Antonín Dvořák pocházel z rodu sedláků a malých živnostníků, kteří žili kolem Nelahozevsi nad Vltavou.Jeho otec byl řezník, který chtěl mít z Antonína svého nástupce. V roce 1857 odešel ve svých 16 letech do Prahy na varhanickou školu. V letech 1861 – 1871 působil v orchestru Prozatimního divadla a v letech 1874 – 1877 byl varhaníkem u sv. Vojtěcha v Praze. První úspěch zažil Antoní Dvořák až ve svých 32 letech při provedení kantáty Hymnus pražským spolkem Hlahol. V období let 1884 – 1896 podnikl devět uměleckých cest do Velké Británie. V letech 1892 – 1895 byl ředitelem Národní konzervatoře v New Yorku a od roku 1891 působil jako profesor skladby na pražské konzervatoři, kde vyučoval řadu žáků (Suk, Novák, Nedbal) .

Velkou část roku žil na venkově v Vysoké Příbrami. Dvořák začíná čerpat inspiraci z lidových vzorů a po Moravských dvojzpěvech vydává ještě Slovanské tance, které mu přinesli světové uznání. Ve skladbě vyšel z romantismu a dospěl k samostatnému hudebnímu výrazu. Těžiště jeho tvorby je v symfonických dílech. Stejně jako skladatel byl Dvořák oceněn jako dirigent, byl nazýván ,, virtuos na orchestr “. Antoní Dvořák je naším nejznámějším a ve světě nejhranějším umělcem. Náš nejslavnější hudební skladatel všech dob zemřel dne 1. května 1904 v Praze.

Některá díla Antonína Dvořáka:
Alfred – opera (1870)
Král a uhlíř – opera (1871)
Šelma sedlák – opera (1877)
Jakobín – opera (1888)
Čert a Káča – opera (1899)
Rusalka – opera (1900)
Symfonie č. 9, e moll, ,,Novosvěstká“ či ,, Z Nového světa “(1893)
Svatební košile (1884)
Svatá Ludmila (1886)
Requiem (1890)
Koncert A dur pro violoncello a klavír (1865)
Houslový koncert a moll (1879)
Slovanské tance (1878)
Česká suita (1879)
Smyčcový kvintet G dur (1875)