Historie, osobnosti, Starověk, Středověk, Novověk

E-dejiny.cz

Husitská revoluce

| 1 Comment

Vozová hradba

Vozová hradba

Husitské hnutí
Z českého pohledu je husitské období jedno z nejvýznamnějších v našich dějinách. Z pohledu celoevropského husitství předcházelo procesu reformace a vzniku protestantismu. Husitskému hnutí byly a stále jsou přikládány i různé nenáboženské významy. V různých dobách se zdůrazňovaly sociální a národnostní aspekty hnutí. Z faktického hlediska se jednalo především o hnutí náboženské. Bezprostředním impulzem k vypuknutí tzv. husitské revoluce bylo upálení duchovního otce husitů, kazatele Jana Husa. Situace v Čechách a celé katolické Evropě již však byla delší dobu neudržitelná.

Mistr Jan Hus
Pro pochopení husitství a Husova díla je nezbytné pochopit situaci v Čechách na počátku 15. století. Pražští učenci byli pod vlivem myšlenek anglického teologa Johna Wycliffa (česky Jan Viklef). Ten tvrdil, že církev by se měla zříct světských statků. Katolická církev v té době oplývala ohromným bohatstvím a klér často vedl okázalý život. Do kontrastu s tím Viklef stavěl apoštolský (asketický) způsob života. Podle něj se měli kněží snažit apoštolskému ideálu přiblížit. Viklef také odmítal zastoupení Krista na Zemi papežem. Hus byl seznámen s těmito myšlenkami prostřednictvím Jeronýma Pražského, který přivezl do Prahy Viklefovi spisy ze svých studií v Oxfordu. Česko-anglické kontakty se v té době čile rozvíjely díky sňatku Anny Lucemburské, dcery Karla IV. a sestry českého krále Václava IV., s anglickým králem Richardem II.
Husova kázání v duchu návratu k ideálu chudé církve padala na úrodnou půdu. Kromě prostého lidu si Hus získal také sympatie krále

Upálení Jana Husa

Upálení Jana Husa

Václava IV., syna Karla IV. Václav IV. zdaleka nedosahoval vladařských schopností svého otce a jeho vládu provázela nestabilita a neustálé konflikty s mocnou šlechtou. Hus kritizoval tehdy rozšířenou praxi prodávání odpustků za hříchy a papežské schizma. V té době se církev pokusila dvojpapežství vyřešit odvoláním obou papežů a zvolením papeže nového. Původní dva papežové se úřadu odmítli vzdát, stejně tak nově zvolený papež Jan XXIII. a v církvi tak vzniklo dokonce trojpapežství. Hus nabízel východisko tvrzením, že církev papeže vůbec nepotřebuje. Jedinou autoritou měl být podle Husa Kristus a papeže měl dokonce označit za antikrista (stejně jako Viklef). Venkovské obyvatelstvo si Hus získal myšlenkou, že pokud vrchnost žije v hříchu, nemusí ji poddaní poslouchat.


Concilium Constantiense
Kostnický koncil byl svolán v roce 1414 bratrem Václava IV., druhým synem krále Karla a římským králem Zikmundem. Původním posláním koncilu bylo vyřešit papežské schizma. Dalšími úkoly koncilu bylo reagovat na naléhavé volání po reformách a také vypořádat se s kacířstvím. Proto byl do Kostnice pozván i Hus, jeho učení bylo na církevním shromáždění označeno za herezi. Hus nejenže odmítal své učení odvolat, ale vůbec církevní soud neuznával s tím, že jej může soudit pouze Kristus. Podle pravidla, že církev nesmí vynášet hrdelní soudy nad lidmi, byl Jan Hus jako kacíř vydán světské moci. Hus byl jako heretik upálen na hranici za hradbami města Kostnice 6. června 1415. Rok po něm potkal stejný osud na stejném místě Jeronýma Pražského, který Husa s učením Jana Viklefa kdysi seznámil.
Pokud mělo upálení Jana Husa od jeho učení odradit, měl tento čin v Čechách naprosto opačný dopad. Široké vrstvy obyvatelstva nyní vzhlížely k Husovi jako mučedníkovi, a sjednotili se pod symbolem kalicha. Kalich měl symbolizovat požadavek na přijímání pod obojí způsobou. V té době se při přijímání eucharistie podávala věřícím pouze hostie (tělo Kristovo), Kristova krev byla určena pouze pro duchovenstvo. Hus sám na přijímání pod obojí pravděpodobně netrval. S tímto požadavkem souhlasil po svém uvěznění v Kostnici, aby si udržel loajalitu svých přívrženců v Čechách.

