Historie, osobnosti, Starověk, Středověk, Novověk

E-dejiny.cz

Crescente fide christiana

| 0 comments

Ačkoliv se jedná jen o zlomek z legendy, plně postačuje svému účelu. Je na ní dobře vidět, že nelze brát vážně vše, co legendy vypráví. Tato legenda se týká sv. Václava.


freska Svatého Václava 1937

freska Svatého Václava 1937

O životě a smrti sv. Václava, který je snad kromě Ludmily naším nejstarším svatým ochraňující naši zem, pojednává mnoho pramenů. Nutno ale říci, že všechny jsou legendy. Pokud se podíváte do slovníku, co přesně znamená slovo legenda, objeví se vám asi tento výklad: legenda= literární útvar vyprávějící o životě a skutcích světců; vysvětlující text na obrazech, mincích, pečetích; rozšiřovaná nepravdivá zpráva, výmysl. Popřípadě ze slova legenda vycházející legendární= opředený legendami, neskutečný; slavný, proslulý.
Z formule jasně vyplývá, že nelze vždy věřit tomu, co legendy vypráví. Přesně tak je tomu s legendou „Crescente fide christiana“. Z následující ukázky posuďte sami, co pravdivé jest a co ne.


Crescente fide christiana
překlad z latiny


… Bylť věrný a moudrý, pravdy milovný v řeči a spravedlivý v soudech. A když soudcové jeho někoho odsouditi chtěli k smrti, vycházíval on bera si záminku ihned ven, pamětiv jsa toho, co čteme v evangeliu: „nesuďte a nebudete souzeni“. Boural také vězení a šibenice všechny podtínal. Sirotkům byl milosrdný, naříkajícím a vdovám otcem, raněným útěchou; krmě hladové, napájeje žíznivé, odívaje šaty vlastními nahé, navštěvuje nemocné, pochovávajc mrtvé, hosty a cizince jako vlastní příbuzné rád přijímal; kněžím a žákům uctivě posluhoval, bloudícím cestu pravdy ukazoval… v čase postním po strmých stezkách od města k městu do kostelů pěšky bos chodil, tak že dokonce v šlépějích jeho krev se ukazovala. I hrubou košili spod nose, svrchu oděn šaty královskými nepřestával díky vzdávati jedinému bohu. Pročež ve žně za noci vstávaje chodil kradmo do pole, pšenici požínal a na ramenou svých domů nosil, mlátil, mlel a mouku čistil; a podobně přibrav jediného sluhu za bouřlivé noci s vědrem k vodě chodil, kterouž nabírajc mluvil: „ ve jménu otce, syna i ducha svatého“; z vody této domů přinášené a ze zmíněné mouky pekl oplatky. Podobně spěchával za ticha nočního do vinice své s věrným sluhou; tam natrhá vše hroznů snesli na hromadu a donášeli de světničky své tajně; pak víno lisovali a nalévali do džbánu. A to činil za tím účelem, aby kněží toho užívati mohli při oběti spásy pánu přinášené.

…Zatím matka jeho sama, kteras nevěřila v boha, s nejukrutnějšími muži se radila; i řekli: „co učiníme, jelikož ten, který měl býti knížetem, od kněží jest pokažen a vede život mnišský?“. I vyslala ze zášti muže ku tchyni své svaté stařeně zvané Ludmile, aby ji zavraždili; kteří také učinili, jak jim bylo rozkázáno. Také její duše mučednictvím ozdobena z těla vyšedši odebrala se k pánu. Než i mnohé kněze se žáky oloupili a vyhnali ze země. I naplněno jest nedávné proroctví jeho. A od toho dne hrozili svatému Václavu, žádajíce, aby zmoudřel a od pravé víry se odvrátil; i střežili jej. On sám pak neustále v skrytu pod šatem nosíval malou knížku, a kdekoli slušného místa nalézal, pilně z ní modlíval a vzdychaje přehořce želel zaslepeností srdcí jejich. Když pak tito všichni jmenovaní zlomyslníci chodili obětovat modlám beránky a selata, aby z ohavných těchto obětí pojedli; on sám vyhledávajc záminky, odloučil se od nich, a nikdy poskvrněn nebyl při hodech jejich.

 

Zavraždění sv. Václava

Zavraždění sv. Václava

… Tu ale bratr jeho mladší a horší, jménem Boleslav, podveden ďábelskou lstí proti svatému muži se zlosyny ohavně se uradil, aby jej zabili…toho času chtěl jíti do Říma, aby jej papež oděl oděvem mnišským, a z lásky k bohu vzdáti se chtěl důstojenství knížecího a odevzdávati je bratru svému; ale nemohl, poněvadž vrchu jmenovaný chrám ještě nebyl dostaven. Tu bratr jeho nahoře zmíněný, jak se zlosyny uzavřel, poslal posla lstivě jej pozvat do domu svého jakoby k hostině, než spíše k zavraždění jej pozval; on sám pak o tom věděl. A když přišel čas, aby šel, pozdravil všechny přátelé své a vydal se na cestu; a ještě onoho dne hodoval s ukrutnými nepřáteli těmito.Tu jistý člověk nachýliv se k uchu jeho řekl šeptmo: „uteč, pane můj, jak rychle můžeš, poněvadž tyto chtějí tě zavražditi“. On ale nechtěl, nýbrž vrátil se mezi hodovníky, a přijímaje číši bez bázně přede všemi zvýšeným hlasem promluvil: „ ve jménu svatého Michaela archanděla vypijme číši tuto modlíce se, aby uvedl nyní duše naše k pokoji radování věčného. Amen.“ V noci pak oné před jitrem následujícího dne, jakož pravidelně činíval, šel do chrámu k modlitbě ranní. I potkav bratra řekl k němu: „ včera velmi jsi nám posloužil; přijmi mnoho díků od pána.“ Onen ale dobyv meče z pochvy udeřiv muže svatého do hlavy odpověděl: „ a takto dnes chci ti posloužiti.“ I vyteklo sotva trochu krve, poněvadž síly pozbyv ( Boleslav) strachem hrozným; i mohl svatý Václav lehko překonati jej, poněvadž meč vyrval z ruky jeho; ale nechtěl sama sebe poskvrniti. Onen ale křičel řka: „aj, kde jste, pomozte mi!“ Tu oni všichni zlosynové přišedše ze skrýší s meči a oštěpy ranami mnohonásobnými zavraždili jej. I odešla duše jeho na onom místě vysvobozena ze žaláře tohoto života mučednictvím ozdobena k pánu dne 28. září.

 

zdroj obrázku: komenacek.cz, leccos.com

Napsat komentář

Required fields are marked *.


8 − 6 =