Historie, osobnosti, Starověk, Středověk, Novověk

E-dejiny.cz

Kníže sv.Václav v pojetí staletích

| 1 Comment

Svatý Václav je jedním z nejvýznamnějších českých patronů vůbec. Ne vždy tomu ale bylo tak…

Svatováclavský kult:


O tom, že svatý Václav nebyl pouze církevním patronem, ale že jeho moc přerostla až do výše národního patrona, nám svědčí mince ražené za knížete Jaromíra. Tento kníže z první poloviny XI.století nechal totiž na mince napsat Václavovo jméno, což byl veliký krok vzhledem k uctívání sv. Václava.

Svatý Václav

Svatý Václav

Dřívější knížata, která razila mince (víme, že prvním z nic byl kníže Boleslav I, jež nechal razit stříbrné denáry) na nich nechávala většinou zobrazit svou podobu, nebo kříž, či dlaň. Václav je pak v celé své postavě zobrazen na mincích ražených knížetem Oldřichem. Nutno však podotknout, že až do vlády knížete Břetislava se držel svatováclavský kult pouze v okolí Prahy a jejího biskupství.
Kult svatého Václava jako se projevil i na pečetích, respektive na pečetích knížete Vladislava II.. Přeložený latinský nápis na této pečeti zní: „ Mír svatého Václava v rukou knížete Vladislava“. Po udělení královského titulu nechává Vladislav I. nápis předělat na „ Mír krále Vladislava v rukou svatého Václava“. Tento nápis vyjadřuje, že kterýkoliv český kníže, či král, byl pouze jakýmsi dočasným správcem české země a že skutečná moc byla, je a vždy bude pouze v rukách Václavových.
To, že byl sv.Václav tak oblíbený světec, zapříčinilo hojné užívání jména Václav. Jako první použil toto jméno Boleslav II. pro jenoho ze svých synů. Popularita tohoto jména pokračovala
i v dobách, kdy Přemyslovce vystřídaly jiné dynastie. Nejvýznamnějším nostitelem tohoto jména je bezesporu syn Jana Lucemburského, Václav Lucemburský ( Karel IV.).

Období Karla IV.:
Právě za Karla IV. nastalo vyvrcholení svatováclavského kultu ve středověku. Karel se postaral o zvýšení prestiže města Boleslav, sepsal legendu o svatém Václavu nazvanou „Crescente religione christiana“ a nechal zvěčnit Václava v universitní pečeti University Karlovy. To jsou však jen malé skutky v porovnání se zhotovením korunovačních klenotů. Tzv. Svatováclavská koruna byla zhotovena v roce 1346 a měla být jakousi kopií staré přemyslovské předlohy. Pokud chtěl panovník korunu použít, musel za její „pronájem“ ( jelikož fakticky patřila pouze sv. Václavu ) zaplatit 200 hřiven stříbra. Maximální délka vypůjčení pak byla jeden den. Pro tento klenot nechal Karel IV. vybudovat jako schránku hrad Karlštejn. Tam se pak v části Velké věže nechází výjev z Václavova života.

Svou náklonost ke sv. Václavu projevil Karel IV. i tím, že po něm nechal pojmenovat dva své syny- Václava ( jež zemřel ve věku 1 roku) a Václava IV.

