Historie, osobnosti, Starověk, Středověk, Novověk

E-dejiny.cz

Svatý Vojtěch

| 1 Comment


* 956?
X 997
biskup

Svatý Vojtěch- druhá nejvýznamnější postava období přelomu českého raného a vrcholného středověku

Vojtěchovo mládí a vzdělání

Svatý Vojtěch

Svatý Vojtěch

Svatý Vojtěch se narodil nejspíše v roce 956 knížeti Slavníkovi a jeho choti Střezislavě na hradišti Libice. Brzy po narození však dítě silně onemocnělo, a to tak vážně, že se mnozí obávali jeho smrti. Nakonec se uzdravilo a již tato událost se stala pozdějším hagiografickým námětem. Více o tom hovoří legenda o životě Sv. Vojtěcha, tzv. „Legenda nascitur purpureus flos“ od Bruna z QUERFURTU.

„Když pak bylo děťátko odkojeno, dostalo velikou horečku, takže se rodiče hrozili, že se blíží jeho smrt a všichni, kdo viděli jasnou tvář dítěte, byli pohnuti k slzám.“

„Po těchto slovech jej položili na oltář Panny Marie, a okamžitě polevila bolest, nemluvňátko přišlo úplně k sobě a úplně se uzdravilo.“ Vojtěch byl pokřtěn biskupem Adalbertem, který jej později i biřmoval. V roce 972 byl vypraven na studium do Magdeburgu na proslulou dómskou školu, kde strávil 9 let. Legendy vypráví, že zde došel k sedmi chlebům moudrosti, což pravděpodobně může znamenat to, že získal řadu dovedností a vědomostí nutných k provozování kněžského povolání. Po smrti svého otce Slavníka se Vojtěch vrací domů, načež odchází do Prahy, kde se začíná věnovat svému kněžskému povolání v biskupském kostele.

Počátky náboženské a misijní činnosti
V roce 982 umírá první pražský biskup Dětmar a již za šest neděl je jmenován biskup nový a není jím nikdo jiný než Vojtěch Slavníkovec. Ke jmenování došlo knížetem Boleslavem II. na hradišti Levý Hradec, ale pravdou je, že to se souhlasem a už vůbec nadšením samotného Vojtěcha nebylo. Vojtěch byl Slavníkovec a navíc se cítil být určen pouze pro církevní dráhu. Na církevní škole v Magdeburku se seznámil s názory clunyjského hnutí a jako člověk, který s těmito názory do Čech přišel, se tu cítil být názorově osamocen. To vedlo k pozdějším sporům nejenom s Boleslavem II., ale především s domácím klérem. Clunyjské hnutí vzniklo v 10. století ve Francii klášteře v Cluny, založeno bylo opatem Odonem. Clunyjské učení spočívalo ve snaze oddělit církevní moc od světské, vymanit církev ze světské moci, kladlo důraz na přísnost a střídmost duchovního života, mravní hodnoty a bylo nábožensky ortodoxní.

Po svém zvolení musel Vojtěch žádat císaře o udělení investitury. Ota II. se však v té době nacházel na tažení v Itálii a proto se Vojtěch odebral nejprve do Langobardie, kde na císaře čekal. Pozdější prameny v souvislosti s Vojtěchovou cestou hovoří o setkání s clunyjským opatem Majolem a toulským biskupem Gerhardem v Pávii. Avšak vzhledem k tomu, že všichni tři jedinci se později stali světci, jeví se takové setkání jako příliš hagiografické a pravděpodobně k němu nedošlo. Rozhodně se však zmínění potkali o pár měsíců později na církevním sněmu ve Veroně, kde Ota II Vojtěchovi konečně udělil prsten a biskupskou berlu.

Spory v českém knížectví a Vojtěchův odchod
Mezi Vojtěchem, feudály i řadovým kněžstvem postupně narůstaly konflikty a spory ohledně pohanských přežitků, církevní rozmařilosti a formální víře mnohých kněží. To v roce 988 vyústilo ve Vojtěchův odchod z diecéze. Jeho kroky směřovaly do montecassinského kláštera (který byl mimo jiné vůbec prvním založeným klášterem – 529), kde se věnoval hlubokému studiu a meditacím. Prostředí kláštera v Monte Cassinu však Vojtěcha brzy přestalo duchovně uspokojovat a tak zatoužil po duchovnějším prostředí, kterým podle něj mělo být ortodoxní řecké mnišství, zapouštějící tehdy své kořeny na apeninském poloostrově. Vstoupil tedy do římského kláštera sv. Bonifáce a Alexia na římském Aventinu.