Husitské války
V Čechách mezitím situace nabírala dramatický vývoj. Do čela pražských kališníků se postavil radikálně smýšlející kazatel Jan Želivský. Ten kázal v češtině a lidu přednášel o společnosti, kde jsou si všichni rovni. Katolíci z obav ze zradikalizované pražské chudiny naléhali na zesláblého krále Václava IV., aby jednal. Král Václav dosadil na novoměstskou radnici nové konšelé. Ti po jednom z nepokojů po Želivského kázání dali pozatýkat skupinu novoměstských husitů. Po Želivského mši v kostele Panny Marie Sněžné 30. července 1419 se vyzbrojený dav pod Želivského vedením vydal své souvěrce z radnice vysvobodit. Dav vtrhl na novoměstskou radnici a vyházel konšelé z oken na kopí v rukou rozhořčeného lidu. Tato událost, která vstoupila do našich národních dějin jako první pražská defenestrace, odstartovala dlouholeté husitské války.

Když se král Václav o násilnostech na novoměstské radnici dozvěděl, ranila jej podle všeho mrtvice. Na její následky krátce po té zemřel a králem se měl stát jeho bratr Zikmund. Nový český král odmítl část požadavků, které pro jeho přijetí na trůn zformulovala husitská část české šlechty. Místo do husitské Prahy se Zikmund přesunul do Slezska, které zůstalo katolické. Ze slezské Vratislavi začal Zikmund plánovat proti husity ovládané Praze křížovou výpravu. V té samé době v Praze probíhal první ze série sporů mezi radikálními a umírněnými Husity. Velká část radikálů město opouští a odchází na venkov. V roce 1420 zakládají radikálové v jižních Čechách město Tábor. Taborité údajně neuznávali platné zákony a jali se žít podle desatera. Nastolili v Táboře rovnostářskou společnost. Oslovovali se jako bratři a sestry a každý kdo do Tábora přišel prý odevzdal svůj majetek do společných kádí. Z těch se měl financovat chod komunity, kterou řídili chiliastičtí kazatelé. Za vojenské záležitosti byli zodpovědní čtyři hejtmani. Jedním z nich byl i Jan Žižka z Trocnova.

V roce 1420 vyhlásil papež Martin V. na Zikmundovu žádost první křížovou výpravu proti husitům. Na Zikmundovu stranu se postavila katolická šlechta z celého českého království. S křižáckým vojskem čítajícím až 30 tisíc mužů oblehl Zikmund Prahu. V ohrožení se po ročních dohadech shodli radikálové s umírněnými kališníky na jednotném programu. Tak vznikly čtyři artikuly pražské. Husité v nich požadovali přijímaní pod obojí, svobodu vyznání, chudou církev a trestání hříšníků bez ohledu na majetek. Na pomoc obležené Praze přispěchal Žižka s Táborskými a rozhodující střet se odehrál na vrchu Vítkov. Zde se poprvé projevil Žižka jako velký vojevůdce a křižácká vojska zde byla v červenci roku 1420 odražena. Po tomto husitském vítězství křižáci od Prahy odtáhli a kališníci pod Janem Žižkou ovládli prakticky celé Čechy. Dalším neúspěchem krále Zikmunda bylo jeho odmítnutí českými pány na sněmu v Čáslavi v červnu 1421.

