Historie, osobnosti, Starověk, Středověk, Novověk

E-dejiny.cz

Spory o trůn mezi Boleslavem III., Jaromírem a Oldřichem

| Dva komentáře

Ne vždy jsou dobré vztahy mezi bratry. Dobrým příkladem je vztah Boleslava III. k Oldřichovi a Jaromírovi.

„Boleslav III Ryšavý- neschopný a krutý panovník, donutil své bratry Jaromíra a Oldřicha k útěku ze země.“
Asi tak nějak nás zpravuje o osobě Boleslava III. Dějepis v kostce I. pro střední školy.

Boleslav III.

Boleslav III.

Bylo by velmi jednoduché Boleslava takto charakterizovat a dále se jím už nezabývat. Skutečnost je však trochu jiná. Boleslav III. byl synem Boleslava II. zvaného Pobožný, který zřídil v Čechách roku 973 biskupství. Ačkoliv se zasloužil o tento velkolepý akt, nebyl zdaleka tak zbožný, jak o něm jeho přídomek vypovídá. Za jeho vědomí se totiž odehrálo z noci 28. na 29. září roku 995 vyvraždění mocného rodu Slavníkovců. Některé prameny hovoří o tom, že Boleslav o spiknutí nic nevěděl, ale to se zdá z mého pohledu téměř nemožné. Navíc měl spory s Vojtěchem, který později kvůli nim odešel ze země. Jeho velikosti neuměl Boleslav využít. Toho ale dosáhli Poláci a díky tomu v roce 1000 zřídili v Hnězdně arcibiskupství. V polovině 90.tých let se Čechy dostávají díky konfliktům s Ottony do krize. Přemyslovci nejsou schopni už živit svou velkodružinu a to v souvislosti se ztrátami území. Krize se tudíž jen prohlubuje. Ani zřízení mincovny na Vyšehradě a ražba denárů situaci nezachrání. O tom, že vztahy v boleslavské říši byly velice křehké svědčí i zprávy soudobých kronikářů, např.: Dětmara Marseburského, který vzkázal Boleslavovi tuto větu: „ Jestliže podlehneš ve válce, bude s tebou konec i s celým tobě náležejícím panstvím“. A když Boleslav II. zemře, převezme po něm Boleslav III. zemi v citelném úpadku. Toto období označujeme souhrnně jako první krize českého státu ( začíná smrtí Boleslava II. roku 999).


Když se v roce 999 Boleslav III. dostal k moci, hned proti němu povstali protivníci. A to v podobě nevlastních bratrů. Jak Jaromír, tak ani Oldřich se nedokázali smířit s tím, že Boleslav vládne. Uchýlili se tedy pod ochranu bavorského vévody Jindřicha, což se jim později velice vyplatilo. Kromě problémů s bratry měl Boleslav také potíže s Tedagem, což byl pražský biskup dosazený do své funkce po významném Vojtěchovi. Prameny o Tedagovi vypovídají velmi nechvalně. Popisují jej jako notorického alkoholika, který opilý sloužil i na mších. Celkem logicky zde vyvstává otázka, jak je možné, že Boleslav toleroval biskupa notorika? Odpověď není příliš složitá. Za Tedagem stál velmi vlivný míšeňský markrabě Ekkard I., který viděl v Tedagovi svou loutku, díky němuž mohl zasahovat do poměrů v Čechách. Kdykoliv tedy Boleslav Tedaga vypověděl, vrátil se s Ekkardem za pár dní zpět. Dalším problémem byl vztah s Říší a s Polskem. V Říši byl zrovna u moci Otta III., který se hnal za myšlenkou obnovení císařství. Čechy obviňoval z toho, že vyhnali Vojtěcha a tím že hanobí křesťanskou víru a nerespektují ustanovení Říše. Jak je tedy vidět, Boleslav neměl rozhodně málo starostí. Ta největší však přišla roku 1002. V tomto roce zemřel císař Otta III. a jelikož byl bezdětný, ucházel se o trůn bavorský Jindřich. Ten byl také v témže roce zvolen za císaře jako Jindřich II. Jaromír a Oldřich se tak ocitli pod ochranou samotného císaře, což znamenalo pro Boleslava katastrofu. Celou situaci zkomplikovalo navíc to, že zemřel i markrabě Ekkard a Boleslav tak přišel o mocného spojence. Rozhodl se tedy vyhledat spojence nového. Toho našel v osobě markraběte tzv. Severní marky Jindřicha Nordgavského. Jindřich si spojenectví ale brzy rozmýšlel a započal si uvědomovat potíže, které by pro něj mohly z tohoto spojení vyvstat. Rozhodl se tedy Boleslava uvěznit. Situace v Čechách se potom natolik zkomplikovala, že ani Oldřich, ani Jaromír se neujali vlády, nýbrž na scénu vstoupil polský král Boleslav Chrabrý. Ten ze své iniciativy dosadil na trůn Vladivoje, jehož přesný původ není znám. Ačkoliv se našimi dějinami pouze mihl, stačil vykonat jeden velmi důležitý čin. Jako první požádal o udělení Čech v léno od císaře. Bohužel to nebylo pro Čechy moc prospěšné. Vladivoj tak dal jasně najevo, že jsou Čechy podřízeny Německému císaři. Takže jestliže byly Čechy do té doby jakžtakž samostatné, od této chvíle přestaly být.

