 Připomíná se zemská pečeť Království českého
Připomíná se zemská pečeť Království českého

1.1219 Diplomatická schůzka krále Přemysla s představiteli pražského biskupství
Diplomatická schůzka krále Přemysla s představiteli pražského biskupství v benediktinském klášteře v Kladrubech; král vyšel mnohým požadavkům církve vstříc.

1220 Osobní schůzka krále Přemysla s biskupem Ondřejem
Osobní schůzka krále Přemysla s biskupem Ondřejem v Seefeldě v Rakousích; skončila neúspěšně.

30.6.1221 Slavnostní shromáždění v Schatzberku
Slavnostní shromáždění v Schatzberku („na Šacké hoře“) při moravsko-rakouské hranici, kde za účasti Přemysla, biskupa Ondřeje a papežského legáta Řehoře de Crescentia český král ustoupil. Došlo k obnovení privilegií pražského biskupství; listina z 2. července 1221, nazývána konkordátem (legát Řehoř rozhřešil krále i šlechtu z klatby a zbavil diecézi Ondřejova interdiktu), zaváděla pořádek do placení desátků.

10.3.1222 V Praze ukončen spor mezi králem Přemyslem a biskupem Ondřejem
V Praze ukončen spor mezi králem Přemyslem a biskupem Ondřejem vydáním tzv. velkého privilegia církvi v Čechách, jež bylo významným úspěchem církve (netýkalo se Moravy, tam již byl vztah církve a světské moci vyřešen v době Jindřicha Zdíka – 1147). Král uznal zásadní pravomoc biskupovu nad kněžími ve věcech duchovních, kláštery i kostely získaly stejné svobody jako biskupství. Soudnictví nad klášterními poddanými si však vyhradil král. Byl zakázán zlozvyk vyžadovat od klášterů pohostinství a klášterní poddaní byli zbaveni povinností zemských robot. Církev byla uznána plnoprávným partnerem feudálů.

12.8.1222 Zemřel (bez potomků) moravský markrabě Vladislav Jindřich
Zemřel (bez potomků) moravský markrabě Vladislav Jindřich (1197-1222). Vládu na Moravě převzal král Přemysl Otakar I., místodržícím jmenoval olomouckého biskupa Roberta.

1223 Tažení krále Přemysla do východních Čech
Tažení krále Přemysla do východních Čech (na Kouřimsko) proti Děpolticům (vedlejší větev přemyslovské dynastie); činili si nárok na uvolněný markraběcí stolec osobou Děpolta III. Přemyslem byli vypuzeni ze země, odešli do Slezska, kde brzy vymřeli.

1224 Na markraběcí moravský stolec byl Přemyslem dosazen jeho druhorozený syn Vladislav
Na markraběcí moravský stolec byl Přemyslem dosazen jeho druhorozený syn Vladislav; nejstarší syn Václav získal Plzeňsko a Budyšínsko. Po brzké smrti Vladislava (1227) se stal markrabětem Přemysl, nejmladší syn Přemysla Otakara I. (1228-1239); jen Břeclavsko a Hodonínsko bylo dáno pod správu (jako vdovské věno) královně Konstancii Uherské (druhé manželce Přemysla Otakara I.).

1226 Ambiciózní politika Přemysla Otakara I. vyvolala konflikt
„Ambiciózní politika Přemysla Otakara I. vyvolala konflikt s rakouským vévodou Leopoldem VI. (bezprostřední podnět zavdal Přemyslův pokus o sňatek jeho dcery Anežky s designovaným nástupcem Fridricha II. Jindřichem). Leopold provdal za Jindřicha svou vlastní dceru a spor o tuto prestižní dynastickou otázku přerostl ve válku – Přemyslovo vojsko vpadlo do Rakous a předurčilo tím na několik desetiletí směr mocenské expanze českého státu.
Do Čech byli z iniciativy Přemysla Otakara I. uvedeni dominikáni (patrně bratry slezského původu Česlavem a sv. Hyacintem). Prvním konventem byl pražský klášter u sv. Klimenta na Starém Městě pražském.
První doložená zpráva o emfyteutické smlouvě v českých zemích (v dnes již zaniklé osadě Mury na Roudnicku). Původně bylo emfyteutické právo jako forma poddanského pozemkového (uživatelského) práva označováno jako tzv. německé právo, od poloviny 13. století též jako dědičné právo (později jako zákupné právo). Znakem emfyteuse byly dědičnost půdy, možnost volného prodeje (se souhlasem vrchnosti) a pevné dávky odváděné vrchnosti.

6.2.1228 Na Pražském hradě se konala korunovace nejstaršího Přemyslova syna Václava I.
Na Pražském hradě se konala korunovace nejstaršího Přemyslova syna Václava I. za českého krále (jako tzv. mladší král); slavný obřad (poprvé opuštěn starodávný slovanský rituál) prováděl mohučský arcibiskup Siegfried z Eppenštejna.

1230 Královna Konstancie založila ženský cisterciácký klášter Porta Coeli
Královna Konstancie založila ženský cisterciácký klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova; uváděny i roky 1232 a 1233.

7.1230 Vojenské tažení Václava I. do Rakous
Vojenské tažení Václava I. do Rakous

12.12.1230 Smrt krále Přemysla Otakara I.
Smrt krále Přemysla Otakara I. (vládl 33 let), dožil se ze všech historicky známých Přemyslovců nejvyššího věku – 75 let. V úspěšné politice svého otce pokračoval VÁCLAV I. [1230-1253]. I když se nevyznačoval jeho vynikajícími vladařskými schopnostmi, je označován jako „nadaný a energický panovník, ctitel zábav až rozmařilého života, libující si v krásoumě, a zvláště básnictví“ (František Palacký).

1231 Václav I. opakuje válečné tažení do Rakous
Václav I. opakuje válečné tažení do Rakous; byla popleněna krajina od Kremže až po uherské hranice. Konflikt s Rakousy převzal Václav po svém otci. V Rakousích vládl poslední mužský příslušník babenberského rodu Fridrich II. Bojovný. V mnohých válkách Fridricha vystupoval po jeho boku i proti němu jeho příbuzný (švagr) markrabě moravský Přemysl. Mezi ním a bratrem Václavem přetrvávalo napětí.

1232 Templáři založili první komendu
Templáři založili první komendu (řehole sv. Augustina) v Praze u kostela sv. Vavřince.

