Petr Aksamit pocházel z jihočeské zemanské rodiny a patřil k těm bývalým husitským bojovníkům, kteří se po Lipanech nechali najímat do cizích služeb. Od roku 1440 je doložen jeho pobyt v Uhrách. Zpočátku byl kapitánem ve vojsku Jana Jiskry, kterého získala Alžběta Lucemburská, aby hájil nástupnická práva jejího syna Ladislava Pohrobka v Uhrách, a počátkem 50. let se stal hejtmanem hradu Plaveč. Už v té době se jeho žoldnéři, kteří v mnohém zůstali věrni husitským myšlenkám a rovnostářským principům života na Táboře, formovali v „bratrstva”. Ta někdy neměla daleko k loupeživým rotám a společně s poddanými z okolních vesnic přepadala kupecké karavany na cestě vedoucí do Polska.

Velký rozmach bratřického hnutí nastal po roce 1453, kdy se vlády v Uhrách ujal Ladislav Pohrobek a zbavil Jiskru všeho majetku. Bratříci si budovali pevnosti a polní tábory, jejich řady se rozrůstaly o další příchozí nejen ze zahraničí, ale i o domácí obyvatelstvo z nižších společenských vrstev (proti původním 5000 Jiskrových žoldnéřů odhaduje se počet bratříků na 15-20 000 v 36 polních táborech). Živelné hnutí brzy ovládlo Slovensko a nabylo protifeudálního charakteru, bratříci útočili proti vrchnostenským sídlům, klášterům i bohatému měšťanstvu a pravděpodobně přijímali pod obojí způsobou. Za svého vrchního velitele uznávali právě Petra Aksamita, který operoval hlavně na východním Slovensku, v Šariši, Abově, Zemplíně a na Spiši. Král Ladislav se pokusil hnutí zlikvidovat nejprve vojensky a poté vyjednáváním s Aksamitem, ale neuspěl. Teprve po jeho smrti porazil nový uherský král Matyáš Korvín bratříky na hlavu 21. 5. 1458 v krvavé bitvě u Blatného potoka (Sárospatak). Mezi padlými byl i hejtman Petr Aksamit.