Anežka se narodila roku 1207 (snad také roku 1205 nebo roku 1211) jako dcera českého krále Přemysla Otakara Osobnosti – Anežka ČeskáI. Důležité je, že se narodila někdy mezi rokem 1204, kdy papež Inocenc III. kanonizací opata Prokopa uznal kulturní svébytnost Čech, a rokem 1212, kdy Fridrich II. zpečetil zlatou sicilskou bulou listinu, která přemyslovskému rodu trvale propůjčila důstojenství králů.

Anežka byla už jako malé děvčátko z politických důvodů zasnoubena. Jednou s Boleslavem Slezským, jednou se synem štaufského císaře Bedřicha II. Svazky byly však z politických důvodů zrušeny. Anežka, která se oddávala křesťanskému a asketickému životu byla proto velmi šťastná. Jejími vzory byly František z Assisi a jeho společnice Klára z Assisi, se kterou udržovala Anežka písemně vřelé přátelské vztahy. Když měla být Anežka znovu obětována politice a měla se provdat za Bedřicha II. nebo za anglického Jindřicha II., určila si svůj osud sama.

Zájem Anežky již dlouho před vlastním vstupem do kláštera získaly františkánské ideály. Její zájem o chudé a nemocné v Praze i vlastní její život na dvoře jsou toho neklamným znamením. Je proto zcela přirozené, že pro Osobnosti – Anežka Českásvůj vlastní řeholní život zvolila roucho Klářino. S velkorysostí a rozhodnutí vskutku královskou zahájila Anežka stavební práce na vltavském břehu proti sídelnímu paláci na Hradčanech. Podpořena řadou členů královské rodiny vybudovala tři chrámy, s nimiž byly spojený mužský františkánský klášter, klášter klarisek a rozsáhlý špitál. Komplex těchto staveb vytvořil prvou gotickou dominantu Prahy, která soupeřila s protilehlými Hradčanami. Nový klášter byl vybudován v novém slohu a ozdoben jako budoucí sídlo vladařovy sestry. Dne 11. června 1234 vstoupila třiadvacetiletá Anežka spolu s dalšími sedmi dívkami ze šlechtických rodin do kláštera Na Františku, a to za účasti královského páru, sedmi biskupů a plejády české aristokracie. Anežka pokračovala dále v budování klášterního areálu Na Františku. Zárověň opakovaně urovnávala spory mezi králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. a českou šlechtou.

Umírá pro zem v nejtěžší době, v pondělí 2. března 1282. Po několik dní přicházeli k jejímu vystavenému tělu nesčetné zástupy lidí, kteří ji již za života pokládali za svatou. Po její smrti došlo kolem ní k mnoha zázrakům, které však tenkrát nenapomohly k jejímu svatořečení. V České republice je slaven svátek sv. Anežky 13. listopadu v souvislosti s jejím svatořečením (12. 11. ) a tím vyvolanými politickými změnami. Až do kanonizace byl patrně jediným farním kostelem na celém světě, zasvěcený bl. Anežce, chrám v České Velenici. Dokud nebyla svatořečena, bylo k zasvěcení třeba povolení Svatého Stolce. Dispens si vyžádal českobudějovický biskup Šimon Bárta.