Porážka první křížové výpravy umožnila konsolidaci husitského hnutí v Čechách. Z Tábora byli vypuzeni nejradikálnější skupiny, které připravovali táborské na blížící se konec světa. Prahu mezitím úplně ovládl Jan Želivský, který získal v hlavním městě neomezenou moc. To už byly v plném proudu přípravy na druhou křížovou výpravu proti husitům. Do kruciáty se spojili mnozí okolní panovníci a na Čechy se valil úder z více směrů. Zneuznaný český král a zároveň panovník Uher Zikmund útočil z východu přes Moravu a ze západu zaútočili křižáci z Německa. Němečtí křižáci po několika menších úspěších oblehli 10. září 1421 Žatec. Žatečtí se však bránili statečně a odrazili hned několik útoků křižáků. K městu se mezitím blížily spojené síly pražských a táborských kališníků pod vedením Žižky. Když se o blížících husitech doslechli demoralizovaní křižáci, dali se na útěk. Zikmundovi dlouhé přípravy na tažení z východního směru daly Žižkovi dostatek času k přesunu. Zikmund ovládl Moravu a nakonec se střetl s Žižkou v bitvě u Kutné Hory v prosinci 1421. Zde se poprvé v plné síle projevila revoluční novinka tehdejšího válečnictví – vozová hradba. I díky ní se podařilo Žižkovi opět zvítězit. Křižácká vojska byla opět rozehnána a ostudná porážka odradila katolíky od intervencí do Čech na dlouhou dobu.

Úspěchy na bitevním poli nevnesli do řad husitů jednotu, spíš naopak. Žižka po vleklých sporech v roce 1423 odchází z Tábora. Ve východních Čechách kolem sebe formuje skupinu východočeských husitů, takzvaných orebitů. Proti orebitům se tehdy poprvé spojili umírnění husité s katolíky. V té době již slepý Žižka roku 1424 koalici poráží a vydává se na tažení na katolíky ovládanou Moravu.

Moravské tažení se slepému Žižkovi stává osudné. Při obléhání Přibyslavi Jan Žižka umírá na neléčené zranění z některé z předchozích bitev. Husité, kteří zůstali Žižkovi věrní i po jeho smrti se nazývali sirotci. Po smrti Jana Žižky se spory mezi jednotlivými husitskými skupinami prohlubují a země se propadá do chaosu. Husitské bojové svazy se ještě dokázaly spojit v bitvě u Ústí nad Labem proti německým žoldnéřům. Protistrana zde naposledy napadla vozovou hradbu čelním útokem těžkou jízdou. Po husitském vítězství roku 1426 bylo město vypleněno.

Husité proti německým křižákům

Husité proti německým křižákům

Mezi lety 1427 až 1431 se podařilo nastolit křehkou stabilitu. Z vyčerpaných Čech se konaly takzvané spanilé jízdy do okolních zemí. O správu nad zemí se dělila vojenská složka hnutí řízena hejtmany se složkou duchovní. Teokracii řídili husitští kazatelé v čele s Prokopem Holým. V této době se odehrála další, již třetí, křížová výprava do Čech. Papež Martin V. ji vyhlásil v červnu 1427. Ze západu se křižácké vojsko jalo obléhat město Stříbro. Městu se vydaly na pomoc bojové svazy husitů a křižáci a před nimi ustoupili k Tachovu. U Tachova zavládl mezi křižáky chaos, v jejich ležení prý vypukl požár a většina demoralizovaných křižáků se stáhla zpět za hranice. Zbytek se stáhl do tachovského hradu. Tachovský hrad padl do husitských rukou po tvrdých bojích 14. srpna 1427. O čtyři roky později papež Martin V. vyhlásil poslední, čtvrtou křížovou výpravu do husitských Čech. Jediným skutečným střetem této výpravy byla legendami opředená bitva u Domažlic. O ní se traduje, že husité zahnali křižáky na útěk hromadným zpěvem chorálu „Ktož sú boží bojovníci“. Další katolické fiasko ze srpna 1431 donutilo církev a Říši uznat, že s husity je nutno jednat.