1232 Anežka Přemyslovna založila poblíž kostela sv. Haštala na Starém Městě pražském špitál sv. Františka.
Anežka Přemyslovna založila poblíž kostela sv. Haštala na Starém Městě pražském špitál sv. Františka. Následujícího roku v blízkosti špitálu přibyla dvojice klášterů: mužský klášter menších bratří – minoritů sv. Františka a ženský klášter řádu sv. Kláry (uvedeno pět sester z Itálie, od jara 1234 stála v čele kláštera, zvaného později Anežský klášter, jako abatyše 23letá Anežka Přemyslovna).

7.1233 Rakouský vévoda Fridrich II. Bojovný (s pomocí markraběte Přemysla) vtrhl na Moravu
Rakouský vévoda Fridrich II. Bojovný (s pomocí markraběte Přemysla) vtrhl na Moravu s 40tisícovým vojskem; zmocnil se hradu Bítova (na Znojemsku), avšak po příchodu oddílů krále Václava se dal na ústup. Václav ztrestal zradu Přemyslovu vpádem do střední Moravy (dobyl a poplenil i Brno). Na přímluvu své matky Konstancie se posléze král Václav s bratrem Přemyslem smířil.

1234 V Jihlavě započaly přípravy k těžbě stříbra.
V Jihlavě započaly přípravy k těžbě stříbra.

4.1234 Mezi králem Václavem a rakouským vévodou Fridrichem uzavřena přátelská (mírová) dohoda
Mezi králem Václavem a rakouským vévodou Fridrichem uzavřena přátelská (mírová) dohoda; měla však krátké trvání.

1235 Kanovník a pozdější děkan pražské kapituly Vít provedl reformu liturgického zpěvu
„Kanovník a pozdější děkan pražské kapituly Vít provedl reformu liturgického zpěvu.
Král Václav I. se rozhodl zvětšit Prahu založením nového sídliště na jihovýchodní straně (dominujícím bodem se stal nový kostel sv. Havla – odtud tzv. Havelské Město); nové město bylo založeno s použitím jihoněmeckých právních zvyklostí. V následujícím desetiletí bylo obehnáno hradbami – bylo to první opevnění pražského města a znamenalo počátek rozvoje vrcholně středověké Prahy.

1235 Vypukla nová válka mezi Václavem a Fridrichem II. Bojovným
Vypukla nová válka mezi Václavem a Fridrichem II. Bojovným; české vojsko s podporou uherského krále Ondřeje II. vtrhlo do Rakous.

6.1236 Císař Fridrich II. Sicilský uvalil na rakouského vévodu Fridricha II. Bojovného říšský acht
„Císař Fridrich II. Sicilský uvalil na rakouského vévodu Fridricha II. Bojovného říšský acht (světskou klatbu) a zbavil ho všech hodností i území. Provedením achtu byl pověřen český král Václav.
podzim
S dalšími spojenci (bavorským vévodou a braniborským markrabětem) vpadlo české vojsko do Rakous (snadno se zmocnilo i Vídně). Ty měly být připojeny k Českému království, ale císař je připojil k Říši, čímž si Přemyslovce popudil proti sobě.

1237 Markrabě moravský Přemysl (sídlící v Olomouci) povstal proti českému králi
„Markrabě moravský Přemysl (sídlící v Olomouci) povstal proti českému králi (příčinou snad bylo Václavovo předání Břeclavska synovi své nejstarší vdané sestry Jitky, Oldřichu Korutanskému). Václav I. se silným vojskem přitáhl na Moravu, Přemysl uprchl do Uher ke králi Bélovi IV.; ten oba bratry (na sklonku roku) smířil. Vláda Přemyslova na Moravě byla omezena jen na Olomoucko a Opavsko (hodnost markrabě moravský mu však zůstala).
Papež Řehoř IX. povýšil laické špitální bratrstvo (založené roku 1233 sv. Anežkou Přemyslovnou v Praze) na řád s řeholními pravidly – řeholi sv. Augustina neboli křižovníky s červenou hvězdou (od roku 1238 měli vlastní samosprávu a usídlili se nakonec na Starém Městě pražském poblíž Juditina mostu); šlo o jediný ryze domácí řád.

1238 Boj o tzv. dědictví babenberské
Boj o tzv. dědictví babenberské se stalo základní otázkou české (Václavovy) mocenské expanze. Babenberkové vládli v Rakousích a Štýrsku. Král Václav I. se nedočkal ze strany císaře Fridricha II. ocenění svých služeb (dobytá území českým vojskem prohlásil císař za svá – říšská), a tak Václav I. Fridricha II. opustil. V boji mezi císařstvím a papežstvím (papežem Řehořem IX.) se Václav I. ocitl na straně kurie. Papež přiměl Václava ke smíření s Fridrichem II. Babenberským (došlo k němu na osobní schůzce obou panovníků v klášteře „na Luhu“, dnes v Brně-Komárově) na sklonku roku 1238. Český král slíbil rakouskému vévodovi, že mu pomůže znovu dobýt ztracená území (o nějž jej sám před časem ve prospěch císaře připravil), a za tyto služby mu Fridrich postoupil část Rakous severně od Dunaje; současně byl dohodnut sňatek mezi Vladislavem (nejstarším Václavovým synem) a vévodovou dcerou Gertrudou Babenberskou.

16.10.1239 Umírá markrabě moravský Přemysl
Umírá markrabě moravský Přemysl (1228-1239), syn krále Přemysla I. a mladší bratr krále Václava I. (pochován v klášteře cisterciaček v Tišnově-Předklášteří, založeném královnou Konstancií Uherskou před 6. březnem 1233). Král Václav převzal správu Moravy.

9.4.1241 Na tzv. Dobrém poli u Lehnice (ve Slezsku) došlo k velké bitvě mezi Mongoly
Na tzv. Dobrém poli u Lehnice (ve Slezsku) došlo k velké bitvě mezi Mongoly (Tatary, odvozeno od výrazu „tartarus“ – peklo, jméno jim dali Rusové) a vojskem slezských knížat v čele s Jindřichem II. (Pobožným, švagrem krále Václava, jehož vojsko nedorazilo včas na pomoc). Slezské vojsko bylo poraženo, kníže Jindřich II. spolu s Boleslavem Děpoltem (synem Děpolta III., posledním knížetem této vedlejší přemyslovské větve) padli. Tatarské hordy se obrátily na nechráněnou Moravu a spojily se se svými hlavními silami v Uhrách; při tom zpustošily několik klášterů (Hradisko u Olomouce, Rajhrad, Zábrdovice, Doubravník) a poplenily (za zhruba čtrnáctidenního řádění) mnoho vesnic a osad. Ubránila se jen dobře opevněná města (například Olomouc, Brno, Uničov).