Náhlá nepřítomnost domácího biskupa v Čechách byla nepříjemná, nebyl totiž kdo by světil nové kněze, což za peníze suploval řezenský biskup, ale hlavně chyběla hlava církevní organizace. Proto roku 992 Boleslav II. Vyslal do Itálie poselstvo, které mělo Vojtěcha přesvědčit k návratu do Čech.

Ten se také skutečně vrátil a přivedl s sebou italské mnichy v čele s Anastaziem, kteří roku 993 založili první mužský klášter v Čechách v Břevnově. Vojtěch v Čechách ale nepobyl dlouho, spory s domácí šlechtou, zejména s Vršovci se záhy vyhrotily a to vedlo roku 994 ve Vojtěchův opětovný odchod do italského Aventina. Podle legendy se příčinou sporu stojícího za Vojtěchovým odchodem stalo to, že jistá cizoložná žena z rodu Vršovců se před hněvem manžela uchýlila pod ochranu kostela sv. Jiří. I když měla být podle pohanského práva sťata, Vojtěch ji odmítl vydat. Ozbrojenci Vršovců však prolomili kostelní bránu, vnikli dovnitř a ženu zabili. Za toto porušení svátosti chrámu je Vojtěch nechal vyobcovat z církve.

Christianizační pouť do Pruska a Vojtěchova smrt
V Aventinu Vojtěch přečkal přepadení slavníkovského sídla v Libici. Rodové hradiště bylo bez ochrany, protože nejstarší člen rodu Soběbor byl s vojskem na tažení v Polsku. Do Čech se Vojtěch pak již nikdy nevrátil. V roce 996 se rozhodl pro misijní pouť k pohanům do Polska. Na cestě jej doprovázeli nevlastní bratr Radim a klerik Benedikt. V zimě roku 996 Vojtěchova skupina opouští Porýní a nastupuje cestu do Polska. O posledních měsících Vojtěchova života neexistují žádné zprávy, hovoří o něm již pouze legendy, jako kupříkladu zmíněná legenda od Bruna z Querfurtu. Na jaře roku 997 se celá skupina pravděpodobně plavila lodí směrem na dnešní Gdaňsk, pak dále na východ směrem k hradišti Truzo až dospěla do oblasti zvané Romovské pole, které bylo pohanské a křesťanům sem byl vstup zapovězen. Tam Vojtěcha přepadli pohanští Prusové, spoutali ho a probodali sedmi kopími. Potom mu usekli hlavu, nabodli na kůl a tancovali okolo.

Vojtěch byl v roce 999 kanonizován papežem Silvestrem II. a již kolem roku 1000 byl založen kostel sv. Vojtěcha v Cáchách i na Aventinu. V roce 1039 uspořádal český kníže Břetislav vojenské tažení do Polska, dobyl Hnězdno, ukradl odtud ostatky sv. Vojtěcha a jeho bratra Radima a nechal je pohřbít v katedrále sv. Víta. Od 11. století se po sv. Václavovi řadí Vojtěch mezi patrony české země, současně je ale i patronem Polska.

Význam osoby sv. Vojtěcha
Svatého Vojtěcha je nutno brát jako druhou nejvýznamnější postavu období přelomu českého raného a vrcholného středověku. Byl

zavraždění Vojtěcha

zavraždění Vojtěcha

to on, kdo spolu s Boleslavem II. tvořili podstatnou dvojici, která ovlivnila zrod a podobu českého státu. Tím, že působil na královských dvorech v Polsku a Uhrách je nutno jeho postavu chápat jen v intencích českého území. Nejenom že výrazně ovlivnil dění v českých zemích, ale nesl také velký podíl na christianizaci celého středoevropského prostoru. Dá se tak říci, že byl vůbec prvním „Evropanem“. Vojtěchova osobnost však ani po jeho smrti neztratila svůj politický kredit. Ostatky jeho těla se staly faktickou příčinnou (nebo přinejmenším jedním z důvodů) vojenského tažení do Polska, stal se patronem Uher i Polska. Představuje jednu z nejvýznamnějších osobností, jakou kdy české země daly světu.

Vojtěch bývá nejčastěji zobrazován jako biskup s mitrou, berlou a knihou. Navzdory svému českému původu je paradoxně nejvíce oslavován v sousedním vysoce katolickém Polsku. Zda na tom má svůj podíl postupná sekularizace českého života spojená s jistým odporem ke katolické tradici, tradujícím se minimálně od dob husitské revoluce, to je jen předmětem dohadů a diskusí. Vojtěchova popularita a osobnost však dokonce překračuje i samotný evropský kontinent. Jako patron je velice oblíbený u křesťanů v Asii, zejména na Filipínách.

 

zdroje obrázku: ado.cz, wikipedie.cz

One Comment

  1. Pingback: Přemyslovci, počátky českého státu (9. – 11. století)

Napsat komentář

Required fields are marked *.


− 5 = 3