16.11.1947 vysvěcen na biskupa a jmenován biskupem litoměřickým
1948-49 mluvčí katolické biskupské konference při jednání s komunistickou vládou
1953 odsouzen a uvězněn na 25let těžkého žaláře
1960 při amnestii propuštěn,nesměl však vykonávat biskupský úřad
19.7.1968 rehabilitován
28.4.1969 jmenován kardinálem

Sčítání 1991 bylo integrovaným populačním, bytovým a domovním censem. Základní metodou zjišťování bylo „sebesčítání“, kdy každá osoba schopná písemného vyplnění sama vyplnila sčítací tiskopisy.

Příprava sčítání lidu 1991 byla v jeho závěrečné fázi ovlivňována rychle se měnící společensko – politickou situací po listopadu 1989. Mimo jiné došlo k poměrně velkým změnám územním (dezintegrace obcí), ke změnám v ústředních orgánech i územních orgánech státní správy. Změnilo se pracovní zákonodárství, což pro sčítání znamenalo obměnit tisíce nových sčítacích komisařů; cenový vývoj na počátku roku 1991 způsobil téměř naprostou neatraktivnost odměny za práci sčítacím komisařům a revizorům. Do určité míry se také projevil negativní postoj části obyvatelstva ke sčítání, nepříznivá reakce na otázku zjišťování náboženství a zejména pak rozporuplné požadavky (vč. interpelací poslanců a hlasů na veřejných shromážděních) na zjišťování národností. Dodatečné obsahové změny ve sčítání znamenaly také značné zásahy do již připravených projektů zpracování a sčítacích tiskopisů. Přes tyto a další problémy se podařilo sčítání 1991 ve stanovených termínech uskutečnit a jeho cíle naplnit.

Sčítání lidu 1991 bylo posledním sčítáním československým i posledním sčítáním tohoto století. Jeho význam je znásoben tím, že zachycuje historický předěl ve společensko – ekonomickém vývoji České republiky.

Zdroj: Český statistický úřad

Příprava a vlastní sčítání 1980 probíhaly rozděleně podle předem stanovených gescí Federálního a obou národních statistických úřadů. Metodiku a ústřední zpracování, stejně jako u předešlého sčítání, zabezpečoval FSÚ, průběh včetně předběžných výsledků, přípravu a kontrolu dat zanesených ve sčítacích operátech pak ČSÚ a SŠÚ, a to v úzké součinnosti. Původně mělo být sčítání provedeno opět k 1. prosinci, i přes problémy se sběrem sčítacích tiskopisů v období těsně před Vánocemi. Jelikož se mělo výsledků sčítání využít pro konference KSČ v lednu a únoru 1981, byl rozhodný okamžik posunut o měsíc dříve, a to s vědomím zvýšeného pohybu obyvatelstva mimo bydliště na svátek Dušiček, který byl následně potvrzen.

Sčítání se připravovalo a probíhalo v podmínkách již stabilizovaného federálního uspořádání státu. Jeho legislativním základem bylo proto usnesení vlády ČSSR ze dne 26. ledna 1978 č. 16, ze kterého pak vycházelo usnesení vlády ČSR ze dne 8. března 1978 č. 73 a usnesení vlády SSR ze dne 5. dubna 1978 č. 106. V návaznosti na tato usnesení pak vydaly okresní národní výbory jednotné vyhlášky k informování obyvatelstva o sčítání. Kromě výrazného vzestupu plodnosti během demografické vlny v první polovině 70. let nedošlo v intercensálním období 1970-1980 k žádným změnám v pohybu a rozmístění obyvatelstva. V domovním a bytovém fondu však nastalo zvýšení neevidovaného úbytku bytů a zesílil také trend vyčleňování neobydlených, jen k rekreaci využívaných, venkovských chalup z bytového fondu. Cílem sčítání bylo proto zpřesnění údajů o struktuře obyvatelstva, nepostižitelné vedenými bilancemi o počtech a přírůstcích domácností a jejich složení, o změnách počtu a vybavení bytů a úrovně bydlení, včetně rozsahu nekryté potřeby bytů. Zpracování údajů o plodnosti žen bylo zaměřeno na hodnocení vzestupu plodnosti a jeho deferenciaci. V rámci sčítání se opakoval soupis Cikánů. Podobně jako v minulých sčítáních se staly nové výsledky podkladem pro výpočet zpřesněných prognóz očekávaného budoucího vývoje obyvatelstva a domácností.´

V návaznosti na sčítání měl být původně založen jednotný registr bytů. Metodické a organizační problémy spolu s vysokou finanční náročností vedly k tomu, že i přes dřívější experimentální ověření možnosti registr založit a vést jej se původní představy nerealizovaly. Naproti tomu bylo v rámci sčítání připraveno založení Centrálního registru obyvatelstva (CRO) při ministerstvu vnitra, místo dřívější Ústřední evidence obyvatelstva.