Vladivoj zemřel v roce 1003 a podle úmluvy s císařem po něm nastoupil na stolec Jaromír. Ten se také netěšil z dlouhé vlády, neboť byl mezitím propuštěn Boleslav ze zajetí a toužil se vrátit. Spolčil se s Boleslavem Chrabrým a společně napadli Čechy. Na bitevním poli zvítězili a Boleslav III. se za přísné kontroly Bolelsava Chrabrého vrátil na trůn. Jakmile se opět rozkoukal v domovině, začal se mstít na těch, kdo jej zradili. Jaromír tak byl nucen uprchnout do zahraničí. Patrně tvrdé zásahy Boleslava proti jeho odpůrcům zavinily to, že se proti němu zvedl veliký odpor. Boleslav Chrabrý pochopil, že je na čase se situací něco udělat, pokud si chce v Čechách udržet vliv. Zajal proto Boleslava a sám se ujal vlády v Čechách po dobu let 1003-1004.
Celou situaci z povzdálí klidně sledoval císař Jindřich II. Až když polský panovník usedl také jako vládce Čech, začal se znepokojovat. Moc Polska se rozrůstala a to nemohl dopustit. Uspořádal tedy vojenskou výpravu do Čech a Boleslava Chrabrého i se všemi polskými jednotkami ze země vyhnal. K moci se dostal opět Jaromír, který přijal Čechy od Jindřicha v léno. Ale ani tomu se nedařilo v Čechách dobře. Jakmile usedl na stolec, zvedla se proti němu v zemi silná opozice a byl svržen. Zasloužil se o to hlavně jeho bratr Oldřich roku 1012. Až právě Oldřich situaci v Čechách jakžtakž ustálil. Navázal dobré styky jak s císařem Jindřichem II., tak také s jeho následovníkem Konrádem II. Oldřich se dokonce účastní i bojů proti Maďarům po boku Konráda. Zdá se, že se Čechům konečně začalo dařit. O to více zdrcující pak byl rok 1033, kdy císařské vojsko Konráda II. vtrhlo do Čech. Oldřich byl nucen uprchnout. Konrád ponechává Moravu Oldřichovu synu Břetislavovi I. a na trůn dosazuje již známého Jaromíra. Oldřich si ale celou situaci nenechává líbit, vrací se do Čech a krutě se mstí ( Jaromíra nechává oslepit). Netěší se ze svého návratu dlouho, o rok později umírá. A tady začíná vláda knížete, který vytrhl Čechy z rukou krize. Vláda Břetislava I.

2 Comments

  1. Pingback: Čeští panovníci a prezidenti

  2. Pingback: Přemyslovci, počátky českého státu (9. – 11. století)

Napsat komentář

Required fields are marked *.


3 + 4 =