10.1242 Smír mezi Fridrichem II. Babenberským a Václavem I.
Smír mezi Fridrichem II. Babenberským a Václavem I. (z března 1241, zprostředkovaný Otou Bavorským) porušil Fridrich vpádem na Moravu (na Znojemsko). Václavovo vojsko zahnalo Fridricha zpět.

11.1244 Papež Innocenc IV. poskytl králi Václavu I. Výsadu
Papež Innocenc IV. poskytl králi Václavu I. výsadu, která ho chránila před papežskými legáty; ti ho nesměli uvrhnout do klatby a na jeho zemi uvalit interdikt.

20.9.1245 Papež Inocenc IV. jmenoval olomouckým biskupem Bruna ze Schauenburka
Papež Inocenc IV. jmenoval olomouckým biskupem Bruna ze Schauenburka (1245-1281) z hraběcího rodu Holštýnsko-Schauenburského; ten podle německého vzoru zavedl tzv. manské zřízení (lenní systém, zavazující poddané na biskupských statcích k vojenské službě). Tímto rozhodnutím byl ukončen spor o obsazení biskupství mezi Vilémem, arcijáhnem přerovským, a Konrádem z Freiberku, kanovníkem hildesheimským.

1246 Knížecí stolec v Horním Slezsku byl nabídnut moravskému markraběti Vladislavovi (synu Václava I.).
Knížecí stolec v Horním Slezsku byl nabídnut moravskému markraběti Vladislavovi (synu Václava I.).

1.1246 Nové nepřátelství mezi Václavem I. a Fridrichem II. Babenberským
Nové nepřátelství mezi Václavem I. a Fridrichem II. Babenberským (způsobeno vévodovým nedodržením slibu uzavření manželství králevice Vladislava a jeho dcery Gertrudy) přineslo další vpád českého vojska do Rakous; Václav utrpěl porážku, přesto dosáhl svého cíle: Gertruda pojala v dubnu za manžela Václavova syna Vladislava (byl jmenován moravským markrabětem). Když v létě 1246 (15. června) vévoda rakouský Fridrich II. padl v bitvě nad Litavou proti Uhrům, svitla reálná naděje, že dědictví babenberské (rakouské) připadne Přemyslovcům; naděje na spojení českého a rakouského státu trvala krátce, neboť mladý markrabě 3. ledna 1247 zemřel. Spor o babenberské dědictví pokračoval. Po smrti Vladislava se král Václav I. duševně zhroutil.

1247 Na uvolněný markraběcí stolec usedl další syn Václava I. Přemysl (Otakar II.), původně předurčený pro duchovní dráhu.
Na uvolněný markraběcí stolec usedl další syn Václava I. Přemysl (Otakar II.), původně předurčený pro duchovní dráhu.

31.7.1247 Vzpoura české šlechty proti králi Václavu I.
Vzpoura české šlechty proti králi Václavu I. (omezoval práva šlechticů, nespokojenost se způsobem jeho vlády, stále více se uchyloval do ústraní svých hradů a klášterů); proti Václavovi (ten dlel právě na Zvíkově) si zvolili na pražském sněmu za protikrále (mladšího krále) jeho patnáctiletého syna Přemysla. V zemi vypukla válka. Královna Kunhuta zemřela 13. září žalem. Václav I. se musel se vzniklou situací smířit a uprchl do Míšně.

1248 Rozhořela se válka v královské rodině mezi otcem a synem (Václavem I. a Přemyslem).
Rozhořela se válka v královské rodině mezi otcem a synem (Václavem I. a Přemyslem).

11.1248 Věrnost Václavovi I. zachovalo jen několik šlechticů
Věrnost Václavovi I. zachovalo jen několik šlechticů – Havel z Lemberka, Ojíř z Friedberka, a zejména Boreš z Rýzmburka; právě za jeho přispění se podařilo králi v bitvě u Mostu porazit Přemyslovo vojsko.

1.1249 Král Václav I. sestavil na Moravě vojsko ze svých přívrženců
Král Václav I. sestavil na Moravě vojsko ze svých přívrženců (biskup Bruno ze Schauenburka, správce břeclavské provincie Oldřich Korutanský) a rakouských i uherských pomocných sborů, vytáhl ku Praze, obsadil 13. února Vyšehrad a oblehl Pražský hrad.

6.8.1249 Přemysl se vzdal na Pražském hradě
Přemysl se vzdal na Pražském hradě a v Anežském klášteře se před otcem pokořil. Byl zbaven všech vladařských práv, na hradě Týřově v září t. r. zajat a uvězněn na hradě Přimdě (spíše pro výstrahu).

1249 Přemysl byl opět Václavem I. ustanoven moravským markrabětem. Došlo ke smíření otce a syna (jediný Václavův potomek a dědic).
Přemysl byl opět Václavem I. ustanoven moravským markrabětem. Došlo ke smíření otce a syna (jediný Václavův potomek a dědic).

1250 Obnoven boj o babenberské dědictví
„Obnoven boj o babenberské dědictví: zemřel císař Fridrich II. a i manžel Gertrudy Babenberské, Heřman Bádenský (oba si osobovali právo na babenberské dědictví, zahrnující rakouské země, Korutany a Štýrsko). O uprázdněné vévodské křeslo se ucházel i uherský král Béla IV. (teoretické nároky si zajistil sňatkem neteře Markéty Babenberské, Gertrudy, se svým příbuzným Romanem Haličským). V babenberských zemích nastala anarchie.
Václav I. poslal syna Přemysla na Moravu a sám začal jednat o připojení babenberského dědictví k Čechám.

21.11.1251 Rakouská šlechta si zvolila za svého vévodu markraběte moravského Přemysla
Rakouská šlechta (zejména rody Kuenringů, Liechtensteinů) si zvolila za svého vévodu markraběte moravského Přemysla (dux Austrie a Stirie). Přemysl se vypravil s vojskem do Rakous (v prosinci 1251 vstoupil do Vídně).

8.4.1252 sňatek Přemysla s Markétou Babenberskou
„Po předchozím zasnoubení (11. února) se konal sňatek Přemysla (tehdy devatenáctiletého) s mnohem starší (snad již padesátiletou) Markétou Babenberskou (sestrou vévody Fridricha Babenberského a vdovou po římskoněmeckém králi Jindřichovi VII.) v rakouském Hainburgu; nerovným sňatkem posílil Přemysl své nároky na babenberské dědictví (typický středověký „“sňatek z rozumu a vypočítavosti““).
léto
Přemyslův soupeř v boji o babenberské dědictví, uherský král Béla IV., vpadl do Rakous a na Moravu, kde vydrancoval mnoho vesnic a klášterů.