Ve sčítání 1980 se snížil počet zjišťovaných ukazatelů, došlo k omezení některých třídění, zvláště o bytech, což se však neprojevilo negativně ve snížení rozsahu a kvality získaných informací. Na rozdíl od sčítání 1970 nebyly vytištěny sestavy za části obcí, ale byl rozšířen rozsah údajů za základní sídelní jednotky. Za nové prvky sčítání 1980 tak lze považovat prohloubení dat o plodnosti žen, třídění základních sídelních jednotek podle typů a velikosti, směrové zpracování dat o dojížďce do zaměstnání (dříve jen bilanční), tisk přehledných tabulek s hlavními údaji za okresy a města a výpočty nekryté potřeby bytů jednotným způsobem až do úrovně měst. Výsledky sčítání byly vydány nejen tiskem (xerografické publikace od měst až po republiky), ale také v plném rozsahu na mikrofiších. Obdobně jako po sčítání 1970 byly všechny údaje v územním členění uspořádány k umožnění přepočtů dat za obce při územních změnách.

Charakteristickým rysem sčítání 1980 byla, po rychlém zpracování výsledků na počítači, obdobně rychlá příprava analytických publikací. Ty vydaly opět podle jednotné osnovy a závazné tabulkové části krajské správy a okresní oddělení ČSÚ, resp. SŠÚ, již na podzim roku 1982, tedy necelé dva roky od sčítání. Relativně vysoké náklady těchto publikací svědčily o širokém zájmu a využití dat sčítání. Naproti tomu se nepodařilo obsahově zkoordinovat tři analytické publikace za republiky a žádná souhrnná dokumentace analýz výsledků sčítání tak neexistuje. Ještě větší nesplatitelný dluh představuje opětovné nevydání pramenného díla s odpovídající dokumentací přípravy, průběhu a zpracování výsledků sčítání. I když všechny podklady jsou uchovány v archivu sčítání, jsou prakticky nepřístupné.

Při sčítání bylo, po obsahové, metodické a organizační stránce, a také průběhem a rychlostí zpracování, dosaženo v té době maxima. Zvláště analytická stránka sčítání se dostala na vysokou úroveň. Rovněž se podařilo efektivně využít většiny dřívějších pozitivních zkušeností z minulých sčítání a byl současně položen dobrý základ pro budoucí sčítání 1991, které se ovšem uskutečnilo již ve specifické situaci. Sčítáním 1980 končí jedna epocha československých, a tím současně českých populačních censů.

Zdroj: Český statistický úřad

Třetí poválečné sčítání se uskutečnilo v plánovaném termínu a bylo připravováno větším počtem odborníků v obsahové a metodické návaznosti na předešlé sčítání. Zpočátku probíhala příprava v unitárním Státním statistickém úřadě, později v podmínkách federalizace souběžně jednak ve Federálním a jednak v Českém a Slovenském statistickém úřadě. Metodika a celé ústřední zpracování patřilo do gesce FSÚ, organizace,

školení a zpracování předběžných výsledků včetně následného kódování pak do gesce ČSÚ a SSÚ a jejich oblastních orgánů. Pro zlepšení přípravy sčítání byla při FSÚ vytvořena Ústřední komise pro sčítání vedená generálním komisařem F. Hebstem (dřívější náměstek předsedy SÚS), a dále také krajské, okresní a městské komise. Sčítání bylo opět v plné gesci národních výborů všech stupňů.