Doba husitská:
Nemůžeme říci, že by svatého Václava, ať už katolíci nebo husité zavrhli ( tak se stalo pouze v případě Táboritů, ale ti odmítali všechny světce). Lišili se pouze v chápání jeho svátosti. Pro katolíky byl oním mužem, jenž se postaral o šíření křesťanství v zemi a za jehož potomky se považovali. Kdežto pro Husity byl spíše vzorem panovníka, jenž žil ve smyslu pravého křesťanství, netoužil po hromadění majetku a obohacování církve. Byl prostě pouhým křesťanem, jako každý z Husitů ( navíc přijímal jak tělo, tak krev Páně).
O tom, že husité drželi Václava ve veliké úctě, svědčí i zpěv Svatováclavského chorálu v bitvě u Ústí nad Labem, v bitvě u Lipan či při volbě krále Jiřího z Poděbrad. (Za dob Jiřího z Poděbrad došlo opět k ražení mincí s Václavovou podobou.)
Období prvních Habsburků:
Obdobím, kdy svatováclavský kult prošel krizí, můžeme bezesporu označit období vlády prvních Habsburků. A to v souvislosti s protestantismem.
O to, aby kult zcela nezanikl se postaral řád jezuitů, a to hlavně prostřednitvím divadelních her. První hra, jež se týkala našeho světce byla uvedena 12. října roku 1576 a nesla název „Svatý Václav“. Autorem hry, která sklidila obrovský úspěch byl Mikuláš Selesius. Další hrou pak byla například „ Svatý Václav, aneb křesťanské Čechy“ od Jošta Branda, rektora pražské koleje Univerzity Karlovy.

Období baroka:
Konstrastem k období úpadku pak bylo období baroka. Václav už nebyl chápán jen jako církevní světec, ale již také jako bojovný vůdce národa, který je vždy připraven bránit svou zemi před nepřáteli ( skvělým dokladem je obraz od Karla Škréty „ Svatý Václav jako ochránce Prahy proti Švédům“ ).
V tomto období následuje po otevření semináře další iniciativa ze strany jezuitů- založení nakladatleství „Dědictví svatého Václava“ roku 1670. Hlavním cílem nakladatelství se stalo skupování a následné rozdávání českých knih ( šlo o rozmach češtiny do všech vrstev společnosti ). Toto nakladatelství se pak hlavně zasloužilo a překlad Bible do češtiny.
O zanesení sv. Václava do literatury se pak postaral také Bohuslav Balbín, jenž své dílo „ Epitomae rerum bohemicarum“ ( tzv. Výtah z českých dějin) postavil právě na základě staroboleslavské vraždy. A když mělo dojít k druhé kanonizaci sv. Václava, byl Balbín požádán arcibiskupem Sobkem, aby sepsal spis o životě sv. Václava.
Pokud bychom měli zmínit památky, jež nám baroko zachovalo, tak by na prvním místě stála jistě jezdecká socha sv. Václava od Jana Jiřího Bendla umístěna na Koňském trhu ( Václavském náměstí). Ta byla později přesunuta na Vyšehrad, kde do dneška stojí její kopie. Nelze opomenout ani již dříve zmiňovaného Karla Škrétu, který přispěl výzdobou 32 lunetových obrazů do kláštera bosých augustiniánů na Novém Městě pražském.
Zajímavostí také je, že v roce 1670 bylo na Svaté cestě ( z Boleslavi do Prahy) zbudováno 44 barokních kapliček zasvěcených sv. Václavovi a Panně Marii.
O tom, že baroko bylo „obdobím svatého Václava“ ( spolu s Janem Nepomuckým, kterého baroko zrodilo) nelze pochybovat. Vždyť v Čechách žil „ svatováclavský národ či lid“, čeština byla „svatováclavský jazyk“ a nad Prahou čněl „hrad svatého Václava“.

Období národního obrození:
Nejen baroko, ale také období národního obrození se významně zapsalo do historie uctívání svatého Václava. Jak víme, v tomto období šlo především o posílení národního sebevědomí. A nejlépe toho dosáhnout tak, že se národu připomene jeho historie se všemi významnými osobnostmi. Toho chtěl také dosáhnout pomocí rozborů legend ludmilských, václavských a cyrilometodějských Josef Dobrovský. Ten pak své poznatky shrnul v díle „ Kritické pokusy

očistit starší české dějiny od pozdějších výmyslů“. Při sepisování tohoto díla se snažil čerpat z nejstarších legend (jejž vystavil kritickému rozboru).
V tomto období se také rodí pověst o blanických rytířích. Touto pověstí se nechává inspirovat Václav Kliment Klicpera a sepisuje divadelní hru „Blaník“.
Nutno zmínit také Františka Palackého, jenž ve svém díle „Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě“ také nezapomíná zmínit svatého Václava.