1253 byl sjednán kompromisní mír mezi Přemyslem (Otakarem II.) a Bélou IV
Bélova kumánská vojska za pomoci vojenských oddílů bavorského vévody Oty a polských oddílů knížete Daniela Haličského, Boleslava Krakovského a Vladislava Opolského vtrhla na Moravu (na Opavsko, oblehla Olomouc, ta se však na konci června přes těžké ztráty ubránila). Teprve na zásah papeže Innocence IV. byl sjednán kompromisní mír mezi Přemyslem (Otakarem II.) a Bélou IV.

22.9.1253 zemřel náhle král Václav I.
V Počaplích (v Králově Dvoře u Berouna) zemřel náhle král Václav I. („jednooký“ král, jenž jako vášnivý lovec přišel o oko v křivoklátských lesích), velký vyznavač rytířských zábav, obdivovatel gotiky a iniciátor tzv. vnější kolonizace (německého přistěhovalectví).

1254 Novým českým králem PŘEMYSL OTAKAR II.
Novým českým králem se teď i formálně stal jediný žijící muž v hlavní větvi Přemyslovců – PŘEMYSL OTAKAR II. [1253-1278]. Přemysl si ponechal i vládu na Moravě; po tři čtvrti století nebyl obsazován markrabský stolec, titul markrabě si držel český král, vládu vykonával jeho místodržící (za Přemysla to byl biskup Bruno ze Schauenburka).

3.4.-1.5.1254 Mír v Budíně a Prešpurku
„Mír v Budíně a Prešpurku (Bratislavě) mezi Přemyslem II. a Bélou IV.; dědictví babenberské bylo rozděleno: Rakousy a ze Štýrska Travensko a Püttensko získal Přemysl II., ostatní Štýrsko pak Béla IV. (resp. jeho syn Štěpán).
podzim
Přemysl vážně usiloval o získání císařské koruny; ve snaze o podporu ze strany papežské stolice připravoval křížovou výpravu.

11.,12.1254 Křížová výprava Přemysla Otakara II. proti pohanským Prusům
„Křížová výprava Přemysla Otakara II. proti pohanským Prusům (do Pomořanska a Pruska). Prusové byli poraženi v bitvě u Rudavy, pokořili se a od biskupa Bruna ze Schauenburka přijali křest. Na památku této výpravy (v únoru 1255 byla již zpět) došlo k založení hradu nad řekou Pregolou (později město Královec – Königsberg, Kaliningrad). Navíc si Přemysl smlouvami s polskými knížaty zajistil silný vliv ve Slezsku a v Polsku. Současně se stal vážným kandidátem štaufské strany na císařský trůn. Jeho kandidaturu nepodpořila papežská kurie. Přemysl se přestal (od roku 1256) ucházet o říšský trůn (nakonec se přiklonil k Alfonsu Kastilskému).
Přemysl Otakar II. vydal nařízení, které udílelo právo židovským obcím na vlastní samosprávu.

1256 Horní Lužice přešla do rukou Oty Braniborského jako zástava za věno sestry Přemysla Otakara II., Boženy.
Horní Lužice přešla do rukou Oty Braniborského jako zástava za věno sestry Přemysla Otakara II., Boženy.

1257 Papež Alexandr IV. poslal do Čech inkvizici
„Papež Alexandr IV. poslal do Čech inkvizici; prvními inkvizitory byli minorité (přišli do Čech po roce 1228 a nejstarším jejich sídlem byl konvent u sv. Jakuba na Starém Městě pražském – založen přispěním krále Přemysla Otakara I. roku 1232).
Založeno Menší (Nové) Město pražské, dnešní Malá Strana.

8.1257 Přemysl Otakar II. zaútočil se svým vojskem (přes Pasov) na Bavorsko
Přemysl Otakar II. zaútočil se svým vojskem (přes Pasov) na Bavorsko (řešil starší spor s knížetem Jindřichem Dolnobavorským); české vojsko naprosto selhalo (snad přílišná sebedůvěra) a bylo poraženo (u Mühldorfu se část zdecimované armády vzdala). Přemysl se musel vzdát Sušicka (Jindřich si na něj činil nárok jako na dědictví po hrabatech z Bogenu).

1259 Vypuklo povstání ve Štýrsku
Vypuklo povstání ve Štýrsku proti uherské nadvládě; syn Bély IV. Štěpán byl vypuzen ze země, vévodství bylo nabídnuto Přemyslu Otakaru II. (za vojenskou pomoc).

1.1260 České vojsko vpochodovalo do Štýrska
České vojsko vpochodovalo do Štýrska; Přemysl podpořil nespokojenou místní šlechtu s uherskou vládou a společně vyhnali Uhry ze země. Babenberské dědictví se opět spojilo v rukách českého krále.

12.7.1260 Bitva u Kressenbrunnu
Bitva u Kressenbrunnu – dnes Groißenbrunn (na Moravském poli, podél řeky Moravy) mezi Přemyslem Otakarem II. a uherským králem Bélou IV.; proti sobě stála vojska na svou dobu nevídaná (kroniky uvádí nadnesené počty: na 100 tisíc bojovníků na české straně a 140 tisíc na uherské straně). Pověstná Přemyslova obrněná jízda těžkooděnců („král železný“) porazila uherskou jízdu. Vzápětí vtrhl Přemysl do Uher, kde obsadil Prešpurk a jiné hrady.

21.10.1260 Papež vydal listinu, v níž odmítl práva nemanželských dětí Přemysla Otakara II.
Papež vydal listinu, v níž odmítl práva nemanželských dětí Přemysla Otakara II. na český trůn (zejména tří jeho dětí s půvabnou Anežkou-Palceříkem z rodu rakouských Kuenringů).

1260 Mincovní reforma Přemysla Otakara II.
Mincovní reforma Přemysla Otakara II., která upravila váhu brakteátů a zlepšila jejich hodnotu.

3.1260 Uzavřen mír v Prešpurku
Uzavřen mír v Prešpurku (Bratislavě) mezi Přemyslem Otakarem II. a Bélou IV.; uherský král se zřekl Štýrska (místodržícím jmenován olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka). Mírové podmínky potvrzeny 31. března ve Vídni biskupy pasovským, olomouckým a pražským. Definitivní rezignace Uher na země rakouské mělo být dosaženo sňatkem Přemysla s Bélovou (snad sedmnáctiletou) vnučkou Kunhutou (konal se 25. října 1261 na bratislavském hradě); krátce před tím došlo k rozvodu Přemysla s Markétou Babenberskou (18. října opustila Pražský hrad a zbytek života strávila ve svém věnném městě Kremži v Rakousích a na hradě Krumau am Kamp). Z nového Přemyslova manželství vzešel legitimní následník trůnu Václav II.