Sčítání 1970 bylo charakterizováno a vlastně i nové následujícími skutečnostmi:

- poprvé se podařilo k propagaci sčítání připravit krátký film o modelovém průběhu sčítání v domácnostech uváděný v rámci filmového týdeníku
-poprvé se k podrobnějšímu seznámení obyvatelstva s účelem a průběhem sčítání využilo tehdy ještě přímého vysílání Československé televize v atraktivní vysílací době
-spolu se sčítáním byl náhodným výběrem 2 % sčítacích archů proveden mikrocensus s návazným zjišťováním příjmů, a v rozsahu tohoto výběru byly zpracovány přednostně i hlavní výsledky sčítání za republiky
-poprvé bylo v rámci sčítání zjišťováno Cikánské obyvatelstvo
-zpracování výsledků probíhalo na velkokapacitním sálovém počítači CDC 3300
-výsledky sčítání bylo možné při využití počítačového zpracování značně rozšířit v diferencovaném územním detailu
-z obavy nezdaru počítačové zpracování byl značně rozšířen rozsah předběžných výsledků
-poprvé byly výsledky sčítání zpracovány i za tzv. základní sídelní jednotky (ZSJ)
-po sčítání byly vydány nejen podrobné celostátní a republikové analýzy, ale také za jednotlivé kraje a okresy

Sčítání 1970 bylo připravováno na podkladě usnesení vlády ČSSR ze 14. dubna 1965 č. 157, vlastní sčítání proběhlo podle usnesení vlády ČSSR z 5. března 1970 č. 41, které se stalo základem pro usnesení vlády ČSR z 18. března č. 54 a vlády SSR z 8. dubna č. 108. V květnu 1970 pak vydal předseda FSÚ celostátní vyhlášku o sčítání, která obsahovala mj. vymezení objektů sčítání a seznamovala s povinností sdělit údaje požadované při sčítání a navazujícím mikrocensu.

Po metodické stránce se sčítání připravovalo a pak také uskutečnilo podle mezinárodních doporučeních pracovní skupiny Evropské hospodářské komise a Konference evropských statistiků a podle doporučení Stálé komise RVHP pro statistiku, jež určovalo minimální rozsah zjišťování a zpracování.

Novými zjišťovanými znaky se staly, vedle etnické skupiny Cikánů, rodné číslo, státní příslušnost (případně občanství ČSR nebo SSR), opět mateřský jazyk a dále v rámci zjišťování dojížďky do zaměstnání, škol a učení její frekvence, vzdálenost, doba a používaný dopravní prostředek. Důležité bylo zjištění o chtěném nebo nechtěném soužití censových domácností v jednom bytě a dále vybavení domácností některými předměty dlouhodobého užívání.

Zpracování výsledků na počítači (tehdy největším v ČSSR) umožnilo velmi širokou publikaci údajů, a to v rozdílných okruzích a časových termínech. Pro aktuální potřebu byly vydány tiskem předběžné výsledky, údaje výběrového zpracování a část mikrocensu o příjmech. Poté probíhalo zpracování postupně podle okresů s diferencovaným rozsahem územního detailu. Všechny xerografické publikace byly vydány v edici Československá statistika řada Sčítání lidu, pod společným názvem Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 12. 1970.

Po sčítání se podrobným zpracováním výsledků, zvláště v územním členění, vytvořily dobré podmínky pro analytické využití dat. FSÚ vydal v roce 1975 publikaci nazvanou Vývoj společnosti ČSSR v číslech (podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů 1970) v celkovém nákladu 4 000 výtisků, která obsahuje analytické studie 8 spoluautorů a též rozsáhlou tabulkovou část. Obdobné publikace vydaly i národní statistické úřady (ČSÚ: Sčítání lidu, domů a bytů 1970 – ČSR, vydáno ofsetem v nákladu 1 000 výtisků jako neprodejný tisk; SSÚ: Rozvoj společnosti v SSR, vydáno tiskem jako prodejné v nákladu 2 500 kusů). FSÚ publikoval dále téměř 20 monotematických rozborů v edici Zprávy a rozbory, následně byl vydán Statistický lexikon obcí ČSSR 1974, který obsahoval 14 údajů ze sčítání za každou obec a část obce, ale nikoli za ZSJ.

Zdroj: Český statistický úřad

Toto druhé poválečné sčítání představuje především po metodické stránce výrazný předěl v historii našich sčítání. Bylo připraveno a jeho výsledky byly zpracovány v podobě plně integrovaného censu populačního, domovního a bytového.