Nový papež Evžen IV. svolal koncil do švýcarské Basileje. Hlavní úlohou sedmnáctého koncilu mělo být sjednocení s pravoslavím a dalšími východními křesťany. Kromě toho se na koncilu jednalo také o osudu husitských Čech. Do Basileje byli pozváni i zástupci husitů. Ke shodě sice nedošlo, ale obě strany se alespoň dohodly na dalších jednáních. Katolická strana na čtyři artikuly pražské sice nepřistoupila, ale povšimla si vážného rozkolu v husitském hnutí. Mezi lety 1431-1434 již byly Čechy vleklými válkami úplně vyčerpané a radikálně laděná polní vojska se už neuživila ani lupem ze spanilých jízd do okolních zemí. Proti radikálům se začala stavět nejenom umírněně laděná česká šlechta, ale také sedláci obdělávající vyčerpanou půdu. Radikálové složení zejména ze sirotků a táborských pod vedením Prokopa Holého oblehli v roce 1433 katolickou Plzeň. Unavená polní vojska nebyla schopna město dobýt a to ani na jaře následujícího roku. Katolíci rozkolu mezi husity využili a spojili se s umírněnou husitskou šlechtou. Tím vznikla takzvaná panská jednota. Tato koalice začátkem května 1434 ovládla Prahu, odkud uprchli radikálové a posílili polní vojska, která mezitím ustoupila od neúspěšného obléhání Plzně. Obě znesvářené strany se nakonec střetly v památné bitvě u Lipan 30. května 1434. Přesný průběh veledůležité bitvy se dodnes nepodařilo historikům zrekonstruovat. Výsledek bitvy je však jasný – panská jdnota radikály u Lipan porazila. V bitvě padl Prokop Holý, vůdčí postava husitského hnutí. Jeho smrtí a porážkou radikálů se otevřela cesta k jednání mezi husity a katolíky. Bitva u Lipan znamená začátek konce husitského povstání v Čechách, které zemí zmítalo celých 15 let. Poslední bašta radikálů v Čechách, hrad Sion, padla v roce 1437.

Dozvuky husitských válek
Díky porážce radikálů se česká šlechta byla schopna domluvit s králem Zikmundem a basilejským koncilem. V roce 1436 se basilejský koncil shodl s kališníky na textu takzvaných basilejských kompaktát. Kompaktáta uznávala právo kališníků na přijímání pod obojí. Kališníci po roce 1436 svobodně přijímající pod obojí se nazývali utrakvisté (z latinského sub utraque specie=pod obojí způsobou). Utrakvisté časem opět splynuli s katolickou církví, zbylí radikálové zformovali Jednotu bratrskou. Král Zikmund byl většinou českých stavů uznán v roce 1437 za českého panovníka, krátce na to však umírá.

Husitské války znamenaly velké vzepjetí českých zemí, které se úspěšně postavily na odpor prakticky celé katolické Evropě. Požadavky zformulované Husem a předním Viklefem jsou dnes považovány za oprávněné. Na druhou stranu znamenalo husitské povstání velkou zátěž pro celé království. Země byla naprosto vyčerpaná a zpustošená. Za zmínku stojí jistě také izolace, do které se během revoluce naše země dostala. Kvůli válkám Česko propáslo nastupující renesanci v západní Evropě. Debaty o dopadu husitského hnutí na naší zemi stále nejsou uzavřené.

Zdroje:
ŠMAHEL, František: Husitská revoluce 1-4. Praha: Karolinum, 1995-1996. 4 díly
ŠMAHEL, František: Husitské Čechy: struktura, procesy, ideje. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 758 s.

 

zdroj obrázků: wikipedie.cz

One Comment

  1. Hus byl upálen 6.července 1415 ne 6.června.

Napsat komentář

Required fields are marked *.


+ 2 = 6