25.12.1260 Slavnostní korunovace Přemysla Otakara II. a Kunhuty
Slavnostní korunovace královského manželského páru (Přemysla Otakara II. a Kunhuty) na Pražském hradě v kostele sv. Víta. Teprve od tohoto data se Přemysl nazýval a psal „král český“ (dosud se uváděl jako „pán Království českého“).

20.4.1262 Nový papež Urban IV. schválil bulou rozvod Přemysla s Markétou Babenberskou a současně i jeho nový sňatek s Kunhutou.
Nový papež Urban IV. schválil bulou rozvod Přemysla s Markétou Babenberskou a současně i jeho nový sňatek s Kunhutou.

9.8.1262 Přemysl podpořil jednoho ze „vzdorokrálů“ římskoněmecké říše
Přemysl podpořil jednoho ze „vzdorokrálů“ římskoněmecké říše Richarda Cornwallského proti Štaufům; Angličan Přemyslovu službu ocenil vydáním majestátu v Cáchách, v němž mu propůjčil „odumřelá knížectví, Rakousy a Štýrsko, se všemi k nimi příslušnými lény… na časy budoucí a věčné“.

1263 Přemysl Otakar II. založil v blízkosti Krumlova v jižních Čechách cisterciácký klášter Zlatou Korunu
Přemysl Otakar II. založil v blízkosti Krumlova v jižních Čechách cisterciácký klášter Zlatou Korunu (o dva roky později založeno královské město České Budějovice); šlo dozajista o králův zásah do panství Vítkovců (snažili se o vytvoření jakéhosi říšského státečku, nezávislého na Přemyslovcích, jenž přesahoval i do sousedních Horních Rakous).

1263-1265 Postaven nejstarší dosud stojící kamenný most
Postaven nejstarší dosud stojící kamenný most v raně gotickém období přes řeku Otavu v Písku. Příkaz k založení města (nedaleko staré zlatokopecké osady) dal král Přemysl (zvaný též „zlatý“, lépe snad „stříbrný“, díky velkému bohatství, které plynulo do královské pokladny ze stříbrných dolů na Jihlavsku a v Posázaví).

1265 Přemysl si vyžádal na římskoněmeckém králi Richardovi privilegium
„Přemysl si vyžádal na římskoněmeckém králi Richardovi privilegium, jež zaručovalo přemyslovskému rodu veškeré dědické nároky i v ženské linii; k tomuto nezvyklému kroku se odhodlal český král po narození prvního dítěte (dcery Kunhuty v lednu 1265) v novém manželství.
podzim
Římskoněmecký král Richard jmenoval krále Přemysla Otakara II. tzv. ochráncem říšských práv a statků na území sahajícím až k pravému břehu Rýna.

1266 Obsazeno Chebsko
Přemysl využil svého nového úřadu „správce jmění korunního na východ od Rýna“ a s mlčenlivým souhlasem Richardovým obsadil Chebsko (pod záminkou, že jde o dědictví po matce Kunhutě z rodu Hohenštaufů).

2.,8.,11. 1266 Tři vojenské výpravy krále Přemysla do Bavor
Tři vojenské výpravy krále Přemysla do Bavor (nepřinesly očekávaný výsledek, v roce 1267 uzavřen kompromisní mír).

30.11.1266 Sněm v Praze vyhlásil některé reformy v království
Sněm v Praze vyhlásil některé reformy v království: pokus o sjednocení měr a vah, trestnost padělání mincí, přísný zákaz plenění v zemi vlastním vojskem.

1267 se konala v Kroměříži diecézní synoda
„Na popud papežského legáta Guidona se konala v Kroměříži diecézní synoda, jež přijala přísná opatření proti duchovním, kteří nedodržovali církevní předpisy.
červenec
Tyrolsko-gorický hrabě Albrecht přepadl sídlo aquilejského patriarchy Řehoře a odvedl ho do zajetí. Přemysl docílil patriarchova propuštění, čímž si vysloužil papežových díků. Autorita českého krále na severním Jadranu stoupla.

1267-1268 Vlastní expanzivní zájem o Polsko
Vlastní expanzivní zájem o Polsko (zmítalo se bratrovražednými boji Piastovců) spojil český král Přemysl Otakar II. se snahou papežské kurie proniknout do Pruska (a dále do Litvy, Jatvěžska, Galindie) hlásáním křesťanství. Křížovou výpravou do Prus sledoval Přemysl vedle územních zisků (zejména v Litvě) i cíl získat od papeže Urbana IV. slib zřízení arcibiskupství v Olomouci (návrh biskupa Bruna ze Schauenburka, odkaz na cyrilometodějskou tradici); o rok později papež Kliment IV. žádost zamítl. Křížová výprava skončila neúspěšně; vrátila se z půlky cesty pro nesouhlas papeže (snad obava z narůstajících ambicí českého panovníka).

4.12.1268 Poděbradská smlouva
Mezi Přemyslem a Oldřichem Korutanským uzavřena tzv. poděbradská smlouva; vyhlašovala princip nástupnictví v Korutanech a dalších sponnheimských državách: v případě úmrtí přenechával bezdětný Oldřich vévodství Přemyslovi (byly však pominuty nároky Oldřichových sourozenců).

1269 První zmínka o existenci hofmistra
První zmínka o existenci hofmistra (magister curie) jako královského úředníka v čele královského dvora.

11.1269 Přemysl získal vévodství korutanské a Kraňsko
Úmrtím Oldřicha Korutanského (27. října) vstoupila v platnost poděbradská smlouva. Přemysl získal jako dědictví vévodství korutanské a Kraňsko; krátce nato (v létě 1272) se stal český král i generálním kapitánem patriarchátu aquilejského (předtím uznalo Přemyslovo panství i Pordenone, o královu ochranu se ucházela i Verona a Treviso). Hranice českého státu se posunula až k Jaderskému moři (s výjimkou Chebska mířily výboje „krále železného a zlatého či stříbrného“ na jih) a co do rozlohy se stát více než zdvojnásobil. Na královských pečetích stálo: „Přemysl, král český, vévoda rakouský, štýrský, korutanský, markrabě moravský, pán Kraňska, Marky, Chebu a Pordenone (tj. jižní části Furlanska, pozn. F. Č.).“ Přemysl podporoval i kolonizaci pohraničních území, zval hlavně německé kupce a řemeslníky do nově zakládaných královských měst (Kolín, Klatovy, České Budějovice, Domažlice, Louny, Kadaň). Přemysl udělil opavské vévodství svému nemanželskému synovi Mikuláši I. (Opavskému).