To umožnilo získat podrobné údaje o úrovni bydlení souborů různě definovaných, a to podle jednotlivých druhů bytů. Celé zpracování bylo poprvé provedeno za bydlící obyvatelstvo a podle v té době originální koncepce tzv. censových domácností. Právě toto zcela nové pojetí sčítání značně rozšířilo vypovídající schopnost jeho výsledků. Rovněž došlo k rozšíření obsahu sčítání a hlavně zpracování jeho výsledků. Poprvé se zjišťovaly a zpracovaly údaje o dojížďce do zaměstnání mezi okresy i do větších měst a velmi podrobně byly zpracovány údaje o censových domácnostech.

Ani tentokrát se neuskutečnilo sčítání v původním termínu (1. prosince 1960), ale k 1. březnu následujícího roku, a to z důvodu provedení územní reorganizace okresů a krajů k 1. červenci 1960.

Legislativním základem sčítání se stalo vládní usnesení z 25. května 1960 č. 459 a vyhláška vlády o provedení sčítání č. 85/1960 Sb. Sčítání proběhlo po tradiční přípravě opět metodou sebesčítání, s povinností sčítacích komisařů vyplnit sčítací tiskopisy jen na požádání v odůvodněných případech (nevidomí, negramotní).

Úkolem sčítání bylo podat komplexní obraz populace v průběhu vytváření „socialistické“ společnosti a její struktury podle věku, národnosti, vzdělání i z hlediska sociálních a ekonomických charakteristik. Poprvé tak byly získány údaje o nové sociální skupině družstevních rolníků, podrobné údaje o úrovni školního vzdělání podle věkových skupin a pohlaví apod. Tento obraz zahrnoval strukturu populace také v údajích o domácnostech a rodinách, o jejich složení, intenzitě soužití a úrovni bydlení – včetně orientačních výpočtů nedostatku bytů a širších podmínek řešení bytového problému v republikovém i územním pohledu.

Data sčítání za bydlící obyvatelstvo umožnila následně založit a vést roční bilance obyvatelstva podle řady kritérií za české země a Slovensko. Data sčítání 1961 se tak stala nezastupitelnou výchozí základnou pro hodnocení vývoje obyvatelstva v předchozím i následujícím desetiletí. Obdobně byly založeny také bilance bytového fondu.

Ve sčítání 1961 se projevily čtyři kvalitativně nové rysy zpracování. Prvním bylo převedení více než milionu sčítacích lístků vyplněných osobami sečtenými v místě jejich dočasné přítomnosti do míst (obcí, sčítacích obvodů, domů, bytů) jejich trvalého bydliště. Současně to umožnilo také doplnění a zpřesnění zápisů ve sčítacích arších za osoby v době sčítání nepřítomné. Tím se značně snížila možnost náhodného úniku dat ze sčítání. Tento organizačně náročný způsob ručního převodu sčítacích lístků formou tzv. meziokresních a mezikrajské burzy byl použit i při všech dalších sčítáních a přinesl vždy dobré výsledky. Druhým byla, na bázi spolehlivějších zápisů o bydlících osobách, vytvořená možnost zjistit skutečné rodinné vztahy a tak způsob života osob – strukturu domácností a tím také rodin při jejich způsobu a podmínkách bydlení. Na svou dobu velice progresivní koncepce cenosvých domácností vycházející z báze rodinných vztahů a podrobné zpracování dat významně rozšířilo informace o strukturách naší populace, o velikosti rodin v jejich vývojových fázích, o počtech a složení neúplných rodin se závislými dětmi, o rozsahu třígeneračního soužití aj., a to i podle sociálních skupin. Za třetí umožnilo zpracování údajů za bydlící obyvatelstvo zjišťovat a vyhodnocovat údaje o dojížďce do zaměstnání, podle krajů, okresů a měst s 20 tis. a více obyvateli, a to nejen bilančně, ale také směrově. Posledním zvýrazněným rysem sčítání 1961 bylo podrobné zpracování údajů o domech a bytech, jejich vybavení (kategorie) a velikosti, stáří a druhu domu, současně i vztahu k druhům domácností resp. počtu osob bydlících ve specifických souborech bytů. Na bázi nezpochybnitelných dat o společném rozsahu bydlení domácností a úrovně bydlení vůbec mohly být vyvráceny některé dřívější subjektivní představy. Hlavně na podkladě výsledků sčítání se pak bytová výstavba v 60. letech zvýšila ve srovnání s roky 1951-1960 na více než dvojnásobek.

Výsledky sčítání 1961 byly publikovány časově dříve a rozsahem šířeji než po sčítání 1950. Vyšly ve čtyřech svazcích edice Československá statistika, Nová řada, skupina A Pramenná díla, v roce 1965 pod společným názvem Sčítání lidu, domů a bytů v ČSSR k 1. březnu 1961.