Období moderních dějin:
V období moderních dějin se lid ke svatému Václavu obracel zejména v¨období I. a II. světové války, a to především s prosbou na ochranu vojáků operujícíh na frontách.
Velice důležitým datem je rok 1929. Tento rok se konala jubilejní slavnost na počest smrti svatého Václava ( je zde vidět starší pojetí Vaclavovi smrti ztotožněním s rokem 929 ). Oslavy započaly vlastně již dne 20. září, kdy byly vyzvednuty korunovační klenoty, ukryté pod sedmi zámky v komoře nad svatováclavskou kaplí chrámu sv. Víta ( při jejich vyzvednutí došlo zároveň k jejich prozkoumání). Ty pak byly od 22. září do 6. října 1929 vystaveny v hlavní lodi svatovítského chrámu. Klenoty si přišlo prohlédnout přes 150 tisíc návštěvníků. Oslavy pak vyvrcholily 28. září, kdy byl opět otevřen chrám sv. Víta. Den poté, 29. září byly slavnostně převezeny ostatky sv. Václava z vyšehradského kostela sv. Petra a Pavla na Hradčany. V průvodu byla nesena prosklená schránka s korunovanou lebkou sv. Václava.
Zajímavostí je, že k tomuto výročí měl být uveden do kin film o životě svatého Václava.
Snímek měl být doposud nejdražším filmem v československé kinematografii- náklady spojené s natáčením se měly vyšplhat až na

sv. Václav na koni

sv. Václav na koni

jeden milion korun. Natáčení bohužel nebylo jen nákladné na finance, ale také nákladné časově. V důsledku toho nedošlo k premiéře v roce 929, ale až v dubnu roku 1930. Další pohromou bylo, že za ten rok se na filmová plátna dostavil již film mluvený, kdežto Svatý Václav byl ještě filmem němým, s titulky. Takže premiéra doprovázená orchestrem nesklidila očekávaný úspěch. Film byl dokonce tak špatný, že jej promítala pouze vesnická kina, až nakonec zcela zmizel z plátna.
Nelze opomenout ani významné dílo vydané k výročí od Josefa Pekaře „O smyslu českých dějin“.
Za období protektorátu byl k lítosti českého národa svatováclavský význam znehodnocen. Postaral se o to K.H. Frank svým výnosem o udílení svatováclavského řádu kolaborantům. Šokujícím je, že mělo dojít k opětovnému natočení filmu o sv. Václavovi, ale v nacistickém pojetí dějin. Režie se ujal František Čáp a titulní role byla obsazena K. Hogerem. Naštěstí se film nikdy nedotočil ( Češi úmyslně protahovali natáčení, aby nemohl být nikdy promítnut a aby nebyla znehodnocena památka jejich světce ).
Po II. světové vápce následovala vlna komunismu. Vlna, jež nemilosrdně ničila všechen náboženský život a spolu s ním i svatováclavský kult.
Co se týče dnešní doby, zůstala nám vzpomínka na svatého Václava již jen v podobě každoročních svatováclavských poutí. Ty se konají pravidelně 28. záři v obou staroboleslavských chrámech ( basilika sv. Václava a kostel Nanebevzetí Panny Marie). Hlavní událostí je pak poutní bohoslužba na Mariánské náměstí, které předsedá pražský arcibiskup.

 

 

zdroje obrázku: centrumbarrandov.cz, fototuristika.cz

One Comment

  1. Pingback: Přemyslovci, počátky českého státu (9. – 11. století)

Napsat komentář

Required fields are marked *.


6 − 1 =