1270 Král Štěpán vpadl s vojskem do Rakous a Štýrska
Nový uherský král Štěpán se nehodlal smířit se ztrátou Štýrska a vpadl s vojskem do Rakous a Štýrska (došlo k pokusu o zajetí krále Přemysla u průsmyku Semmering).

11.1270 Přemysl Otakar II. uskutečnil rychlou výpravu do rakouských zemí
Přemysl Otakar II. uskutečnil rychlou výpravu do rakouských zemí a bez větších obtíží dobyl celé Kraňsko. Odtud zamířil do Korutan; v obou zemích jmenoval své hejtmany.

13.4.1271 Přemysl Otakar II. podnikl vpád do Uher
Přemysl Otakar II. podnikl vpád do Uher, opanoval Slovensko (mj. Pezinok, Červený Kámen, Trnavu, 2. května také Prešpurk – Bratislavu); k bitvě došlo u řeky Ráby (21. května). Krátce poté (24. května) došlo k rozpuštění Přemyslova vojska (zásobovací problémy), tažení nepřineslo očekávaný výsledek.

6.1271 Vpád uherského vojska na Moravu
Vpád uherského vojska na Moravu (a do Rakous); v červenci uzavřen mír v Prešpurku – Bratislavě. Král Štěpán se vzdal nároků na Štýrsko, Korutansko a Kraňsko. Přemysl se zřekl Slovenska.

2.1273 Vpád uherských Kumánů na Moravu
Vpád uherských Kumánů na Moravu, do Rakous, Štýrska a Korutan (předcházelo Přemyslovo obsazení Prešpurku – Bratislavy v souvislosti s vnitrouherskými mocenskými boji po smrti krále Štěpána a se zmatky kolem poručnické vlády za nezletilého Ladislava).

7.1273 Přemysl II. shromáždil velké vojsko
Přemysl II. shromáždil velké vojsko (na 60 tisíc bojovníků), vtrhl na Slovensko (opanoval hrady v Pováží, Nitransko, překročil Dunaj a zamířil k Šoproni a Neziderskému jezeru); tažení skončilo v říjnu přijetím míru, když proti Přemyslovi vyvstal nový sok – Rudolf Habsburský.

27.9.1273 se stal římskoněmeckým hrabě Rudolf Habsburský
Slavnostní volbou ve Frankfurtu nad Mohanem se stal římskoněmeckým králem (po smrti Richarda Cornwallského v dubnu 1272) hrabě Rudolf Habsburský; na říšský trůn vážně pomýšlel i český král Přemysl Otakar II. (spoléhal na podporu papeže), avšak kurfiřti se přiklonili k méně známé osobnosti. Volba se uskutečnila bez pozvání českého krále, který již od poloviny 13. století náležel ke sboru sedmi kurfiřtů. Růst moci českého krále se zastavil. Přemysl odmítal uznat právoplatnost volby (poslal Rudolfovi žebráckou mošnu); papež ji naopak v září 1274 potvrdil.

1274 Schválena manská organizace olomouckého biskupství
Schválena manská organizace olomouckého biskupství

11.11.1274 obžaloval římskoněmecký král Rudolf I. Habsburský českého krále Přemysla z protiprávního držení Korutan
Na říšském sněmu v Norimberku obžaloval římskoněmecký král Rudolf I. Habsburský českého krále Přemysla z protiprávního držení Korutan, Štýrska, Rakous a Chebska (vycházel přitom z uděleného práva vymáhat říšská léna protiprávně zcizená po roce 1245, kdy byla uvalena papežská klatba na Fridricha II. Sicilského). Rudolf rovněž nařkl Přemysla z okázalé neposlušnosti, že mu dosud nesložil hold a ani české země nepřevzal v léno. Přemysl odmítl dostavit se před Rudolfa.

5.1275 Říšský sněm v Augšpurku uvalil na Přemysla Otakara II. říšský acht
Říšský sněm v Augšpurku uvalil na Přemysla Otakara II. říšský acht (klatbu)

1275 Ve Slezsku došlo k založení landfrýdu Jindřicha IV. Vratislavského
Ve Slezsku došlo k založení landfrýdu Jindřicha IV. Vratislavského

24.6.1276 Nad Přemyslem Otakarem II. byl vyhlášen tzv. aberacht
„Nad Přemyslem Otakarem II. byl vyhlášen tzv. aberacht (klatba spojená s přímou výzvou podřízeným feudálům k povstání). Poslušnost vypovědělo nejprve Korutansko a Štýrsko, postupně se přidala většina rakouské šlechty (Přemyslovi zůstala věrná jen Vídeň).
podzim
Rudolfovo žoldnéřské vojsko vytáhlo proti Čechám. Přemysl soustředil svá vojska při západních hranicích (na Teplicku a Chebsku). Rudolf obešel Čechy a pustil se k Vídni. Přemysl ho začal stíhat. Když se schylovalo k rozhodné bitvě, vypuklo povstání českého panstva (vedené Borešem z Rýzmburka a předákem jihočeských Vítkovců – Závišem z Falkenštejna). Vzpoura donutila Přemysla k míru (česká šlechta přešla k Rudolfovi).

26.11.1276 Pokoření Přemysla Otakara II. před Vídní
Pokoření Přemysla Otakara II. před Vídní; v Rudolfově vojenském táboře se podrobil římskoněmeckému králi, složil mu přísahu věrnosti a přijal české země v léno. Současně ztratil Korutany, Kraňsko, Štýrsko, Rakousy i Chebsko (zůstaly mu jen dědičné země České koruny). Smír měl být zpečetěn zasnoubením Přemyslova syna Václava s Rudolfovou dcerou Gutou (jako věno dostala rakouské území severně od Dunaje).

1277 Rudolf Habsburský podporoval odbojnou českou šlechtu
Rudolf Habsburský podporoval odbojnou českou šlechtu a postupně si budoval v českém království „pátou kolonu“; zasahoval také do pravomocí českého panovníka.

12.9.1277 Uzavřena tzv. dodatková smlouva
Uzavřena tzv. dodatková smlouva (ke smlouvě z 26. listopadu 1276 mezi Přemyslem a Rudolfem); smlouva revidovala některé články Zlaté buly sicilské (1212): zavazovala českého panovníka k účasti na říšských výpravách i na říšských sněmech a rovněž na tzv. Římské (korunovační) jízdě, aniž se mohl vyplatit.

6.1278 Praha se rozloučila s Přemyslem Otakarem II
Praha se rozloučila s Přemyslem Otakarem II.; král zamířil do Brna, kde se shromažďovalo jeho vojsko.