Tím, že se data sčítání přestala již dříve utajovat, bylo umožněno značné analytické využití výsledků sčítání. V letech 1963-1965 byly postupně vydány tiskem jednotlivé krajské publikace s množstvím údajů a analýzou výsledků za celý kraj a jeho okresy. V roce 1965 vyšla tiskem celostátní publikace Vývoj společnosti ČSSR v číslech, v nákladu 5000 výtisků. Retrospektivně je možno říci, že census 1961 měl zvláště po metodické stránce světovou úroveň ve své koncepci censových domácností, zvýrazněné problematikou soužití více domácností v jednom bytě. Škoda, že v době mezinárodní izolace naší demografie a statistiky se nedala koncepce censových domácností efektivně uplatnit i v zahraničí.

Sčítání lidu, domů a bytů z roku 1961 se právem považuje za nejlépe připravené, zpracované, dokumentované a zvláště analyticky využitelné sčítání v poválečné historii Československa.

Zdroj: Český statistický úřad

První poválečné sčítání se mělo původně konat 1. prosince 1950, ale protože se považovalo za účelné spojit sčítání s dalšími soupisy (např. se soupisem ploch zemědělských kultur, který probíhal vždy na jaře), byl termín sčítání posunut na 1. března. Současně se uskutečnil také soupis zemědělských, průmyslových a živnostenských závodů, takže se pro celou společnou akci používalo názvu národní sčítání 1950. Obdobné soupisy se již nikdy neopakovaly a byly později nahrazeny odvětvovým výkaznictvím.

Obsahově, organizačně a také legislativně navázalo sčítání 1950 na poslední předválečné sčítání z roku 1930 (zákon č. 47/1927 Sb.) Bylo provedeno na podkladě usnesení vlády z 22. června 1948 a usnesení Ústřední plánovací komise, po nichž bylo přijato vládní nařízení z 18. října 1949 č. 224 Sb., o sčítání lidu v roce 1950 a soupisech s ním spojených.

Příprava a průběh sčítání lidu 1950 obnovily předválečné tradice a způsoby a vytvořily rámec pro všechna další sčítání na území republiky až do roku 1980, resp. 1991, kdy za provedení sčítání odpovídaly národní výbory. Jedinou podstatnou změnou ve srovnání se sčítáním 1930 byla nová definice národnosti (národností se rozuměla příslušnost k národu, s jehož kulturním a pracovním společenstvím je sčítaný vnitřně spjat a k němuž se hlásí). Pod tlakem poskytnout některé operativní údaje plánovacím orgánům co nejdříve bylo provedeno výběrové zpracování 4 % sčítacích archů.

Výsledky sčítání 1950 byly postupně publikovány různými způsoby jako neveřejné a s omezeným počtem výtisků. V podobě vytištěných publikací byly výsledky sčítání vydány v nákladu pouhých 200 výtisků až v letech 1957-1958, a to ve čtyřech svazcích – Československá statistika, řada A, svazky 3 a 6 resp. Nová řada, skupina A, svazky 26 a 27 pod společným názvem Sčítání lidu a soupis domů a bytů v republice Československé ke dni 1. března 1950. Pro veřejnost byla data sčítání 1950 uvolněna po odtajnění až v roce 1962.

V rámci sčítání 1950 proběhl poprvé v plném rozsahu, tj. ve všech obcích, soupis domů a bytů. Výsledky tohoto soupisu byly zpracovány jen částečně, a to pro nedostatek času, kapacit a rozpočtových finančních prostředků, i když celý operát za domy a byty byl již připraven ke zpracování. Byla velká škoda, že nemohlo dojít ke kombinačnímu třídění údajů o domech a bytech a také o úrovni bydlení a že většina výsledků byla publikována jedině po zpracování na tabelátorech, tj. pouze sumarizačním způsobem. Negativní důsledky torzovitého zpracování dat o domech a bytech byly zřejmé již po několika letech, kdy nesprávné hodnocení neúplně zpracovaných údajů vedlo až k některým naivním subjektivním představám o úrovni bydlení a možném rychlém odstranění či alespoň radikálním snížení nedostatku bytů, zvláště ve městech.