26.8.1278 Bitva na Moravském poli
Bitva na Moravském poli (u Suchých Krut – Dürnkrut, na den sv. Rufa) mezi vojsky Přemysla Otakara II. a římskoněmeckého krále Rudolfa I. Habsburského; spojená říšsko-uherská vojska zvítězila a Přemysl byl v bitvě zabit. Jeho tělo bylo uloženo provizorně ve Vídni, roku 1279 převezeno do Znojma (k minoritům) a teprve roku 1297 do Prahy (pochováno v chrámu sv. Víta).

9.1278 Vítězné Rudolfovo vojsko pustošilo jižní Moravu
Vítězné Rudolfovo vojsko (zejména uherští Kumáni) pustošilo jižní Moravu (až ke Znojmu a k Pohořelicím). Moravské poselstvo v čele s biskupem Brunem ze Schauenburka vzdalo hold Rudolfovi. Rudolf Habsburský poměrně rychle ovládl Moravu, kde nenarazil na odpor; rozdělil Moravu na západní (Brněnsko a Znojemsko – spravoval basilejský biskup Jindřich) a východní (Olomoucko a Přerovsko – spravoval biskup Bruno).

11.1278 Anarchie v zemi vedla k rozkladu Českého království
Anarchie v zemi vedla k rozkladu Českého království; toho využili Přemyslovi synovci Ota Braniborský a Piastovec Jindřich Vratislavský, kteří usilovali o poručnictví nad teprve sedmiletým Přemyslovým synem, princem Václavem. Hrozilo nebezpečí vnitřních bojů. Vojensky zasáhl Rudolf Habsburský. Se svým vojskem se přesunul z Moravy do Čech. Nakonec se střetl s oddíly Oty Braniborského u Čáslavi (nebo u Kolína), kde došlo k uzavření dohody: Ota byl jmenován poručníkem Václava na dobu pěti let, České království bylo na stejnou dobu rozděleno mezi obě smluvní strany (Čechy spravoval Ota prostřednictvím braniborského biskupa Gebharda, Moravu pak Rudolf); královně vdově Kunhutě bylo uděleno Opavsko a Jindřich Vratislavský získal Kladsko.

1278 Vznikly (snad) zemské desky
Vznikly (snad) zemské desky (potvrzovaly držbu a změny ve vlastnictví šlechtických statků, vedly zápisy o jednání českého zemského soudu); uvádí se i léta po roce 1260.

1279 V Jihlavě se konala svatba prince Václava s dcerou krále Rudolfa Habsburského Gutou
V Jihlavě se konala svatba prince Václava s dcerou krále Rudolfa Habsburského Gutou (Jitkou) a jeho syna Rudolfa s desetiletou Anežkou Přemyslovnou; šlo čistě o formální obřad, po němž se dětské manželské páry opět rozešly.

25.1.1279 Princ Václav byl převezen na hrad Bezděz
Princ Václav spolu se svou matkou (královnou Kunhutou) byl na rozkaz Oty Braniborského převezen na hrad Bezděz a zde internován. Během léta byl Václav převezen do Žitavy a ke konci roku (28. prosince) uvězněn nejprve v Berlíně a poté v blízké Špandavě; královna Kunhuta s Otovým svolením odjela do Znojma a odtud prchla do Hradce u Opavy.

11.1280 Královna Kunhuta se dožadovala intervence Rudolfa Habsburského
Královna Kunhuta se dožadovala intervence Rudolfa Habsburského proti počínání „Braniborů“ v Čechách (plenění a loupení, kdy kronikáři uváděli, že Čechy zalil „příboj domácí války, v jehož propasti země téměř již tone“). Rudolf vyrazil s vojskem do Čech proti Otovi Braniborskému a u Německého Brodu došlo k jednání o uzavření příměří mezi braniborským markrabětem a českou šlechtou.

20.-21.5.1281 Sešel se první skutečný sněm české šlechty
Sešel se první skutečný sněm české šlechty v dominikánském klášteře sv. Klimenta v Praze, na němž se čeští předáci zavázali odevzdat zcizená „zboží“ do rukou zemského správce Oty Braniborského; v čele české (zemské) reprezentace stál pražský biskup Tobiáš z Bechyně a Purkart z Janovic. Zároveň byl vyvíjen tlak na Otu Braniborského, aby umožnil Václavův návrat do Čech. Sněm od této doby zasedal již trvale a stal se protiváhou královské moci.

1281-1283 Na Moravě vládl zeť krále Rudolfa Habsburského
Na Moravě vládl zeť krále Rudolfa Habsburského, Albrecht Saský. Po zaplacení sumy 40 tisíc hřiven stříbra převzal Moravu mladý král Václav; jeho nevlastnímu bratru Mikuláši Opavskému potvrzeno držení údělu opavského.

1282 Čechy postiženy neúrodnými léty
Čechy postiženy neúrodnými léty (1281-1282), následoval hladomor a rozšířily se i epidemie.

23.5.1283 Václav II. byl propuštěn Otou Braniborským
„Václav II. byl propuštěn Otou Braniborským (nejdříve žádal vysoké výkupné – až 20 tisíc hřiven stříbra, nakonec získal značnou část severních Čech jako zástavu; brzy o ni však přišel).
léto, podzim
Čechy opustili Braniboři, po nich odešly i posádky Rudolfa Habsburského z Moravy. Po pětiletém období drancování a zmatků bylo České království obnoveno v původním rozsahu.

9.1283 VÁCLAV II. [1283-1305] začal vystupovat jako český král
VÁCLAV II. [1283-1305] začal vystupovat jako český král a pečetil i listiny (rovněž se ujal vlády na Moravě). Do Prahy se vrátila z Opavska (tuto zemi dostal opět Mikuláš Opavský, levoboček Přemysla Otakara II. s Anežkou z Kuenringu) královna Kunhuta (snad už) s novým manželem, Závišem z Falkenštejna (z rodu Vítkovců).

12.1283 Rozhodující vliv na Václavově královském dvoře získal záhy Záviš z Falkenštejna
„Rozhodující vliv na Václavově královském dvoře získal záhy Záviš z Falkenštejna, který odsunul do pozadí stranu pražského biskupa Tobiáše z Bechyně; ve státních úřadech (nejvyšší komorník, nejvyšší purkrabí apod.) byli nahrazeni vesměs Vítkovci a jim spřízněnými pány. Na Moravě se Václav II. opíral o nového biskupa Dětřicha z Hradce.
Začátek „“regentské vlády““ Záviše z Falkenštejna.

1285 Sňatkem své dcery Guty (po formálním oddání roku 1279) s králem Václavem v Chebu si římskoněmecký král Rudolf I
Sňatkem své dcery Guty (po formálním oddání roku 1279) s králem Václavem v Chebu si římskoněmecký král Rudolf I. Habsburský stále udržoval vliv v Čechách.

2.1286 V Brně se konal králem Václavem svolaný „rok“
V Brně se konal králem Václavem svolaný „rok“, při němž přijal mladý panovník sliby poslušnosti Moravanů.

1287 Nejstarší zápis zemských desek
Nejstarší zápis zemských desek (písemné zachycení průběhu soudu od jeho začátku „půhonem“ až po jeho ukončení).

1288 Záviš z Falkenštejna se pokusil zachránit své postavení
Záviš z Falkenštejna se pokusil zachránit své postavení sňatkem se sestrou uherského krále Ladislava IV. Alžbětou; předtím (v květnu 1285) zemřela jeho manželka, královna Kunhuta.

1288 Záviš z Falkenštejna táhl se svým vojskem do Opavy
Záviš z Falkenštejna táhl se svým vojskem do Opavy a přinutil Mikuláše Opavského, aby společně dobývali loupeživé hrady na Moravě (například Boršov, Obřany, Helfštejn).

1289 V Praze podepsána smlouva
V Praze podepsána smlouva, jež rozšiřovala přemyslovské ambice na oblast Míšně, Dolní Lužice a přilehlých krajů; transakcí měli Přemyslovci odkoupit dědická práva na toto „zboží“ a protihodnotou měl Fridrich Drážďanský dostat léno na Českomoravské vysočině (hrad Svojanov, Poličku, Vysoké Mýto aj.).

1.1289 U dvora krále Václava se objevil v doprovodu Mikuláše Opavského polský šlechtic Kazimír Bytomský
U dvora krále Václava se objevil v doprovodu Mikuláše Opavského polský šlechtic Kazimír Bytomský s nabídkou polské koruny; počátek velmocenské politiky Václava vůči Polsku. V letech 1289-1292 získal Václav II. Kladsko, Bytomsko, Opolí, Těšínsko a Krakovsko.

4.3.1289 Rudolf Habsburský potvrdil králi Václavu II. hodnost kurfiřta a titul říšského arcičíšníka.
Rudolf Habsburský potvrdil králi Václavu II. hodnost kurfiřta a titul říšského arcičíšníka.

1289-1290 „Občanská válka“ Přemyslovců s Vítkovci
„Občanská válka“ Přemyslovců s Vítkovci; sebevědomí Vítkovci nabídli českou korunu knížeti Jindřichu IV. Vratislavskému. Král Václav tvrdě zasáhl: jeho vojsko (s pomocí Rudolfa) postupovalo od jednoho hradu Vítkovců k druhému a vodilo s sebou spoutaného Záviše s hrozbou jeho popravy. Posádka hradu Hluboká kapitulaci odmítla, a proto došlo 24. srpna 1290 k Závišově popravě.

22.7.1290 Král Václav II. si dal udělit lénem knížectví vratislavské.
Král Václav II. si dal udělit lénem knížectví vratislavské.

1290 Doložen nejstarší urbář v Čechách (na panství pražského biskupství).
Doložen nejstarší urbář v Čechách (na panství pražského biskupství).

1291 získal Václav II. příslib znovupřipojení Chebska k Českému království
Za podporu Adolfa Nassavského v bojích o uvolněný trůn římskoněmeckého krále (po smrti Rudolfa I. Habsburského 15. července 1291) proti svému švagrovi Albrechtu I. Rakouskému získal Václav II. příslib znovupřipojení Chebska k Českému království; Václav usiloval i o vrácení Rakous, Štýrska a Korutanska, ale neúspěšně.

1292 Král Václav II. založil zbraslavský klášter
„Král Václav II. založil zbraslavský klášter (blízko Prahy); prvním opatem se stal Konrád Zbraslavský. Ve zdejším skriptoriu cisterciáckých mnichů vznikla z pera mnicha Oty a jeho pokračovatele opata Petra Žitavského známá Zbraslavská kronika. Václav zde zřídil novou královskou hrobku (byl zde později pochován stejně jako Václav III. a Eliška Přemyslovna).
Václav získal jako říšskou zástavu na Slezsku Plisensko, poté i knížectví ratibořské.

5.1292 Volba nového římskoněmeckého krále na sněmu ve Frankfurtu
Volba nového římskoněmeckého krále na sněmu ve Frankfurtu; Václav II. odevzdal svůj kurfiřtský hlas (prostřednictvím vyšehradského probošta Jana) Adolfu Nassavskému (k velkému rozčarování Albrechta I. Rakouského).

8.1292 První válečná výprava Václava II. do Sandoměřska a Kujavska
První válečná výprava Václava II. do Sandoměřska a Kujavska (v Polsku) proti vévodovi Vladislavu Lokýtkovi (ohrožoval Václavovo panství krakovské); tažení vedlo k úspěšnému a rychlému konci, v září Lokýtek kapituloval a odevzdal Sandoměřsko českému králi. Václav začal usilovat o polskou korunu.

1293 Václav II. zakoupil Pirnu
Václav II. zakoupil Pirnu

2.6.1297 Velkolepá korunovace Václava II. v Praze
„Velkolepá korunovace Václava II. v Praze za českého krále mohučským arcibiskupem Gerhardem; souhlas papežské kurie v Římě získal nový Václavův rádce a kancléř, basilejský biskup (později mohučský arcibiskup) Petr z Aspeltu (během roku 1296 zemřeli tři Václavovi skvělí diplomaté – biskup Tobiáš, vyšehradský probošt Jan a Bernard z Kamenice). Do čtrnácti dnů po korunovaci zemřela náhle královna Guta. Na korunovaci přítomní čtyři kurfiřtové (mohučský, saský, braniborský a český) vyzvali vévodu Albrechta, aby svrhl římskoněmeckého krále Adolfa Nassavského (narůstala nespokojenost s jeho vládou). Albrecht slíbil Václavovi za vojenskou pomoc dát v zástavu Chebsko a některá území v Míšeňsku.
podzim
Král Václav II. se stal říšským vikářem v Míšeňsku.

2.7.1298 Bitva u Göllheimu
Bitva u Göllheimu mezi římskoněmeckým králem Adolfem Nassavským a Albrechtem I. Rakouským (skončila porážkou Adolfa a jeho smrtí). České oddíly tentokrát již bojovaly na straně Albrechta (Habsburského); ten byl vyzdvižen na trůn římskoněmecký.

Napsat komentář

Required fields are marked *.


+ 4 = 10