Sčítání 1950 bylo posledním naším sčítáním, jehož výsledky byly zpracovány a publikovány za tzv. přítomné obyvatelstvo (tedy podle místa přítomnosti sčítaných osob v den sčítání, nikoli podle místa jejich trvalého bydliště). Rovněž toto sčítání bylo posledním z období „budování socialismu“, při němž se zjišťovala příslušnost k církvím. Tato data byla publikována až v závěru 50. let v I. díle výsledků, a to jen v souhrnech za české země a Slovensko, nikoli v územním členění nebo v dalších strukturálních aspektech. Všechny tyto údaje zůstaly zachovány pouze v uložených rukopisných tabulkách.

V přípravě, průběhu a zpracování výsledků sčítání 1950 nebylo možné pro krátkost, ale i výměnu téměř všech vedoucích pracovníků, provést nějaké inovace. Bylo to však sčítání připravené ve složitých podmínkách velmi odpovědně a zdařile. Určitý nedostatek tohoto sčítání se projevil ve třech směrech: první byl ten, že nedošlo k vydání všech potřebných údajů. Druhý představovalo nedodržení původního třídícího plánu zpracování za domy a byty, které zůstalo torzem. Třetím nedostatkem bylo velmi omezené analytické hodnocení dat, což bylo způsobeno hlavně tehdejším utajováním dat.

Výsledky sčítání 1950 ukazují profil populace ještě málo deformované věkově, sociálně a nábožensky, přestože v ní již chybělo několik desítek tisíc politických emigrantů, rovněž zachycují všechny důsledky válečných a poválečných událostí ve změnách počtu a složení obyvatelstva, především odsun německého a výměny maďarského obyvatelstva, reemigrace a přesídlení statisíců osob, a to zvláště do pohraničí českých zemí. Současně byly získány první celostátní údaje o rozsahu a struktuře domovního a bytového fondu. Výsledky sčítání se staly základem a východiskem všech srovnání, která se dají vždy po deseti letech provádět.

Zdroj: Český statistický úřad

Karel Čapek chodil od roku 1895 do roku 1901 do obecné školy v Úpici. Následně pokračoval na gymnáziu v Hrdci králové (od rku 1901). Odtud byl vyloučen za účast v tajném debatním spolku, a tak v roce 1905 přestoupil na První české státní gymnázium v Brně. V roce 1907 se však rodina stěhovala do Prahy a zde tedy také Karel Čapek pokračoval ve studiu na Akademickém gymnáziu. Po úspěšném zakončení v roce 1909 (maturoval s vyznamenáním), pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde studoval kromě filozofie i estetiku, bohemistiku, anglistiku, germanistiku a dějiny výtvarného umění. Zároveň studoval na filozofické fakultě Friedricha Wilhema v Berlíně a Faculté des letters (na Sorboně) v Paříži. Školu zakončil v roce 1915 v Praze promováním na doktora filozofie. Vzhledem k nemocem nebyl karel Čapek několikrát odveden do První světové války.
Po studiích začal Karel Čapek pracovat jako domácí učitel syna hraběte Lažanského na zámku v Chyších u Žlutic (zde skončil 30.9.1917). V říjnu tohoto roku spolu s bratrem Josefem začal pracovat jako redaktor Národních listů a nového satirického časopisu (týdeníku) Nebojsa. V roce 1920 se Karel Čapek seznámil se svou budoucí ženou, herečkou Olgou Scheinpflugovou. V roce 1921 se stal redaktorem pražské redakce Lidových novin a ve stejném roce i dramaturgem a režisérem v Městském divadle Královských Vinohrad. O rok později (1922) se Karel čapek seznámil s prezidentem T.G.Masarykem, který se stal jeho celoživotním přítelem. V roce 1923 odjel do Itálie. Osobně T.G.Masaryka poprvé navštívil dne 13.4.1924 na Pražském hradě. V roce 1924 také odjel do Anglie.
Po svém návratu do vlasti (1924) se stal Karel Čapek členem výboru pro ustanovení pražského Penklubu (1925). Zastával však mnoho dalších funkcí v různých výborech. Především v literatuře a kultuře. Stále se pravidelně vídal s prezidentem T.G.Masarykem a navštívil i Edvarda Beneše. V roce 1929 navštívil Španělsko a v roce 1931 Holandsko. O rok později (1932) přešel s bratrem Josefem do nakladetlství Fr.Borový jehož se stal tichým společníkem.
V roce 1935 (26.5.) se oženil s Olgou Scheinpflugovou. Následně novomanželé obdrželi od Václava Palivce dům  ve staré Huti u Dobříše k doživotnímu užívání. Téhož roku (v červnu) byl Karel Čapek navržen H.G.Wellsem na předsednictví v světové federaci Penklubů. Tuto funkci však odmítl. Následujícího roku se svou manželkou odcestoval do Skandinávie, kde ho Norský tisk navrhl na Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1937 se zúčastnil světovéo kongresu Penklubů v Paříži. Následně se velmi významně podílel na organizaci světového kongresu Penklubů v Praze. Po mnichovské konferenci (1938) byl Karel Čapek hrubě napadán pravicovým tiskem. Téhož roku však povodeň velmi poškodila jeho dům. Při likvidaci následků povodně se Karel Čapek nachladil a 25.12.1938 podlehl zápalu plic a selhání ledvin. Jeho tělo bylo pohřbeno 29.12.1938 na Vyšehradě.
Vydaná díla:
1916 Zářivé hlubiny (povídky; s Josefem Čapkem)
1917 Boží muka (povídky)
1918 Krakonošova zahrada (nejstarší drobné prózy; s Josefem Čapkem
1918 Pragmatismus čili filozofie praktického života
1920 Francouzská poezie nové doby (překlady)
1920 Loupežník (divadelní hra; zfilmována v roce 1931)
1920 Kritika slov (sloupky)
1921 R.U.R. (divadelní hra; poprvé užito slovo Robot)
1921 Trapné povídky
1921 Ze života hmyzu (divadelní hra; s Josefem Čapkem)
1922 Lásky hra osudná (jednoaktovka; s Josefem Čapkem)
1922 Věc Makropulos (divadelní hra; zhudelnil Leoš Janáček)
1922 Továrna na Absolutno (román)
1923 Italské listy (cestopisné fejetony)
1924 Krakatit (román; zfilmován v roce 1948)
1924 Anglické listy (cestopisné fejetony)
1925 O nejbližších věcech (sloupky)
1927 Adam Stvořitel (divadelní hra; s Josefem Čapkem)
1927 Skandální aféra Josefa Holouška (próza)
1928 – 1935 Hovory s T.G.Masarykem (3 svazky)
1929 Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
1929 Zahradníkův rok (fejetony)
1930 Výlet do Španěl (cestopisné fejetony)
1931 Marsyas, čili Na okraj literatury (eseje)
1932 Apokryfy (povídky)
1932 O věcech obecných čili Zoon politikon (fejetony a stati)
1932 Obrázky z Holandska (cestopisné fejetony)
1932 Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek
1933 Dášeňka čili Život štěněte
1933 Hordubal (román – 1.díl trilogie, zfilmován v roce 1937)
1934 Povětroň (román – 2.díl trilogie)
1934 Obyčejný život (román – 3.díl trilogie)
1935 Mlčení s T.G.Masarykem
1936 Válka s mloky (román)
1936 Cesta na sever (cestopisné fejetony, s Olgou Scheinpflugovou)
1937 Bílá nemoc (divadelní hra, zfilmována v roce 1937)
1937 První parta ( román, zfilmován v roce 1959)
1938 Jak se co dělá (soubor causerií)
1938 Matka (divadelní hra)
Díla vydaná posmrtně:
1939 Život a dílo skladatele Foltýna – nedokončeno (román)
1939 Měl jsem psa a kočku (prózy a fejetony)
1940 Kalendář ( sloupky)
1940 O lidech (sloupky)
1946 Vzrušené tance (básně)
1946 Bajky a podpovídky
1946 Sedm rozhlásků K.Č.
1947 Ratolest a vavřín (sloupky)
1953 Obrázky z domova (fejetony a sloupky)
1954 Věci kolem nás (fejetony a sloupky)
1957 Sloupkový ambit
1959 Poznámky o tvorbě (výbor z prací o literatuře)
1966 Na břehu dnů (výbor z novinářských prací)
1970 Místo pro Jonathana! (výbor ze statí o literatuře a kultuře)
1971 Listy Olze (dopisy Olze Scheinpflugové)
1975 Drobty pod stolem doby (veršované komentáře ke dni)
1978 Listy Anielce (dopisy Anně Nepeřené z roce 1905)
1980 Dopisy ze zásuvky (dopisy Věře Hrůzové z let 1920 – 1931)
1988 Filmová libreta